1 VSPH 1609/2013-A-16
KSPH 60 INS 19911/2013 1 VSPH 1609/2013-A-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice: Věra Meszárošová, nar. 8. května 1939, bytem Kovanice 148, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 19911/2013-A-8 ze dne 30. července 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 19911/2013-A-8 ze dne 30. července 2013, se mění tak, že se dlužnici ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost uhradit zálohu ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména vyložil účel zálohy s tím, že s ohledem na čistý příjem dlužnice ve výši 8.027,-Kč nebude dlužnice zřejmě schopná splnit podmínku minimálního uspokojení věřitelů při navrženém oddlužení plněním splátkového kalendáře, a proto lze očekávat řešení úpadku konkursem. Jelikož odměna insolvenčního správce v případě konkursu činí minimálně 45.000,-Kč, uložil soud dlužnici povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že jí v červenci zemřel manžel a že její důchod bude navýšen o vdovský důchod, z čehož dovozovala, že při celkové výši důchodu 10.319,-Kč bude schopna věřitele uspokojit v minimálním rozsahu 30 %. Proto navrhovala, aby napadené usnesení bylo zrušeno.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 nebo § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z obsahu insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení a příloh plyne, že dlužnice má 9 závazků v celkové výši 156.317,-Kč, vlastní toliko běžné vybavení domácnosti. Z obsahu rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16.8.2013 plyne, že dlužnice bude pobírat důchod (vdovský a starobní) v celkové výši 10.319,-Kč, přičemž z této částky bude zřejmě dlužnice schopna za dobu pěti let trvání oddlužení uhradit nejen odměnu a hotové výdaje správce, ale i pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu překračujícím 30 %.

S přihlédnutím k počtu věřitelů, souhrnné výši závazků a k neexistenci významnějšího zpeněžitelného majetku dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když uložil dlužnici povinnost uhradit shora uvedenou zálohu. Na rozdíl od soudu I. stupně je odvolací soud toho názoru, že pro prvotní fázi insolvenčního řízení bude postačovat záloha ve výši 5.000,-Kč, a další náklady řízení budou hrazeny v závislosti na způsobu řešení úpadku.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Ustanovení § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§ 7) neužije ani přiměřeně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že výši zálohy snížil na částku 5.000,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 16. října 2013

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová