1 VSPH 1593/2016-A-15
KSPL 53 INS 8248/2016 1 VSPH 1593/2016-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Wellpro, s.r.o., IČO 27969312, se sídlem U Borského parku 2887/27, 301 00 Plzeň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 53 INS 8248/2016-A-10 ze dne 1. července 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 53 INS 8248/2016-A-10 ze dne

1. července 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením zastavil insolvenční řízení Wellpro, s. r. o. (dále jen dlužník ).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 8. 4. 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu dlužníka. V souladu s § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) soud dlužníka vyzval usnesením ze dne 10. 5. 2016 k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč do 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 7. 6. 2016. Dlužník však ve stanovené lhůtě zálohu neuhradil, soud proto postupoval podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Ve svém odvolání uvedl, že ve své současné finanční situaci není schopen zálohu uhradit a soud prvního stupně mu svým postupem odepírá právo domáhat se konkursního řízení a právo na spravedlivý proces. Dlužník zároveň odvolací soud žádá o snížení zálohy či osvobození od jejího placení. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Podle § 108 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že insolvenční soud uložil dlužníkovi usnesením č. j. KSPL 53 INS 8248/2016-A-9 ze dne 10. 5. 2016, aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Současně dlužníka poučil o následku v případě nesplnění povinnosti zaplatit zálohu spočívajícím v možnosti soudu zastavit řízení. Uvedené usnesení bylo dlužníkovi doručeno dne 21. 5. 2016, právní moci nabylo 7. 6. 2016. Protože ve stanovené lhůtě dlužník zálohu neuhradil, soud prvního stupně napadeným usnesením řízení zastavil. Vzhledem k tomu, že povinnost, jež byla dlužníkovi uložena pravomocným soudním rozhodnutím, dlužník ve stanovené lhůtě nesplnil, nelze soudu prvního stupně, jenž za této situace postupoval podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, vytknout žádné pochybení.

Protože se tato situace nezměnila ani v průběhu odvolacího řízení (dlužník na zálohu neuhradil nic), postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a napadené usnesení potvrdil.

Odvolací soud již jen pro úplnost dodává, že v situaci, kdy se dlužník neodvolal proti usnesení o uložení zálohy a to je tak již pravomocné, není možné brát zřetel na případné další skutečnosti, které by mohly mít na její uložení vliv. Nadto účelem insolvenčního řízení není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Insolvenční řízení tedy může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku (ani na zaplacení zálohy), nemá insolvenční řízení smyslu. Takový postup soudu tedy neupírá právo dlužníka domáhat se prohlášení konkursu, natož jeho právo na spravedlivý proces. Dále odvolací soud pokládá za vhodné poukázat na to, že zastavením řízení není dlužník zbaven možnosti podat insolvenční návrh opětovně.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 15. listopadu 2016

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík