1 VSPH 1597/2013-A-23
KSPH 38 INS 10620/2013 1 VSPH 1597/2013-A-23

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Ratenice 151, 289 11 Pečky, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 10620/2013-A-18, ze dne 20. srpna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 10620/2013-A-18, ze dne 20. srpna 2013, se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze uložil dlužníkovi povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je třeba zajistit prostředky k průběhu insolvenčního řízení a že smyslem zálohy je materiální zajištění výkonu funkce insolvenčního správce. Soud uvedl, že lze předpokládat, že u dlužníka lze předpokládat jako způsob řešení jeho úpadku povolení oddlužení. Proto uložil dlužníku zaplatit zálohu ve výši 5.000,-Kč, aby byly zajištěny prostředky na bezprostřední hotové výdaje insolvenčního správce, která bude v případě, že bude povoleno dlužníku oddlužení plněním splátkového kalendáře, jinak hrazena měsíčními zálohami.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a uložil mu zálohu nižší. Poukazoval zejména na to, že nemá pro úhradu stanovené zálohy dostatek finančních prostředků, a odkazoval na výši svých příjmů, které ve svém insolvenčním návrhu dokládal.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b/ vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh se podává, že dlužník dosahuje průměrného měsíčního příjmu ve výši 9.247,-Kč, nemá žádné vyživovací povinnosti, a celkový objem nezajištěných pohledávek jeho věřitelů činí přibližně 318.307,-Kč. Je tedy dán předpoklad, že dlužník zaplatí během pěti let nejméně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Podle § 389 odst. 1 písm. a) IZ může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k příjmům dlužníka i výši jeho nezajištěných závazků bude možné řešit úpadek dlužníka kromě konkursu případně i oddlužením, neboť aktuální dokládané příjmy dlužníka by měly pro splnění minimální hranice úhrady alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů postačovat.

Proto odvolací soud shrnuje, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, a uložení povinnosti zaplatit zálohu je namístě. Její výše pro prvotní fázi insolvenčního řízení pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku však s ohledem na shora uvedené postačuje v částce 3.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře v rámci měsíčních splátek. Současně odvolací soud prodloužil lhůtu splatnosti takto snížené zálohy tak, jak je ve výroku tohoto usnesení stanoveno, aby dlužníku bylo umožněno zálohu včas uhradit.

Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2. října 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková