1 VSPH 1609/2015-P25-12
KSPH 36 INS 16653/2012 1 VSPH 1609/2015-P25-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka: FasEx CZ, s.r.o., IČO 27093069, sídlem Jesenice, Budějovická 1155, o odvolání věřitelky č. 24 Evy Onderkové, nar. 13. září 1950, bytem Malá Hraštice 183, zast. Mgr. Martinou Konečnou, advokátkou se sídlem Praha 1, Opatovická 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 16653/2012-P25-3 ze dne 16. prosince 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 16653/2012-P25-3 ze dne 16. prosince 2013 se m ě n í tak, že se přihláška pohledávek věřitelky Evy Onderkové (původně věřitelky Ing. Jany Zápotocké) v celkové výši 624.414,90 Kč neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl dílčí pohledávku č. 1 a 2 ve výši 624.414,90 Kč, v doplnění přihlášky věřitele č. 24-Ing. Jany Zápotocké, ze dne 6.3.2013, a v bodě II. výroku rozhodl, že právní mocí usnesení účast věřitele č. 24-Ing. Jany Zápotocké, v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že původní věřitelka Ing. Jana Zápotocká přihlásila přihláškou ze dne 2.1.2013 pohledávku č. 1 ve výši 1.350.000,-Kč z titulu smlouvy o půjčce a č. 2 ve výši 60.831,-Kč z titulu dlužné mzdy. Podáním ze dne 6.3.2013 opravila přihlášku pohledávky tak, že rozdělila původní dílčí pohledávku č. 1 na pohledávky ve výši 85.000,-Kč a 539.414,90 Kč z titulu dohody o přistoupení k závazku ze smluv o úvěru a smlouvy o vedení běžného účtu jako pohledávku podmíněnou a pohledávku ve výši 810.585.10 Kč vzala zpět. Doplnění přihlášky předcházela výzva správce ze dne 5.2.2013, na základě které měla původní věřitelka doložit vznik pohledávky.

Soud zjistil, že věřitelé byli vyzváni usnesením ze dne 4.12.2012 (A-35) k přihlašování pohledávky, přihlašovací lhůta marně uplynula dnem 3.1.2013, doplnění přihlášky pohledávky ze dne 6.3.2013 (podanou k poštovní přepravě dne 8.3.2013) soud posoudil jako novou přihlášku s ohledem na uplatnění nároku z jiného právního důvodu (přistoupení k závazku dlužníka, nikoli smlouva o půjčce), a proto měl tuto novou přihlášku pohledávky za opožděnou.

Proti tomuto usnesení se původní věřitelka včas odvolala a namítala, že je právním laikem, odkázala na hodnocení jazykových významů v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2782/2010 ze dne 25.4.2012, že pojem smlouva o půjčce je neurčitý, pozbývá právního významu, že pohledávku č. 2 ve výši 1.243.000,-Kč ozřejmila jako pohledávku původně vzniklou z úvěru poskytnutého dlužníkovi, který se sama rozhodla hradit, přičemž ze strany financující banky bylo podmínkou takové platby přistoupení k původnímu závazku a měla za to, že pojmy zápůjčka podle nového občanského zákoníku a úvěr jsou si blízké a téměř zaměnitelné. Věřitelka měla za to, že nelze popřít pohledávku pro to, že se věřitelka mohla domnívat, že její nárok byl založen smluvně a ve skutečnosti smlouva nevznikla a eventuálně připadá v úvahu nárok z bezdůvodného obohacení. Pokud totožnost skutkových okolností, jež zakládají existenci pohledávky, je zachována, nejde o nepřípustnou změnu právního důvodu pohledávky. Ze shora uvedených důvodů věřitelka navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se dílčí pohledávky č. 1 a 2 ve výši 624.414,90 Kč neodmítají.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.

Podle § 185 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 657 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Podle § 533 z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, kdo bez souhlasu dlužníka dohodne písemně s věřitelem, že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek, stává se dlužníkem vedle původního dlužníka a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně. Ustanovení § 531 odst. 4 zde platí obdobně.

Přistoupení k závazku má vždy ten následek, že třetí osoba vstupuje do závazku jako další dlužník vedle dlužníka původního, přistoupením k závazku tedy nedochází ke změně dlužníka určitého závazku, ale k rozšíření počtu subjektů vystupujících u tohoto závazku na straně dlužnické.

Přistoupení k závazku se týká vždy pouze určité závazkové povinnosti, nikoliv celého závazkového vztahu. Přistoupením k závazku vstupuje třetí osoba na stranu dlužnickou u konkrétní závazkové povinnosti (dluhu), nestává se však stranou celého závazkového vztahu, jehož je tato povinnost součástí, nestává se proto subjektem ostatních práv a povinností tvořících obsah daného závazkového vztahu.

Z obsahu přihlášky pohledávky věřitelky ze dne 7.1.2013 plyne, že právní předchůdkyně věřitelky Evy Onderkové, Jana Zápotocká přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku skládající se ze dvou dílčích pohledávek ve výši 1.350.000,-Kč, která měla vzniknout na základě smlouvy o půjčce, která však nebyla k přihlášce připojena, a dále z dílčí pohledávky ve výši 60.831,-Kč z titulu neuhrazené mzdy.

Podáním podaným k poštovní přepravě dne 8.3.2013 původní věřitelka zaslala přihlášku pohledávky, ve které tvrdila, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 85.000,-Kč vzniklou na základě dohody o přistoupení k závazku dlužníka ze Smluv o úvěru s Komerční bankou, a.s. č. 009900220551 a č. 0040610200751 a smlouvy o vedení běžného účtu ze dne 3.11.2003 s tím, že věřitelka od října 2012 za dlužníka hradila veškeré závazky z těchto smluv v rozsahu měsíční splátky nejméně 50.000,-Kč. Dále původní věřitelka tvrdila, že jí za dlužníkem vznikl regresní nárok ve výši jedné poloviny jí uhrazeného dluhu, tedy 85.000,-Kč. K 6.3.2013 měla věřitelka za dlužníka uhradit částku 170.000,-Kč. Jako další dílčí pohledávku uvedla pohledávku ve výši 539.414,90 Kč ze stejného právního důvodu.

Usnesením ze dne 18.12.2014 (P25-8) soud I. stupně připustil vstup Evy Onderkové jako nabyvatelky pohledávky P25 podle § 18 odst. 1 IZ namísto původní věřitelky.

Odvolací soud má za to, že mezi původně tvrzenou pohledávkou z titulu nikterak nespecifikované smlouvy o půjčce (jež nebyla k přihlášce přiložena) a následně tvrzenou pohledávkou z titulu smlouvy o úvěru vzniklé přistoupením věřitele k dříve již existujícímu závazku dlužníka nelze spatřovat takové zásadní rozdíly, jež by vylučovaly přijmout později uváděné tvrzení jako specifikaci tvrzení původního. Jinak řečeno, neuvedla-li věřitelka Ing. Zápotocká ve své prvotní přihlášce nic jiného než to, že její nárok č. 1 ve výši 1.350.000,-Kč má důvod vzniku ve smlouvě o půjčce, pak vysvětlení poté podané obsahující (pro věc podstatnou) pasáž o tom, že věřitelka na základě dohody o přistoupení přistoupila k závazku dlužníka ze smluv o úvěru s Komerční bankou, se jeví jako sice hraniční, leč stále ještě postačující pro závěr, že věřitelka takto nevybočila z mantinelů původní specifikace, tedy že to, co přihlásila podáním došlým soudu dne 11.3.2013, není jiným nárokem než to, co dříve přihlásila podáním došlým soudu dne 7.1.2013, neboť v obou případech jde ve své podstatě o úhradu peněžitého plnění poskytnutého dlužníku, přičemž pro právního laika vskutku nemusí být rozdílu v chápání pojmu půjčka a úvěr co synonymních specifikantů pro poskytnutí peněžních prostředků dlužníku při jejich očekávaném vrácení. Takto na věc nahlíženo nejeví se odvolacímu soudu jako překážka pro akceptování stanoviska věřitelky ani to, že původním věřitelem dlužníka byla třetí osoba (Komerční banka, a.s.) a že věřitelka Ing. Zápotocká k dluhu přistoupila-stala se spoludlužníkem.

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. února 2016

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková