1 VSPH 1587/2013-A-16
KSCB 27 INS 5778/2013 1 VSPH 1587/2013-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužnice Pavlíny anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová Včelnice, Československé armády 415, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. srpna 2013, č.j. KSCB 27 INS 5778/2013-A-11,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. srpna 2013, č.j. KSCB 27 INS 5778/2013-A-11, se mění tak, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl insolvenční návrh podaný Pavlínou anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužnice domáhala insolvenčním návrhem podaným dne 4.3.2013 zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Protože dlužnice k návrhu nepřipojila řádný seznam svých závazků, vyzval ji soud I. stupně na jednání konaném dne 19.6.2013 a následně usnesením ze dne 11.7.2013 (A-9), aby o něj návrh doplnila. Na to dlužnice reagovala podáním doručeným mu dne 22.7.2013, v němž uvedla, že přesná výše jednotlivých závazků včetně příslušenství jí není známa a že zaměstnanci věřitelů ať bankovních či nebankovních sektorů takové informace po telefonu nesdělují a na dopisy nereagují. Toto vysvětlení považoval soud I. stupně za nedostatečné, když dlužnice neposkytla informace o výši svých závazků s příslušenstvím. Proto soud I. stupně postupoval podle § 128 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužnice včas odvolala, neboť měla za to, že předložený seznam závazků byl perfektní a tedy dostatečný. Pozastavovala se nad tím, že by si dle soudu I. stupně měla dopočítat výši svých závazků, neboť s takovým požadavkem se nikdy nesetkal ani její finanční poradce. Zopakovala své tvrzení o tom, že zaměstnanci věřitelů ať bankovních či nebankovních sektorů takové informace po telefonu nesdělují a na dopisy nereagují.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 128 odst. 2 IZ určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Ustanovení § 104 IZ ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři, v němž v kolonce č. 6 vyznačila, že se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a řádně vylíčila rozhodující okolnosti svého úpadku. K návrhu dlužnice připojila mj. též seznam svých závazků, z něhož plyne, že má 4 věřitele (označených jménem nebo názvem), jimž dluží celkem 210.889,-Kč splatných v roce 2012 (u každého závazku uvedla dlužnice jeho výši), a opatřila ho prohlášením o jeho správnosti a úplnosti. Vzhledem k tomu, že v kolonce č. 18 návrhu na povolení oddlužení (A-1) uvedla dlužnice 10 závazků v celkové výši 357.188,-Kč a v připojeném seznamu (A-2) uvedla jen 4 závazky v celkové výši 210.889,-Kč, vyzval ji soud I. stupně výzvou ze dne 4.3.2013 (A-5) k předložení nového seznamu závazků, na což dlužnice reagovala doplněním ze dne 7.3.2013 (A-6), z něhož plyne, že má 10 závazků vůči 6 věřitelům (označených jménem nebo názvem), jimž dluží celkem 329.023,-Kč splatných v roce 2012 (u každého závazku uvedla dlužnice jeho výši), a opatřila ho prohlášením o jeho správnosti a úplnosti. Na svém slyšení konaném dne 19.6.2013 (A-8) byla dlužnice znovu poučena o seznamech závazků a byla vyzvána k tomu, aby vyčíslila své závazky včetně jejich příslušenství ve lhůtě 10 dnů. Usnesením ze dne 11.7.2013 (A-9) soud I. stupně dlužnici opět vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů předložila seznam svých závazků s uvedením výše jednotlivých závazků včetně příslušenství a konkrétní údaje o jejich splatnosti. Na to dlužnice reagovala podáním ze dne 18.7.2013 (A-10), v němž již jen odkázala na dříve předložený seznam závazků s tvrzením, že přesnou výši jejích závazků jí nikdo z věřitelů po telefonu neřekne a že dle jejího finančního poradce na případnou písemnou žádost věřitele ani nereagují, neboť o insolvenci nechtějí slyšet a vše chtějí zaplatit v plné výši.

Odvolací soud zastává názor, že seznam závazků, jenž dlužnice naposledy předložila ve svém doplnění ze dne 7.3.2013 (A-6), má v zásadě veškeré potřebné náležitosti vyžadované § 104 IZ včetně prohlášení o jeho správnosti a úplnosti a na jeho základě lze insolvenční návrh (i návrh na povolení oddlužení) projednat a rozhodnout. Okolnost, že tento seznam zcela nekoresponduje se všemi tvrzeními dlužnice uvedenými v kolonkách návrhu na povolení oddlužení, musí soud I. stupně vyhodnotit při věcném rozhodnutí o věci samé, když bude muset posoudit, zda a jak tento seznam osvědčuje tvrzení dlužnice o jejím úpadku, či nikoliv. Pokud jde o to,

že dlužnice nebyla s to vyčíslit výši příslušenství svých závazků, je odvolací soud toho názoru, že tato okolnost je pro zjištění úpadku dlužnice bez významu; pro potřebu rozhodnutí o oddlužení má dílčí význam jen pro rozhodnutí o jeho povolení, neboť pro schválení oddlužení již bude rozhodující konkrétní výše přihlášených pohledávek, a nikoliv jejich výše uvedená dlužnicí v seznamu závazků.

Za popsaného stavu je odvolací soud toho názoru, že insolvenční návrh je projednatelný a na jeho základě lze bez dalšího věcně rozhodnout o úpadku dlužnice. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2. října 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová