1 VSPH 1599/2013-A-20
MSPH 79 INS 18321/2013 1 VSPH 1599/2013-A-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: AIR PIZZA, s.r.o., IČO 29056047, sídlem Rýmařovská 430, 190 00 Praha 9, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2013, č.j. MSPH 79 INS 18321/2013-A-13,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2013, č.j. MSPH 79 INS 18321/2013-A-13, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil dlužníku AIR PIZZA, s.r.o. (dále jen dlužník), aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

Z odůvodnění usnesení zejména vyplývá, že dne 2.7.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení. Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník je předlužen, nemá žádný majetek ani zaměstnance, a má splatné závazky ve výši 169.801,08 Kč vůči celkem 7 věřitelům.

Při úvaze o stanovení zálohy dlužníkovi (jako navrhovateli) na náklady insolvenčního řízení vycházel soud prvního stupně z potřeby zajistit pro insolvenčního správce dostatek finančních prostředků k úhradě jeho hotových výdajů a nákladů spojených se správou a zpeněžováním majetkové podstaty v úvodní fázi insolvenčního řízení. Dospěl k závěru, že z prodeje majetku dlužníka nebude možné získat prostředky pro počáteční úkony insolvenčního správce ani pro plnou úhradu nákladů insolvenčního řízení a stanovil zálohu odpovídající těmto zjištěním ve výši 20.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a dlužníku zálohu nevyměřoval, neboť dlužník nemá finanční prostředky na její zaplacení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník nevykazuje žádný majetek a nemá žádné zaměstnance, výše závazků evidovaných dlužníkem činí přibližně 169.800,-Kč.

V daném případě nebude možné řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 insolvenčního zákona), a je proto třeba zajistit insolvenčnímu správci dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a náklady spojené se zjišťováním majetkové podstaty (případně jejího prodeje). Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje dostatečnými likvidními prostředky a podmínky pro zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dle § 144 insolvenčního zákona v dané věci splněny nejsou, postupoval soud prvního stupně správně, pokud rozhodl o uložení povinnosti dlužníku uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního spisu se zatím jeví jako důvodný předpoklad, že insolvenčnímu správci proto vzniknou výdaje spojené s přezkumem pohledávek věřitelů a zjišťování majetku dlužníka, a tyto výdaje nebude možno krýt z finančních prostředků dlužníka. Proto se odvolacímu soudu jeví výše zálohy stanovená soudem prvního stupně jako přiměřená s ohledem na očekávané výdaje insolvenčního řízení.

Dlužno též dodat, že soud I. stupně správně zhodnotil i tu skutečnost, že dlužník jako podnikatel je podle § 98 insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Pokud dlužník prostředky použil k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost jedině k jeho tíži.

Z uvedeného vyplývá, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. října 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková