1 VSPH 1622/2014-B-40
KSUL 43 INS 11890/2011 1 VSPH 1622/2014-B-40

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice Evy Holzknechtové, nar. 28.2.1968, bytem Písek, Budovatelská 1897/23, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. června 2014, č.j. KSUL 43 INS 11890/2011-B-32

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. června 2014, č.j. KSUL 43 INS 11890/2011-B-32, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl návrh dlužnice Evy Holzknechtové (dále jen dlužnice) na postoupení věci ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (bod I. výroku) a na zproštění VRŠANSKÝ a spol. v.o.s. funkce insolvenčního správce (dále též správce; bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužnice návrhem ze dne 28.2.2014 domáhala postoupení své věci ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, do jehož obvodu se v průběhu insolvenčního řízení přestěhovala. Soud I. stupně citoval § 11 odst. 1 a § 105 odst. 1 o.s.ř., podle nichž věc posuzoval se závěrem, že pro postoupení věci jinému soudu není důvod, neboť insolvenční řízení je v pokročilé fázi a pro určení jeho místní příslušnosti byl rozhodný stav v době jeho zahájení. Proto návrh dlužnice na postoupení věci zamítl (bod I. výroku usnesení).

Návrh ze dne 28.2.2014 na zproštění VRŠANSKÝ a spol. v.o.s. funkce správce dlužnice odůvodňovala tvrzením, že je správce nekontaktní a neodpovídá jí na její elektronické zprávy.

Správce k návrhu dlužnice poznamenal, že v něm dlužnice neuvádí žádný konkrétní důvod, pro nějž by měl být zproštěn funkce.

Soud I. stupně citoval § 32 odst. 1 IZ, dle něhož věc posuzoval se závěrem, že důležitý důvod pro zproštění správce funkce nemůže spočívat jen v tom, že se dlužnice přestěhovala nebo že jí správce údajně neodpovídá na její e-maily. Protože ze strany správce neshledal žádné porušení jeho povinností, soud I. stupně návrh dlužnice na jeho zproštění rovněž zamítl jako nedůvodný (bod II. výroku usnesení).

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala, neboť s ním nesouhlasila. Setrvala na svém názoru, že změna soudu a změna správce je dostatečně odůvodněna tím, že se v průběhu insolvenčního řízení přestěhovala do Písku, což bylo v řízení prokázáno. Vysvětlovala, jak se dostala do úpadku, a poukazovala na to, jak se zmenšily její závazky a že neobdržela závazný propočet potvrzený váženým razítkem , aby věděla, kolik má ještě zaplatit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není, přičemž v podrobnostech odkazuje dlužnici na stručné, jasné a přesvědčivé odůvodnění usnesení soudu I. stupně ze dne 13.6.2014 (B-32) s tím, že ani ve stadiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to vyvolat potřebu jeho zrušení či změny.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že pro změnu krajského soudu není žádný rozumný důvod, neboť to že se dlužnice v průběhu insolvenčního řízení přestěhovala ze severočeských Teplic do jihočeského Písku, nemůže samo o sobě opodstatnit delegaci věci z Krajského soudu v Ústí nad Labem na Krajský soud v Českých Budějovicích. Soud I. stupně správně vystihl, že procesní pravidla takovou změnu v místní příslušnosti neumožňují, když pro její určení jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu byly v době zahájení insolvenčního řízení (§ 11 odst. 1 o.s.ř.).

Pokud jde o tzv. delegaci vhodnou (§ 12 odst. 2 o.s.ř.), jež umožňuje, aby věc byla přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti, ztotožňuje se odvolací soud se závěry Nejvyššího soudu ČR vyjádřenými v usnesení ze dne 19.11.2013 sen. zn. 29 NSČR 108/2013, dle nichž důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno-právě proto, že jde o výjimku-vykládat restriktivně. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 15.11.2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud ČR dále v tomto usnesení učinil závěr, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by nebylo projednání věci jiným než příslušným insolvenčním soudem za situace, kdy insolvenční soud již provedl řadu úkonů; mimo jiné vydal rozhodnutí o úpadku, rozhodl o způsobu řešení úpadku a konal přezkumné jednání a schůzi věřitelů.

V dané věci Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o úpadku dlužnice (A-10) a o schválení jejího oddlužení plněním splátkového kalendáře (B-4), před tímto soudem se též konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů (B-3) i zvláštní přezkumné jednání (B-11) a od listopadu 2011 před ním probíhá též oddlužení plněním splátkového kalendáře. Za takového pokročilého stavu insolvenčního řízení nepovažuje ani odvolací soud delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti za případnou.

Podle § 32 odst. 1 IZ může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu.

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Ve shodě se soudem I. stupně je též odvolací soud toho názoru, že v řízení nebylo zjištěno, že by správce neplnil řádně své povinnosti nebo nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí anebo že by závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se soudem I. stupně v tom, že námitky uváděné dlužnicí v návrhu ze dne 28.2.2014 (B-27) ani v odvolání (B-33) nelze považovat za takové důvody, pro něž by bylo lze zprostit VRŠANSKÝ a spol. v.o.s. funkce správce. Okolnost, že dlužnice má jinou představu o tom, jak by měl správce v insolvenčním řízení postupovat, resp. že by hlavně měl mít své sídlo v Písku, kam se přestěhovala, je pro zproštění správce funkce irelevantní. Třeba zdůraznit, že insolvenční správce jako zvláštní procesní subjekt není vykonavatelem vůle dlužnice, neboť v řízení postupuje samostatně a na vlastní odpovědnost, když odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužnici, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí (§ 37 odst. 1 věta první IZ). I když je dlužnice zjevně přesvědčena o bezchybnosti a správnosti svých vývodů, považuje odvolací soud za nepřípustné, aby je vůči správci prosazovala návrhem na jeho zproštění (§ 32 IZ). Ostatně dle poslední průběžné zprávy správce o stavu insolvenčního řízení ze dne 5.2.2014 (B-24) je to naopak dlužnice, jež poslední dobou neplní splátkový kalendář, když své věřitele prozatím uspokojila jen z 20,78928 % hodnoty jejich pohledávek.

Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání důvodné není, a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová