1 VSPH 1597/2014-A-13
KSPL 65 INS 16574/2014 1 VSPH 1597/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Jaroslav Drudík, nar. 26. června 1960, bytem Plzeň, Partyzánská 810/44, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 16574/2014-A-7 ze dne 7. července 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 16574/2014-A-7 ze dne 7. července 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni uložil dlužníku povinnost hradit zálohu ve výši 20.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 17.6.2014 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dlužník má závazky v celkové výši 113.286,-Kč, je veden na Úřadu práce a nemá žádný příjem. Dlužník vlastní jen běžné vybavení domácnosti a věci osobní potřeby. Soud měl za to, že při nulovém příjmu dlužníka nebude možné uspokojit v rámci navrženého oddlužení nezajištěné věřitele ani v rozsahu 30% jejich pohledávek a proto předvídal řešení úpadku dlužníka konkursem. Protože hodnota majetku, který bude lze v rámci konkursu zpeněžit, je zanedbatelná, uložil soud dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že je ochoten zaplatit nižší částku, a že musí zaplatit doplatky na elektrickou energii a plyn.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá

žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal zjištění úpadku a povolení jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Dlužník má závazky v celkové výši 113.286,-Kč vůči 9 věřitelům, vlastní jen běžné vybavení domácnosti a v současné době nemá žádný příjem a je veden na Úřadu práce. Z těchto skutečností plyne, že dlužník při absenci příjmu nebude schopen uhradit v rámci navrženého oddlužení plněním splátkového kalendáře ani 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, a proto lze předpokládat řešení jeho úpadku konkursem.

V případě řešením úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. -nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd.

Nutno dodat, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková