1 VSPH 1586/2013-A-27
MSPH 95 INS 20704/2011 1 VSPH 1586/2013-A-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 3, Květinková 370, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2013, č.j. MSPH 95 INS 20704/2011-A-22,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2013, č.j. MSPH 95 INS 20704/2011-A-22, se mění tak, že dlužníkovi se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč do 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením uložil Městský soud v Praze dlužníkovi Tomáši Kuchárovi (dále jen dlužník) povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč do 5 dnů ode dne jeho právní moci.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 10.11.2011 spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Konstatoval, že dlužník nevyhověl jeho výzvě ze dne 28.2.2013 (A-7) na doplnění obou návrhů o to, aby specifikoval dobu, okolnosti a důvody vzniku svých závazků, konkretizoval účel použití prostředků poskytnutých věřiteli a doložil svá tvrzení týkajících se jeho závazkové minulosti. S ohledem na jeho neúplná a nedoložená tvrzení dospěl soud I. stupně k závěru o nepoctivosti záměru dlužníka a k tomu, že návrh na povolení oddlužení zamítne a na jeho majetek prohlásí konkurs.

Soud I. stupně citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a na následujících stránkách odůvodnění dané téma rozváděl a precizoval s citacemi soudní judikatury.

Soud I. stupně shrnul, že dlužník přes jeho výzvu neuvedl dobu, kdy jeho závazky vznikly, dobu, po kterou je není schopen splácet ani neobjasnil okolnosti jejich vzniku. Z dlužníkových neúplných tvrzení je patrné, že většina jeho závazků vznikla v důsledku ukládání sankcí (pokut) souvisejících s provozem motorového vozidla, a to zřejmě v období let 2007 až 2011 (dle udávaných splatností závazků). Takové jednání shledal soud I. stupně nepoctivým a lehkomyslným, když je dlužník mnohokrát opakoval, nesnažil se zhojit jeho důsledky a posléze čerpané úvěry spotřeboval a nepoužil k zapravení dříve vzniklých závazků. Není zřejmé, z jakých důvodů dlužník nebyl po dobu 5 měsíců po podání insolvenčního návrhu zaměstnán ani veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u příslušného úřadu práce. Na nepoctivý záměr dlužníka usuzoval soud I. stupně v situaci, kdy se dlužník po podání insolvenčního návrhu dostatečně nesnažil maximalizovat své příjmy a pravidelně vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost. Dle soudu I. stupně by nebylo postupné zadlužování samo o sobě překážkou povolení oddlužení jedině za předpokladu, že by se dlužník zadlužoval dalšími půjčkami, jež by přesáhly jeho platební možnosti v ekonomicky rozumné snaze splácet předchozí dluhy. Z tvrzení dlužníka shledal vysoce nezodpovědné chování a přístup k plnění závazků s tím, že nejde o dluhovou past , která by byla důsledkem snahy vyřešit předchozí vzniklé závazky, ale o lehkovážný a vysoce nezodpovědný přístup k opakovaně vznikajícím závazkům. Takovému jednání proto nelze přiznat dobrodiní oddlužení. Proto soud I. stupně předesílá, že návrhu na povolení oddlužení nevyhoví, zamítne jej a na dlužníkův majetek prohlásí konkurs. Proto uložil dlužníkovi povinnost složit zálohu ve výši 30.000 Kč, aby byly kryty náklady insolvenčního řízení (resp. konkursu) spočívající zejména v nárocích insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu vyměřenou zálohu sníží na částku 10.000 Kč. Polemizoval se závěry soudu I. stupně a akcentoval, že svým návrhem nesledoval nepoctivý záměr, ale naopak jedinou cestu, jak se co nejčestněji a nejspravedlivěji vyrovnat se svými závazky. Výzvu soudu ze dne 28.2.2013 považoval za šikanózní vzhledem k jejímu obsahu a formě. Uvedl, že nebylo v jeho silách takové výzvě zcela vyhovět, neboť není podnikatel, ale spotřebitel, nevede účetnictví a některé požadované údaje prostě neví, zejména u závazků, které vznikly před více lety. Připomněl, že se o svých opakovaných závazcích v souvislosti s provozem motorového vozidla dozvěděl až ve fázi jejich exekuce a dříve o nich neměl povědomost. Poukazoval na obdobně nezodpovědné jednání jiných dlužníků, kteří se dostali do úpadku braním půjček a úvěrů nepřiměřených jejich možnostem. Uvedl, že od podání insolvenčního návrhu je nepřetržitě zaměstnán u Jiřího Průši a že není osobou, která by si bez rozmyslu brala půjčky, a pokud by jediným důvodem pro nepovolení oddlužení mělo být to, že byl pokutován s souvislosti s provozem motorového vozidla, považoval by takové rozhodnutí za diskriminační a protiústavní. Vyjádřil lítost nad vzniklou situací a nad svým dřívějším nezodpovědným chováním, obzvláště u závazků vůči policejním orgánům, s výhradou, že jde o starší závazky způsobené mladistvou nerozvážností. Přiznal odpovědnost za nesplácení úvěrů a za komplikace, které tím způsobil svým věřitelům, za což se omluvil s tím, že by rád vše napravil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b/ vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník nemá manželku, nepečuje o žádnou další osobu a má 17 splatných nezajištěných závazků vůči 9 věřitelům v celkové výši 417.876 Kč (jedná se především o spotřebitelské úvěry v celkové výši 335 tisíc Kč; na pokutách za nesprávné parkování, za překročení povolené rychlosti, za technický stav vozidla nebo za chybějící dálniční známku bylo v letech 2007 až 2011 uloženo dlužníkovi celkem 25 tisíc Kč; žádný ze závazků není z podnikání). Majetek dlužníka tvoří jeho mzda-čistý měsíční příjem ve výši 11.000 Kč, a movité věci (osobní automobil Audi A3, notebook, mobilní telefon, televize, DVD přehrávač, reprobedny, postel, stůl + židle a šatní skříň), vše v pořizovací ceně 148 tisíc Kč a v zůstatkové ceně 21 tisíc Kč.

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze dle § 395 odst. 3 IZ usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Podle § 395 odst. 2 téhož zákona zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.).

Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je poctivost záměru dlužníka a jeho schopnost za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Odvolací soud zvážil fakta známá z insolvenčního spisu, na něž soud I. stupně poukazoval, a při předběžném posouzení nedostatku poctivého záměru dlužníka však nedospěl ke stejnému závěru jako soud I. stupně. Pokud jde o výzvu soudu I. stupně ze dne 28.2.2013 (A-19) na doplnění insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení, kterou odvolací soud (ve shodě s dlužníkem) považuje za nepřiměřeně extenzivní a jdoucí nad rámec IZ, zjistil odvolací soud, že ji dlužník dostatečně dostál podáním ze dne 11.3.2013 (A-20). Odvolací soud je přesvědčen o tom, že dlužník ve svých podáních (A-1, A-8, A-20, A-23) dostatečně věrohodně osvětlil okolnosti týkající se jeho závazkové minulosti a příčin svého úpadku, přičemž v jeho tvrzeních ve spojení s insolvenčním návrhem a jeho přílohami neshledává odvolací soud nic natolik zásadního, že by to-už v této fázi řízení-umožnilo přijmout nezvratný závěr o jeho nepoctivém úmyslu. Okolnost, že část závazků dlužníka (necelých 5,9 %) má svůj původ v deseti pořádkových pokutách uložených mu v letech 2007 až 2011 v souvislosti s provozem jeho motorového vozidla, jistě nesvědčí o korektním chování dlužníka jako účastníka silničního provozu, na druhou stranu-vzhledem k jejich marginální výši a minimální společenské nebezpečnosti-nemohou samy o sobě představovat kardinální překážku bránící povolení oddlužení dlužníka. Dle názoru odvolacího soudu nevybočuje povaha ostatních převažujících závazků dlužníka běžnému portfoliu závazků jiných dlužníků, kterým insolvenční soudy pravidelně poskytují ochranu před jejich věřiteli a umožňují jim oddlužit se prostřednictvím insolvenčního řízení. Podle mínění odvolacího soudu tak nenasvědčují dosavadní výsledky insolvenčního řízení tomu, že by dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr. Ostatně za celou dobu insolvenčního řízení (od listopadu 2011) se do něho prozatím přihlásili jen dva věřitelé dlužníka (Celní úřad Praha D1 s pohledávkou ve výši 200 Kč a Hlavní město Praha se třemi pokutami v celkové výši 2.500 Kč) a proti jeho oddlužení nikdo nic nenamítal.

Dle kalkulátoru splátek umožní příjem dlužníka (11.000 Kč) měsíční splátky ve výši 3.290 Kč, což za 5 let oddlužení činí částku 197.400 Kč. Po odečtení nároků insolvenčního správce (64.800 Kč) tak připadá na pohledávky nezajištěných věřitelů (417.876 Kč) částka 132.600 Kč, tj. 31,7 % jejich hodnoty. Z uvedeného je zřejmé, že ekonomická nabídka dlužníka je dostatečná pro povolení oddlužení.

Odvolací soud proto na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že je tu odůvodněný předpoklad, že úpadek dlužníka bude možno s ohledem na poctivý záměr dlužníka a jeho očekávaný příjem ze mzdy řešit oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Se zřetelem na rozsah insolvenčního řízení pro jeho prvotní fázi pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku postačí záloha ve výši 3.000 Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny již z měsíčních splátek. Závěr soudu I. stupně o tom, že v dané věci přichází úvahu jen konkurs, shledal odvolací soud prozatím předčasným.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. září 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová