1 VSPH 1586/2014-B-33
KSPA 56 INS 20107/2013 1 VSPH 1586/2014-B-33

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné ve věci manželů-dlužníků Jana anonymizovano , anonymizovano , a Evy anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Hlinsko, Československé armády 1407, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, ze dne 5. června 2014, č.j. KSPA 56 INS 20107/2013-B-14,

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, napadeným usnesením ze dne 5.6.2014, č.j. KSPA 56 INS 20107/2013-B-14, v bodě I. výroku schválil oddlužení manželů-dlužníků Jana anonymizovano a Evy anonymizovano (dále jen dlužníci) zpeněžením majetkové podstaty, v bodě II. výroku určil rozsah zpeněžovaného majetku a v bodě III. výroku stanovil, že odměna insolvenčního správce bude uspokojena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 17.10.2013 rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením, že usnesením ze dne 20.12.2013 rozhodl o úpadku dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením a že usnesením ze dne 20.12.2013 spojil obě separátně vedená insolvenční řízení do řízení jediného, v němž dne 12.3.2014 provedl přezkumné jednání. Protože se na schůzi věřitelů svolanou na den 12.3.2014 nedostavil žádný z přihlášených věřitelů, rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníků soud I. stupně. Vyšel ze zjištění, že zpeněžení majetkové podstaty dlužníků, kterou tvoří bytová jednotka v hodnotě 660.000,-Kč a movité věci (vybavení bytu) v hodnotě 7.500,-Kč, umožní 100 % uspokojení všech nezajištěných pohledávek zjištěných ve výši 563.354,-Kč a nároků insolvenčního správce, a že při oddlužení plněním splátkového kalendáře by nezajištění věřitelé obdrželi plnění jen ve výši 43,37 % hodnoty svých pohledávek. Proto soud I. stupně rozhodl o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť to je pro věřitele výhodnější.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali jeho zrušení. Uvedli, že na přezkumném jednání bylo soudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou vyhlášeno usnesení, že dluh ve věci bude uhrazen ve výši 43,37 % formou splátek a že způsob splátek bude stanoven v písemném vyhotovení. Následně vydal soudce Mgr. Martin Schreier napadené usnesení, jež je v naprostém rozporu s ústním vyhlášením . Pozastavovali se nad tím, že písemné vyhotovení usnesení bylo provedeno až za 84 dní od jeho vyhlášení a zrovna v období, kdy soudkyně JUDr. Marie Pavlíčková čerpala dovolenou.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny procesní předpoklady pro projednání podaného odvolání.

Podle § 406 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Koncepce oddlužení je vybudována na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 IZ) a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ). To, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé (respektive insolvenční soud), jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nezakládá (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2013, sp.zn. 29 NSČR 35/2013). Insolvenční zákon tak nedává dlužníku možnost odvolání proti rozhodnutím, kterým soud schválil jeho oddlužení, ani proti stanovení způsobu oddlužení (v daném případě zpeněžením majetkové podstaty), kromě případů, kdy dlužník nesouhlasí se zamítnutím jím podaného návrhu na stanovení jiné výše měsíčních splátek splátkového kalendáře. O tento případ se však v projednávaném případě zjevně nejedná.

Odvolací soud proto odvolání dlužníků shledal nepřípustným dle § 406 odst. 4 IZ, neboť bylo podáno osobou, která k němu není oprávněna, a podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu jej odmítl, aniž se věcně zabýval obsahem podaného odvolání.

S ohledem na odvolací argumentaci dlužníků odvolací soud konstatuje, že z obsahu protokolů o přezkumném jednání (B-6 a B-12) neplyne, že by soud I. stupně vyhlásil na jednání jakékoliv rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, jak odvolatelé tvrdili. Vznesenou námitku, že soud I. stupně nebyl správně obsazen, mohou dlužníci uplatnit v příp. žalobě pro zmatečnost (§ 229 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková