1 VSPH 1588/2014-A-20
KSCB 28 INS 12836/2014 1 VSPH 1588/2014-A-20

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Jindřichův Hradec, Mládežnická 251, adresa pro doručení: Černovice, Mariánské náměstí 27, zahájené na návrh dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. července 2014, č.j. KSCB 28 INS 12836/2014-A-13,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. července 2014, č.j. KSCB 28 INS 12836/2014-A-13, se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníkovi neukládá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích uložil dlužníkovi Františku Uhlířovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, aby do sedmi dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Konstatoval, že oddlužení nebude moci být povoleno, neboť většina závazků dlužníka pochází z jeho podnikání, a to závazky vůči Staviservis, s.r.o. ve výši 76.495,-Kč, vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec ve výši 58.000,-Kč a vůči Ing. Karlu Štíchovi ve výši 348.308,-Kč. K výzvě soudu ze dne 26.5.2014 (A-5) předložil dlužník souhlas se svým oddlužením jen od věřitelů Staviservis, s.r.o. a od České správy sociálního zabezpečení. Podáním ze dne 10.6.2014 a 21.7.2014 vyjádřil nesouhlas s oddlužením dlužníka největším jeho věřitel Ing. Karel Štícha. Za tohoto stavu soud I. stupně uzavřel, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem (a nikoliv oddlužením), v němž je třeba zajistit prostředky na náhradu insolvenčního řízení a ve kterém minimální odměna insolvenčního správce činí 45.000,-Kč. Proto uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby mu bylo povoleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bez nutnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, kterou není schopen zaplatit. Argumentoval především tím, že oddlužením zpeněžením majetkové podstaty dojde ke 100 % uspokojení jeho věřitelů a že má již kupce na svoji bytovou jednotku. Uvedl, že chce dále podnikat a chce řešit své dluhy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 136 odst. 4 IZ v rozhodnutí o úpadku rozhodne insolvenční soud také o žádosti dlužníka o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu (§ 316 odst. 5 a 6). V rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že lze-li bez zbytečného odkladu očekávat vydání rozhodnutí o úpadku, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníkovi uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení před vydáním takového rozhodnutí, ale až v takovém rozhodnutí samém, a to jen ve formě záloh.

Odvolací soud z insolvenčního návrhu (A-1) a z jeho příloh (A-2) zjistil, že dlužník má 3 zajištěné věřitele se splatnými pohledávkami ve výši 482.803,-Kč, jež pocházejí z jeho podnikání, a 1 zajištěného věřitele s pohledávkou ve výši 2.385,49 Kč, jež z jeho podnikání nepochází, přičemž největší ze zajištěných věřitelů dlužníka Ing. Karel Štícha (348.308,-Kč) s oddlužením dlužníka výslovně nesouhlasil (A-12); dlužník nemá žádné nezajištěné věřitele. Dlužník má čistý měsíční příjem ve výši 11.000,-Kč, jeho majetek tvoří pohledávka ve výši 25.000,-Kč a bytová jednotka v hodnotě 1.150.000,-Kč, kterou má v podílovém spoluvlastnictví s bývalou manželkou (a která v ní bydlí) a z jejíhož prodeje očekává, že uspokojí všechny své zajištěné věřitele. Dlužník nemá žádné zaměstnance ani vyživovací povinnost.

Pokud jde o předběžný závěr soudu I. stupně, že úpadek dlužníka nelze řešit oddlužením vzhledem k tomu, že jeden z jeho věřitelů s tím nesouhlasil, odvolací soud ho nesdílí. Je tomu tak proto, že tento věřitel (Ing. Karel Štícha) je zajištěným věřitelem, jak shodně vyplývá z insolvenčního návrhu (A-1), z jeho příloh (A-2) a z přihlášky tohoto věřitele (P1-1). Podle § 389 odst. 2 písm. c) IZ dluh z podnikání nebrání řešení úpadku dlužníka oddlužením, jestliže jde o pohledávku zajištěného věřitele. V dané věci jsou všechny dlužníkovy závazky zajištěné, včetně těch z jeho podnikatelské činnosti, přičemž dlužník neeviduje žádné nezajištěné věřitele.

Protože nesouhlas zajištěných věřitelů nemůže zabránit oddlužení dlužníka a rozsah majetkové podstaty dlužníka při nulové výši jeho nezajištěných závazků umožňuje, aby oddlužení dlužníka-v kterékoliv jeho formě-bylo povoleno, nebylo uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení není namístě. Jinak řečeno, protože však rozhodnutí o úpadku, s nímž by bylo spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, dosud vydáno nebylo, nelze dlužníkovi uložit povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 18. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová