1 VSPH 1585/2013-A-26
MSPH 95 INS 2311/2013 1 VSPH 1585/2013-A-26

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice Lucie anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 9, Zelenečská 505/49, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2013, č.j. MSPH 95 INS 2311/2013-A-18, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2013, č.j. MSPH 95 INS 2311/2013-A-18, se m ě n í tak, že dlužnici se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč do 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením uložil Městský soud v Praze dlužnici Lucii anonymizovano (dále jen dlužnice) povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč do 5 dnů ode dne jeho právní moci.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 28.1.2013 spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Konstatoval, že dlužnice nevyhověla jeho výzvě ze dne 30.1.2013 (A-8) na doplnění obou návrhů o to, aby specifikovala dobu, okolnosti a důvody vzniku svých závazků, konkretizovala účel použití prostředků poskytnutých věřiteli a doložila svá tvrzení týkajících se její závazkové minulosti. S ohledem na její neúplná, rozporuplná a nedoložená tvrzení dospěl soud I. stupně k závěru o nepoctivosti záměru dlužnice a k tomu, že návrh na povolení oddlužení zamítne a na její majetek prohlásí konkurs.

Soud I. stupně citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a na následujících stránkách odůvodnění dané téma rozváděl a precizoval s citacemi soudní judikatury.

Soud I. stupně shrnul, že návrh na povolení oddlužení postrádá řádnou specifikaci závazkové minulosti dlužnice, že dlužnice přes výzvu soudu nekonkretizovala účel (užití) půjčených prostředků (půjček, které byly zapraveny dalšími čerpanými půjčkami např. od City Bank ve výši 57.000,-Kč). Uvedl, že údaje uváděné dlužnicí odporují jejím dřívějším tvrzením (přitom poukazoval na své závěry vyjádřené v usnesení ze dne 29.11.2012, č.j. MSPH 95 INS 24102/2012) o vynakládání prostředků na běžné výdaje domácnosti. Ačkoli dlužnice neuvedla dobu vzniku všech závazků, je dle soudu I. stupně zřejmé, že její závazky vznikaly zejména v období soužití s bývalým přítelem (otcem jejího dítěte), od kterého se dlužnice odstěhovala v lednu 2012. Soud I. stupně proto předpokládal, že prostředky z čerpaných závazků spotřebovala zčásti či zcela i tato osoba. Konstatoval, že dlužnice dle svých tvrzení užívala půjčené prostředky k nákupu věcí, které ovšem v seznamu majetku neuvádí (např. v roce 2008 si pořídila televizor a z půjček od GE Money Bank a Cetelem čerpaných v roce 2011 si rovněž pořídila televizor). Dle soudu I. stupně není zřejmé, jakým způsobem bylo s neúměrně nákladnými věcmi naloženo (opakované nákupy sportovních potřeb, které lze pořídit levněji jako vypůjčené-atd.). Soud I. stupně kritizoval dlužnici za to, že v době svého zadlužení čerpala úvěry kromě běžné spotřeby i na dovolenou. V tvrzeních dlužnice spatřoval soud I. stupně zásadní rozpor spočívající v konstataci výše měsíčních příjmů (tvořených mzdou ve výši cca 20.000,-Kč) žádosti o nižší než splátky (ve výši 12.000,-Kč měsíčně), když dlužnicí uváděné pravidelné měsíční výdaje její příjmové možnosti převyšují . Tyto okolnosti svědčí dle soudu I. stupně o lehkomyslném poměru dlužnice k přijatým závazkům a o nepoctivosti jejího záměru s tím, že argumentuje uvedeným v souladu se standardní judikaturou týkající se dané problematiky (viz například usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 1845/2012, 3 VSPH 254/2012-A-18 ze dne 23.8.2012) soud opakovaně předesílá, že návrhu na povolení oddlužení nelze vyhovět; soud tedy prohlásí na dlužníkův majetek konkurs . Proto uložil dlužnici povinnost složit zálohu ve výši 50.000,-Kč, aby byly kryty náklady insolvenčního řízení (resp. konkursu) spočívající zejména v nárocích insolvenční správce.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že jí vyměřenou zálohu sníží. Polemizovala se závěry soudu I. stupně a akcentovala, že již několikráte podrobně vysvětlila svoji závazkovou minulost a čestně a upřímně prohlašovala, že její úpadek nevznikl nepoctivým záměrem a že se v současné době snaží svůj život urovnat. Uvědomuje si své špatné dřívější hospodaření v době, kdy čerpala první půjčky a kdy žila se svým druhem ve společné domácnosti. Tehdy měl její druh ještě stabilní zaměstnání s nadprůměrnou mzdou a netušila, že se rozejdou a zůstane sama se svým synem v pronajatém bytě. Stěhování a výdaje s tím spojené také hradila z poskytnutých půjček, aby v době, kdy se jí zhroutil osobní živost, neskončila s dítětem na ulici. Uvedla, že se vždy snažila uvádět všechny informace tak, jak si je pamatovala, ale že již není s to přesně vše specifikovat, jak soud I. stupně vyžaduje.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice nemá manžela, pečuje o jedno dítě a má 7 splatných nezajištěných závazků vůči 6 věřitelům v celkové výši 644.849,-Kč (jedná se především o spotřebitelské úvěry, žádný ze závazků není z podnikání). Majetek dlužnice tvoří její mzda-čistý měsíční příjem ve výši 20.033,-Kč, a movité věci-vybavení bytu (televize, sedací souprava, dětský pokojíček, postel, 2 skříně, mikrovlnná trouba, konferenční stolek, pračka, chladnička, stůl + židle, rychlovarná konvice, mobilní telefon a věci osobní potřeby dlužnice a jejího syna), vše v pořizovací ceně 117 tisíc Kč.

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze dle § 395 odst. 3 IZ usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Podle § 395 odst. 2 téhož zákona zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.).

Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je poctivost záměru dlužníka a jeho schopnost za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Odvolací soud zvážil fakta známá z insolvenčního spisu, na něž soud I. stupně poukazoval, a při předběžném posouzení nedostatku poctivého záměru dlužnice však nedospěl ke stejnému závěru jako soud I. stupně. Pokud jde o výzvu soudu I. stupně ze dne 30.1.2013 (A-8) na doplnění insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení, kterou odvolací soud považuje za nepřiměřeně extenzivní a jdoucí nad rámec IZ, zjistil odvolací soud, že jí dlužnice dostatečně dostála podáním došlým soudu I. stupně dne 12.2.2013 (A-9). Ostatně dlužnice se vždy řádně vyjádřila k dalším výzvám soudu ze dne 22.2.2013 (A-12) a ze dne 4.3.2013 (A-14) svými podáními došlými soudu dne 27.2.2013 (A-13) a 8.3.2013 (A-15). Odvolací soud je přesvědčen o tom, že dlužnice ve svých podáních (A-1, A-13, A-15, A-19, A-22) dostatečně věrohodně osvětlila okolnosti týkající se její závazkové minulosti a příčin svého úpadku, přičemž v jejích tvrzeních ve spojení s insolvenčním návrhem a jeho přílohami neshledává odvolací soud nic natolik zásadního, že by to-už v této fázi řízení-umožnilo přijmout nezvratný závěr o jejím nepoctivém úmyslu. O pravdivosti tvrzení dlužnice nemá odvolací soud žádný důvod pochybovat, a to ani s přihlédnutím k dřívějším insolvenčním řízením vedeným pod sp. zn. MSPH 95 INS 24101/2012 a MSPH 95 INS 500/2013, jimiž se dlužnice neúspěšně domáhala svého oddlužení. Dle zkušeností odvolacího soudu nevybočuje živnostní příběh dlužnice (její osobní peripetie, jež se negativně promítly též do její majetkové sféry) nijak významně z osudů jiných srovnatelných dlužníků, jimž insolvenční soudy pravidelně poskytují ochranu před jejich věřiteli a umožňují jim oddlužit se prostřednictvím insolvenčního řízení. Dle názoru odvolacího soudu tak nenasvědčují dosavadní výsledky insolvenčního řízení tomu, že by dlužnice návrhem na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr. Ostatně za celou dobu insolvenčního řízení (od ledna 2013) se do něho prozatím nepřihlásil žádný z věřitelů dlužnice a proti jejímu oddlužení nikdo nic nenamítal.

Dle kalkulátoru splátek umožní příjem dlužnice (20.033,-Kč) se započtením 1 vyživované osoby (dítěte) měsíční splátky ve výši 9.419,-Kč, což za 5 let oddlužení činí částku 565.140,-Kč. Po odečtení nároků insolvenčního správce (64.800,-Kč) tak připadá na pohledávky nezajištěných věřitelů (644.849,-Kč) částka 500.340,-Kč, tj. 77 % jejich hodnoty. Z uvedeného je zřejmé, že ekonomická nabídka dlužnice je dostatečná pro povolení oddlužení.

Odvolací soud proto na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že je tu odůvodněný předpoklad, že úpadek dlužnice bude možno s ohledem na poctivý záměr dlužnice a její očekávaný příjem ze mzdy řešit oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Se zřetelem na rozsah insolvenčního řízení pro jeho prvotní fázi pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku postačí záloha ve výši 3.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny již z měsíčních splátek. Závěr soudu I. stupně o tom, že v dané věci přichází úvahu jen konkurs, shledal odvolací soud prozatím předčasným.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. září 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová