1 VSPH 1610/2015-P27-13
KSPH 36 INS 16653/2012 1 VSPH 1610/2015-P27-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka: FasEx CZ, s.r.o., IČO: 27093069, sídlem Jesenice, Budějovická 1155, o odvolání věřitelky č. 26 Evy Onderkové, nar. 13. září 1950, bytem Malá Hraštice 183, zast. Mgr. Martinou Konečnou, advokátkou se dílem Praha 1, Opatovická 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 16653/2012-P27-3 ze dne 16. prosince 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 16653/2012-P27-3 ze dne 16. prosince 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením odmítl dílčí pohledávku č. 2 ve výši 1.243.000,-Kč, v doplnění přihlášky věřitele č. 26-Ing. Milana Zápotockého, ze dne 6.3.2013, pro opožděnost.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že původní věřitel Ing. Zápotocký uplatnil přihláškou ze dne 2.1.2013 za dlužníkem pohledávku ve výši 3.238.000,-Kč z titulu smlouvy o půjčce a pohledávku ve výši 53.974,-Kč z titulu dlužné mzdy.

Podáním ze dne 6.3.2013 zaslal původní věřitel soudu doplnění přihlášky, ve kterém rozdělil původní pohledávku ve výši 3.238.000,-Kč na pohledávku ve výši 895.000,-Kč z titulu smlouvy o půjčce a na pohledávku ve výši 1.243.000,-Kč z titulu kupní smlouvy, pohledávku ve výši 1.100.000,-Kč vzal zpět. Doplnění přihlášky předcházela výzva správce ze dne 6.2.2013 k doložení vzniku pohledávky.

Usnesením ze dne 4.12.2012 (A-35) byl zjištěn úpadek dlužníka a současně byli věřitelé vyzváni k přihlašování pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí účinnosti rozhodnutí, tj. ode dne 4.12.2012.

Soud posoudil právo uplatněné doplněnou přihláškou ze dne 6.3.2013 jako novou přihlášku, protože nárok byl uplatněn z jiného právního důvodu, když původně tvrzeným důvodem vzniku pohledávky byla smlouva o půjčce, zatímco právním důvodem vzniku nároku uplatněného dne 6.3.2013 byl dluh z titulu nedoplatku kupní ceny. Novou přihlášku bylo možno uplatnit nejpozději dne 3.1.2013, avšak původní věřitel tak učinil až podáním ze dne 6.3.2013, tedy opožděně. Proto soud nový nárok odmítl.

Proti tomuto usnesení se původní věřitel včas odvolal a namítal, že věřitel je právní laik, že obecně vzato v běžné mluvě se substantivem půjčka vyjadřuje jakýkoli případ, kdy osoba dlužníka má z různých důvodů u sebe finanční částku, kterou má vrátit a že z hlediska právního je pouhá konstatace smlouva o půjčce natolik neurčitá, že pozbývá právního významu a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2782/2010 ze dne 25.4.2012. Namítal, že pohledávku ve výši 1.243.000,-Kč ozřejmil jako pohledávku původně vzniklou z kupní ceny podle smlouvy ze dne 2.8.2007, že tuto splátku vůči dlužníkovi nenárokoval a ponechal ji jako půjčku v dispozici dlužníka, kterému chyběla likvidita. V jeho vnímání se dluh transformoval do půjčky, což byl termín, který uvedl v prvotní přihlášce pohledávky. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se dílčí pohledávka č. 2 ve výši 1.243.000,-Kč, v doplnění přihlášky č. 26-Ing. Milana Zápotockého, ze dne 6.3.2013 neodmítá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.

Podle § 185 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 657 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Podle § 588 z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

Kupní smlouva zakládá synalagmatický právní vztah mezi kupujícím a prodávajícím, kdy právu kupujícího získat do vlastnictví předmět kupní smlouvy odpovídá právo prodávajícího získat za předmět kupní smlouvy sjednanou kupní cenu.

Kupní cena musí být určena v penězích, jinak se nejedná o kupní smlouvu, ale o smlouvu směnnou. Kupní cena musí být určena buď přesnou částkou jako cena konečná, nebo může být určena jiným způsobem tak, aby vždy v době, kdy má být kupní cena splatná, bylo možné určit její přesnou výši. Může být určena odkazem na ceník, rozpočet, ale může být také určena odhadem a musí být jasně stanoveno, kdo odhad provede a na základě jakých podkladů.

Z obsahu přihlášky pohledávky původního věřitele ze dne 7.1.2013 plyne, že právní předchůdce věřitelky Evy Onderkové, Milan Zápotocký přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 3.238.000,-Kč z titulu smlouvy o půjčce, kterou k přihlášce nepřiložil, a pohledávku ve výši 53.974,-Kč z titulu dlužné mzdy. Další přihláškou ze dne 7.1.2013 přihlásil Ing. Zápotocký do řízení pohledávku ve výši 49.840,-Kč z titulu neuhrazené mzdy.

Podáním podaným osobně na soudě I. stupně dne 7.3.2013 původní věřitel předložil přihlášku pohledávky, ve které tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 895.000,-Kč vzniklou ze smlouvy o půjčce, a pohledávku ve výši 1.243.000,-Kč vzniklou na základě kupní smlouvy ze dne 2.8.2007 z titulu nedoplatku kupní ceny.

Usnesením ze dne 18.12.2014 (P27-9) soud I. stupně připustil vstup Evy Onderkové jako nabyvatelky pohledávky P27 podle § 18 odst. 1 IZ namísto původního věřitele Ing. Milana Zápotockého.

Odvolací soud má za to, že mezi smlouvou o půjčce a kupní smlouvou je značný rozdíl, nelze je směšovat a občanský zákoník platný v době vzniku tvrzených nároků původního věřitele mezi těmito smluvními typy důsledně rozlišoval stejně jako současná platná právní úprava v z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou dočasné přenechání věci a povinnost vrátit věci stejného druhu, zatímco u kupní smlouvy jde o převod vlastnického práva. Tento základní rozdíl je zjevný a podle názoru odvolacího soudu mu rozumí každá svépravná osoba nadaná rozumem průměrného člověka, tím spíše by jej měl chápat i člověk s vysokoškolským vzděláním, v souzené věci je tím míněn původní věřitel Ing. Milan Zápotocký.

Ze shora uvedených důvodů lze mít za to shodně se soudem I. stupně z důvodů jím v napadeném usnesení pečlivě vysvětlených za to, že Ing. Zápotocký uplatnil v rozsahu částky 1.243.000,-Kč novou pohledávku s novým právním důvodem jejího vzniku. Odvolací soud se proto ztotožnil s názorem Krajského soudu v Praze, že přihláškou doručenou osobně dne 7.3.2013 (soud I. stupně měl na podání přihlášky uvedena nesprávně dvě různá razítka-6.3.2013 a 7.3.2013, lze spíše předpokládat, že bylo správné razítko s kódem, kde je čas nastaven automaticky -nicméně toto není pro výsledek odvolacího řízení podstatné) došlo k uplatnění nového nároku. Jestliže přihlašovací lhůta marně uplynula dne 3.1.2013 a původní věřitel doručil osobně novou přihlášku pohledávku s novým právním důvodem vzniku pohledávek až dne 7.3.2013, jde o zjevně opožděné podání, a proto soud I. stupně nepochybil, když přihlášku pohledávky odmítl.

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a věcně správné rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. února 2016

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková