1 VSPH 1611/2014-A-37
KSPH 68 INS 10588/2014 1 VSPH 1611/2014-A-37

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka BIODOM CZ, s.r.o., IČO 24253791, sídlem Průmyslová 1208, Nové Strašecí, zahájené na návrh navrhovatele LÚNULA, s.r.o., IČO 28546598, sídlem Zahradní 1034, Nové Strašecí, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 10588/2014-A-16 ze dne 29. července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 10588/2014-A-16 ze dne 29. července 2014 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze v insolvenční věci dlužníka BIODOM CZ, s.r.o., (dále jen dlužník) ustanovil dlužníkovi předběžnou insolvenční správkyni JUDr. Zdeňku Pechancovou a uložil jí povinnosti uvedené v bodě III. výroku (body I.a III. výroku). Zároveň rozhodl, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou, pouze se souhlasem předběžné správkyně (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že na základě insolvenčního návrhu LÚNULA, s.r.o. (dále navrhovatel) bylo dne 16.4.2014 zahájeno insolvenční řízení ohledně BIODOM CZ, s.r.o., (dále dlužník). Usnesením č.j. KSPH 68 INS 10588/2014-A-13 ze dne 25.7.2014 soud vyzval dlužníka, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu. Dlužník zatím nevznesl proti insolvenčnímu návrhu žádné připomínky a námitky. Z tohoto důvodu má soud prvního stupně za to, že ekonomická situace dlužníka je špatná a dlužník ani nevyvrátil tvrzení navrhovatele o neoprávněné dispozici se svým majetkem.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že dosud nebyl povinen se vyjádřit k insolvenčnímu návrhu, protože k vyjádření ho soud prvního stupně vyzval až usnesením ze dne 25.7.2014, které v insolvenčním rejstříku bylo zveřejněno teprve 29.7.2014, ve stejný den, kdy bylo zveřejněno napadené usnesení. Již proto je nařízení předběžného opatření nedůvodné. Lhůta pro podání vyjádření dosud neuběhla a dlužník se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil podáním doručeným soudu prvního stupně 13.8.2014, kde rovněž uvedl, že s insolvenčním návrhem nesouhlasí. Po zahájení insolvenčního řízení dlužník neuzavřel žádné smlouvy, kterými by převedl majetek patřící do majetkové podstaty. Před zahájením insolvenčního řízení dlužník prodal některé osobní automobily ze tržní cenu na Ukrajině, kdy jejich odhlášení z registru proběhlo později, což nesouvisí s účinností uzavřených kupních smluv.

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o.s.ř. a došel k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněné.

Podle § 112 insolvenčního zákona insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111 (odst. 1). Insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody (odst. 2). Povinností předběžného správce je provést opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu (odst. 3).

Podle § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o ustanovení předběžného správce rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 insolvenčního zákona. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) insolvenčního zákona rozhoduje o omezení dlužníka, pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 112 insolvenčního zákona. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci -nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 96 INS 5317/2008, 3 VSPH 17/2010-B (R 87/2010) ze dne 8.2.2010).

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o ustanovení předběžného správce dle § 112 insolvenčního zákona musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech ustanovení předběžného správce vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, když v něm toliko parafrázoval slova zákona o potřebě zjistit a zajistit majetek dlužníka z důvodu rozsahu majetkové podstaty, aniž vysvětlil, z čeho tak usoudil, tedy které skutečnosti měl za prokázány, popřípadě osvědčeny a na základě čeho. Dlužno dodat, že žádné důvody pro ustanovení předběžného správce neobsahoval ani návrh navrhovatele, který pouze tvrdil, že dlužník prodal některé svoje vozidla. Přitom v době vydání napadeného usnesení neuběhla dlužníkovi lhůta k vyjádření k insolvenčnímu návrhu a předložení povinných seznamů.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková