1 VSPH 1582/2012-A-18
MSPH 96 INS 21870/2012 1 VSPH 1582/2012-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka: Natalia anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 10, Do Lipan 506/23, zahájeném k návrhu věřitele: Akhmed Matsagov, bytem Praha 2, Masarykovo nábřeží 2015/4, zast. Mgr. Markem Ambrožem, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 41, o odvolání věřitele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 21870/2012-A-10 ze dne 24. září 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 21870/2012-A-10 ze dne 24. září 2012 se mění jen tak, že se insolvenčnímu navrhovateli Akhmedu Matsagovovi ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil insolvenčnímu navrhovateli-věřiteli povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenční navrhovatel-věřitel se domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Soud odkázal na § 108 odst. 1 IZ, uvedl, že nejsou známy majetkové poměry dlužníka, dlužník nevlastní podle údajů z výpisu z katastru nemovitostí žádnou nemovitost. Shora uvedenou zálohu považoval soud za přiměřenou vzhledem k nutnosti pokrytí výdajů spojených se zjišťováním majetku dlužníka a s úhradou odměny insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení se insolvenční navrhovatel včas odvolal. Namítal, že dlužník má obchodní podíl ve výši 50 % ve společnosti s ručením omezeným K&L CZ a 34 % ve společnosti Li West Group, s.r.o. Navrhovatel nemá žádné úspory a není schopen uhradit náklady insolvenčního soudu. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že navrhovatel není povinen platit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Mezi náklady insolvenčního řízení totiž náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Za předpokladu, že by byl zjištěn úpadek dlužníka a ten by nebylo možné řešit jiným způsobem, než konkursem, složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem doručeným soudu dne 7.9.2012 se navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení úpadku na jeho majetek. Tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 6.9.2004, na základě které poskytl dlužníkovi částku ve výši 9.000.000,-Kč za účelem vkladu finančních prostředků do společnosti s ručením omezeným K&L CZ a dlužník se zavázal navrhovateli tuto částku vrátit nejpozději do 8.6.2012. Tento závazek dlužník uznal co do důvodu a výše prohlášením formou notářského zápisu č.j. NZ 385/2012, N 399/2012 ze dne 6.6.2012. Jako dalšího věřitele dlužníka uvedl Raiffeisenbank, a.s., jehož pohledávka byla postoupena Ing. Ivo Hájkovi v zůstatkové částce 3.756.087,73 Kč. Insolvenční navrhovatel neuvedl ničeho o existenci movitého, nemovitého či finančního majetku dlužníka.

Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Protože prostředky nutné ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když po navrhovateli-věřiteli zaplacení zálohy požadoval. S ohledem na počet přihlášených věřitelů (dva), souhrnnou výši jeho závazků a neexistenci movitého, nemovitého či finančního majetku dlužníka má odvolací soud za to, že shora uložená záloha se jeví jako přiměřená. Obchodní podíly uvedené navrhovatelem v odvolání jsou předmětem exekučních řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil jen tak, že prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. ledna 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová