1 VSPH 1612/2014-A-15
KSPL 20 INS 6284/2014 1 VSPH 1612/2014-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Petra Rajtorala, bytem a sídlem 360 01 Stanovice 44, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 6284/2014-A-6 ze dne 21. března 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 6284/2014-A-6 ze dne 21. března 2014, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni uložil dlužníkovi povinnost hradit zálohu ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě patnácti dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 6.3.2014, doručeným soudu dne 7.3.2014, domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek, s tím, že má více věřitelů, peněžité závazky po době splatnosti delší jak třicet dnů a není je schopen plnit. Celková výše jeho nezajištěných závazků činí 736.178,-Kč, má pohledávku za svým věřitelem v celkové výši 60.000,-Kč s příslušenstvím, o její dobytnosti mu není nic známo.

Soud odkázal na § 108 insolvenčního zákona, vyložil účel zálohy. Ze skutečností uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu soud prvního stupně, dospěl k závěru, že dlužníkův úpadek bude řešen konkursem, ve kterém odměna insolvenčního správce představuje podstatnou část nákladů insolvenčního řízení, když odměna správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., činí nejméně 45.000,-Kč a vzhledem k tomu, že z dlužníkem předloženého seznamu majetku nelze předpokládat uspokojení těchto nákladů z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, rozhodl o povinnosti dlužníka uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se mu neukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Argumentoval především tím, že není schopen zálohu uhradit, protože nemá dostatek finanční prostředků.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 insolvenčního zákona), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 insolvenčního může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 insolvenčního zákona výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 insolvenčního zákona slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem došlým soudu dne 7.3.2014 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Z návrhu a z jeho příloh vyplývá, že dlužník nemá žádné zaměstnance, nevlastní žádný movitý a nemovitý majetek. Má pohledávku za Martinem Šolínem ve výši 60.000,-Kč, o její dobytnosti nic neuvedl. Dlužník má vůči věřitelům nezajištěné závazky ve výši cca 736.178,-Kč.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, resp. nepatrným konkursem podle § 314, § 315 insolvenčního zákona. V něm náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje -v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud prvního stupně proto nepochybil, když dlužníkovi, jenž reálně disponuje jen nesnadno zpeněžitelným majetkem a nedobytnými pohledávkami, uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Pokud dlužník nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, když některé jeho závazky byly splatné již v roce 2008, v důsledku čehož dnes není s to složit zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 8 vyhlášky) za dlužníka, jenž primárně nesplnil svoji základní povinnost stanovenou v § 98 insolvenčního zákona.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. října 2014

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová