1 VSPH 1610/2014-A-52
KSPH 36 INS 17842/2013 1 VSPH 1610/2014-A-52

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka E.F.F.I., s.r.o., IČO 26763796, sídlem Ke Stadionu 1938, Kladno, zahájené na návrh Dagmar Ciglerové, bytem Bernolákova 1190/4, Praha 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 17842/2013-A-40 ze dne 9.července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 17842/2013-A-40 ze dne 9.července 2014 se v bodech I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 36 INS 17842/2013-A-40 ze dne 9.7.2014 rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka E.F.F.I., s.r.o. (dále jen dlužník), na jeho majetek prohlásil konkurs, insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Davida Uhlíře a rozhodl, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (body I. až IV. výroku), uložil Dagmar Ciglerové (dále navrhovatelka) uhradit soudní poplatek (bod V. výroku), věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili do dvou měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku, dále, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělily, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužníka (body VI. a VII. výroku), na den 18.9.2014 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VIII. a IX. výroku), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby plnění neposkytovaly jemu, ale insolvenčnímu správci (bod X. výroku), uložil insolvenčnímu správci, aby předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod XI. výroku), oznámil, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku. Pokud soud bude zveřejňovat svá rozhodnutí v hromadných sdělovacích prostředcích, bude jím Obchodní věstník (bod XII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se vydání rozhodnutí o úpadku domáhala navrhovatelka s tím, že má za dlužníkem splatné pohledávky v celkové výši 92.715,-Kč představující neuhrazenou mzdu za měsíce červenec 2011 až leden 2012 a tříměsíční odstupné. Jejich existenci doložila pracovní smlouvou ze dne 10.7.2007, mzdovým výměrem, mzdovými listy, okamžitým zrušením pracovního poměru. Za dalšího věřitele označila zaměstnance dlužníka Karla Kozla, který za ním má splatné pohledávky ve výši 250.835,-Kč, představující neuhrazenou mzdu za měsíce červenec 2011 až červenec 2012. Dlužník se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí bez podrobnějšího odůvodnění, seznamy majetku, závazků a zaměstnanců k výzvě soudu č.j. KSPH 36 INS 17842/2013-A-21 ze dne 6.1.2014 nepředložil.

Za účelem projednání insolvenčního řízení nařídil soud prvního stupně na den 21.2.2014 jednání, jednatel dlužníka se omluvil a požádal o jeho odročení. Jednání bylo odročeno na 28.3.2014, kdy se jednatel dlužníka opětovně ze zdravotních důvodů omluvil. Soud proto jednal bez jeho přítomnosti a další jednání nařídil na den 24.4.2014, jednatel dlužníka se opět omluvil a žádal o jeho odročení. Soud dotazem u ošetřujícího lékaře zjistil, že ze zdravotního hlediska jednateli dlužníka nic nebránilo zúčastnit se jednání, proto jednal bez jeho účasti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že věřitelem dlužníka je navrhovatelka a Karel Kozel, kteří doložili, že jim svědčí splatné pohledávky za dlužníkem, které jsou více jak třicet dnů po lhůtě splatnosti. Zároveň bylo osvědčeno, že dlužník má více věřitelů se závazky, které není schopen plnit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Soud proto dovodil, že dlužník je v úpadku z důvodu platební neschopnosti. Dále rozhodl, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužník čas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud v bodech I. a II. výroku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že řízení předcházející vydání napadeného usnesení je zatíženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Úpadek dlužníka není v žádném případě osvědčen a rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno. Druhým věřitelem dlužníka není Karel Kozel, protože jeho insolvenční návrh soud odmítl. Soud přes omluvu jednatele dlužníka neodročil jednání nařízené na 24.4.2014 a tímto postupem byla dlužníkovi odejmuta možnost zúčastnit se soudního jednání. Dále doplnil, že navrhovatelka je bývalá zaměstnankyně, která podala insolvenční návrh, přestože dlužník s ní jednal o jejím nároku, a došlo by i k dohodě o úhradě, čemuž zjištění o úpadku zabránilo. Pokud se jedná o pohledávku Karla Kozla, není sporu o tom, že tato pohledávka je dána, ale mezi ním a dlužníkem je spor o její výši. Ostatní závazky jsou v podstatě závazky z jeho činnosti vůči státu či jeho jednotlivým institucím a jednatel dlužníka po vydání napadeného rozhodnutí zčásti tyto pohledávky uhradil ze svého v rozsahu přibližně 214.000,-Kč a zároveň jednal s finančním úřadem o splátkovém kalendáři.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, dokazování podle ust. § 213 odst. 1 a 2 o.s.ř. zopakoval a doplnil a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy dle ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

Podle ust. § 141 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

V daném případě dospěl i odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je dle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona v úpadku ve formě platební neschopnosti. Stejně jako soud prvního stupně vyšel přitom ze zjištění, že dlužník je po dobu delší tří měsíců v prodlení s plněním svých splatných závazků vůči více věřitelům, přičemž ničím nevyvrátil právní domněnku, že není schopen plnit své peněžité závazky, když neprokázal, že má (a měl) k dispozici dostatek finančních prostředků potřebných na úhradu svých splatných závazků.

Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že navrhovatelka doložila, že v době zahájení insolvenčního řízení i v okamžiku vydání napadeného rozhodnutí měla vůči dlužníkovi splatné pohledávky v celkové výši 92.715,-Kč představující neuhrazenou mzdu za měsíce červenec 2011 až leden 2012 a tříměsíční odstupné. Jejich existenci doložila pracovní smlouvou ze dne 10.7.2007, mzdovým výměrem, mzdovými listy, okamžitým zrušením pracovního poměru. Dlužník rovněž nepopřel existenci pohledávky dalšího věřitele, a to Karla Kozla, když pouze namítal jinou výši jeho pohledávky.

Dalšími věřiteli dlužníka jsou též Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky s pohledávkou ve výši 88.047,-Kč, když v rozsahu 70.689,-Kč je již vykonatelná, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna s pohledávkou ve výši 263.440,-Kč, když v rozsahu 232.797,-Kč je již vykonatelná, Česká správa sociálního zabezpečení s vykonatelnou pohledávkou ve výši 778.363,-Kč a Finanční úřad pro Středočeský kraj s vykonatelnou pohledávkou ve výši 2.465.095,53 Kč. Tato zjištění soudu prvního stupně dlužník kvalifikovaně nezpochybnil, přičemž pro věc je zásadní především to, co se podává z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 3.10.2014 a ze zprávy insolvenčního správce ze dne 18.9.2014, totiž že tyto pohledávky byly při přezkumném jednání zjištěny, neboť je nikdo nepopřel, a to ani dlužník, jenž se k přezkumnému jednání nedostavil.

Z těchto zjištění vyplývá, že v řízení bylo prokázáno nejen to, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky déle než třicet dnů po splatnosti, ale i to, že je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, což jsou skutečnosti svědčící o splnění zákonné a v řízení nevyvrácené domněnky, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky.

Pokud se týká námitky dlužníka, že se nemohl zúčastnit nařízeného jednání za účelem projednání insolvenčního návrhu, odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně s ohledem na omluvy dlužníka jednání nařídil na 21.2.2014, 28.3.2014 a 24.4.2014. Ze sdělení ošetřujícího lékaře založené ve spise na č.d. A-31 a A-35 vyplývá, že ze zdravotního hlediska jednateli dlužníka nic nebránilo zúčastnit se nařízených jednání.

Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že u dlužníka nepřicházelo v úvahu jiné řešení jeho úpadku než ve formě konkursu, neboť oddlužení je v jeho případě vyloučeno a zákonné podmínky reorganizace nesplňuje ani o její povolení nepožádal. Za této situace soud prvního stupně nepochybil, když rozhodl o tom, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka proti bodu I. a II. výroku napadeného usnesení důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu v této části jako věcně správné potvrdil.

Poučen í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 16.října 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová