1 VSPH 1599/2014-A-15
MSPH 94 INS 18380/2014 1 VSPH 1599/2014-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužníka: Prague Old Town Apartment, s.r.o., IČO 24172260, sídlem Praha 2, Anglická 26, zahájeném k návrhu navrhovatele: CIELO, spol. s r.o., IČO 25677152, sídlem Praha 1, Vojtěšská 6/211, zast. Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou se sídlem Praha 2, Myslíkova 2020/4, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 18380/2014-A-8 ze dne 11. července 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 18380/2014-A-8 ze dne 11. července 2014 se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením s odkazem na § 128a insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) odmítl insolvenční návrh navrhovatele-věřitele CIELO, s.r.o. (dále jen navrhovatel ) pro zjevnou bezdůvodnost a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že podáním doručeným dne 4.7.2014 se insolvenční navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka. Tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku z titulu dlužného nájemného za období od 1.11.2013 do 30.10.2014 a služeb za rok 2012 a 2013 ve výši 229.838,68 Kč. Jako dalšího věřitele dlužníka uvedl LOROMAD, s.r.o. s pohledávkou z titulu dlužného nájemného a služeb v celkové výši 929.735,70 Kč.

Soud dovozoval, že na situaci dopadá § 128a odst. 1 IZ, když z insolvenčního návrhu vyplývá, že insolvenčnímu navrhovateli primárně jde o uspokojení pohledávky za dlužníkem a že se insolvenční návrh jeví spíše jako žaloba. Insolvenční navrhovatel v návrhu neuvedl dostatečné skutečnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat na úpadek dlužníka a že netvrdil platební neschopnost dlužníka. Proto insolvenční návrh podle § 128a odst. 1 a 2 písm. c) IZ odmítl pro zjevnou bezdůvodnost.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a namítal, že v současné době byly do řízení přihlášeny tři pohledávky v celkové výši téměř 2 mil. Kč, že z účetní závěrky za roky 2011, 2012 a 2013 plyne, že dlužník byl předlužen, že závazky dlužníka jsou tak velké, že není v jeho silách je splnit, že dlužník odmítá po zániku nájemních smluv vyklidit pronajaté nemovitosti a že insolvenční návrh byl podán proto, že insolvenční navrhovatel a jiní věřitelé nemohou na dlužníkovi své pohledávky vymoci standardní soudní cestou. Domníval se, že dlužník je v úpadku podle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) IZ a podle § 3 odst. 3 IZ a proto navrhoval, aby odvolací soud zjistil úpadek dlužníka.

Vrchní soud v Praze z podnětu podaného odvolání podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a došel k závěru, že odvolání je důvodné.

Při posouzení odvolání proti napadenému usnesení odvolací soud vyšel především z usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 116/2013 ze dne 18.12.2013.

Podle § 128a insolvenčního zákona insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (odstavec 1). Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka (odstavec 2).

Podle důvodové zprávy k uvedenému ustanovení bylo účelem zavedení institutu odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost poskytnout insolvenčnímu soudu nástroj k neprodlenému ukončení řízení o (sice) formálně bezvadném insolvenčním návrhu věřitele, jenž však) zjevně nemůže mít šanci na úspěch. I proto byla lhůta, v níž má být o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost rozhodnuto, záměrně stanovena shodně jako lhůta, v níž insolvenční soud posuzuje projednatelnost insolvenčního návrhu (srov. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona).

Charakteristickým rysem, který odlišuje usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost od usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu, tedy je, že insolvenční soud posuzuje v úzkém časovém rámci sedmi dnů věcnou opodstatněnost insolvenčního návrhu jen podle údajů v něm obsažených a příloh k němu připojených, přičemž k vydání usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu přistoupí jen tehdy, je-li odtud bezdůvodnost insolvenčního návrhu zjevná . Riziko spočívající v tom, že insolvenční navrhovatel mohl insolvenční návrh doplnit o další tvrzení nebo k němu mohl připojit i další listiny, které by úsudek o zjevné bezdůvodnosti , založený na dosavadním stavu insolvenčního návrhu a jeho příloh, znemožnily, nese insolvenční navrhovatel, jehož zvýšená pečlivost se při podávání návrhu, jímž se toto kolektivní řízení zahajuje, předpokládá . Takto pojatý (ustanovením § 128a insolvenčního zákona sledovaný) záměr, zjevně vede k i závěru,

že tam, kde se o šikanózní povahu insolvenčního návrhu vede spor mezi insolvenčním navrhovatelem a dlužníkem (např. proto, že se dlužník /jako v tomto případě/ k insolvenčnímu návrhu vyjádří a tvrzení o své šikaně uplatní ještě před uplynutím sedmidenní lhůty) a kde je namístě tvrzení o šikaně ve skutkové rovině osvědčit nebo prokázat, není dán důvod odmítnout insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost dle § 128a insolvenčního zákona.

Napadené rozhodnutí nemůže obstát, pokud je postaveno toliko na stanovisku, že navrhovateli primárně nejde o zjištění úpadku dlužníka, nýbrž o uspokojení-zaplacení své pohledávky a že navrhovatel ve svém návrhu neuvedl dostatek skutečností, z nichž by bylo možné na úpadkovou situaci dlužníka usuzovat . Pokud totiž navrhovatel výslovně v návrhu ze dne 1. července 2014 napsal, že dlužník jemu a společnosti s ručením omezeným LOROMAD (jejíž pohledávky dostatečně označil) již od listopadu 2013 neplní své závazky z nájemních smluv a že z tohoto důvodu lze mít za to, že se tak děje z důvodu dlužníkova úpadku, pak z obsahu takovéhoto insolvenční návrhu závěr o jeho zjevné bezdůvodnosti ve smyslu shora uvedeného dovodit nelze. Ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel svůj návrh na zahájení insolvenčního řízení spíše koncipoval s primárním zaměřením na úhradu své splatné pohledávky neodůvodňuje jeho odmítnutí pro bezpředmětnost, pokud je z něj jednoznačně seznatelné, jak je tomu v souzené věci, že vedle celkem pochopitelného zájmu na plnění tímto návrhem sleduje též zjištění dlužníkova úpadku, v jehož důsledku by dle způsobu řešení úpadku věřiteli na jeho nárok mělo být plněno, byť obvykle až v další fázi řízení dle rozvrhového usnesení.

Odvolací soud má ve smyslu shora řečeného za to, že insolvenční návrh nelze považovat za zjevně bezdůvodný a je nutné, aby se soud prvního stupně zabýval tím, zda navrhovatel v souladu s ust. § 136 insolvenčního zákona osvědčil, že dlužník je v úpadku, a teprve poté o tomto insolvenčním návrhu rozhodl. Proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 6. října 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vaněčková