1 VSPH 1581/2012-B-24
KSUL 45 INS 11666/2012 1 VSPH 1581/2012-B-24

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení manželů-dlužníků: a) Zdeněk Levický, nar. 16. října 1951, IČO 11429895, bytem Strupčice, Sušany 23, b) Věra Levická, nar. 6. října 1952, bytem Strupčice, Sušany 23, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 11666/2012-B-12 ze dne 2. října 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 11666/2012-B-12 ze dne 2. října 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil společné oddlužení manželů Zdeňka a Věry Levických (dále jen dlužníci ), na jejich majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku) s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku) a že poté, co rozhodnutí nabude právní moci, vyloučí věci k samostatnému projednání. V bodě V. výroku uložil povinnost insolvenčnímu správci předložit průběžnou zprávu do 31.12.2012.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 6.6.2012 (A-12) bylo povoleno oddlužení manželů Levických. Usnesením ze dne 2.8.2012 (B-8) byla dlužníkům uložena povinnost předložit seznam majetku a závazků, přičemž dne 16.9.2012 dlužníci toliko insolvenčnímu správci doručili neúplný seznam, z něhož nebylo lze sestavit řádný soupis majetkové podstaty, a nebylo proto možno věřitelům předložit návrh, který ze způsobů oddlužení je pro věřitele výhodnější.

V insolvenčním řízení bylo nařízeno konání zvláštního přezkumného jednání. Podle sdělení věřitele č. 1 dlužníci toliko předložili seznam pozemků, které vlastní, ale není zřejmé, na kterých pozemcích kdo z nich hospodaří, a dále uvedli předpokládaný výnos ze zemědělské činnosti ve výši asi 1.000.000,-Kč, přičemž dlužníci hospodaří na 70 hektarech půdy. Dlužník sdělil, že loni měli obhospodařovat 70 hektarů půdy, avšak letos mu zůstalo toliko 11 hektarů a jedna třetina půdy z dědictví ve výši 4,6 hektarů, dále vlastní asi 6 hektarů. Dlužník prohlásil, že na žádných pozemcích nepracuje, nemá finanční prostředky, letos nic neoseli.

Výše pohledávek nezajištěných věřitelů činí asi 4,3 mil. Kč, výše pohledávek zajištěných věřitelů činí asi 3 mil. Kč. Hodnota známého majetku činí asi 4,1 mil. Kč. Přítomní věřitelé se vyjádřili tak, že pro ně připadá v úvahu pouze oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, věřitel č. 16 namítal, že nebyly splněny podmínky pro oddlužení. Soud konstatoval absenci informace o rozsahu majetkové podstaty a výtěžnosti jejího zpeněžení, a proto nebylo možno uvažovat o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Dlužníci nereagovali na opakované výzvy soudu a správce k řádné specifikaci majetku a jeho ocenění. Soud dodal, že závazky dlužníků jsou mnohonásobně vyšší než sami předpokládali, že většina z nich pochází z podnikání a pokud dlužníci nedokázali provést řádný soupis majetku za účelem sepsání do majetkové podstaty, nelze než oddlužení neschválit.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a navrhovali, aby bylo v celém rozsahu zrušeno pro předčasnost a aby bylo nařízeno další jednání za účelem odstranění právních vad. Namítali, že soud vycházel především z podkladů od insolvenčního správce, které však nebyly úplné, neboť se správce nezabýval informacemi, které mu dlužníci předložili. Dlužníci dále popisovali některé skutečnosti týkající se jednotlivých majetkových hodnot a jednání s věřiteli.

Ohledně splnění povinnosti předložit seznam majetku dlužníci tvrdili, že tuto povinnost splnili ke dni 16.9.2012. Přehled pozemků ve vlastnictví dlužníka Levického byl písemně předán insolvenčnímu správci. Správce ovšem omylem do vlastnictví dlužníků zahrnul i pozemky patřící synovi dlužníka.

Na přezkumném jednání konaném dne 31.7.2012 bylo uvedeno, že předpokládaný výtěžek ze zemědělské činnosti za období 2012 bude činit asi 75.000,-až 100.000,-Kč, nikoli 1.000.000,-Kč, jak chybně tvrdil insolvenční správce. V roce 2011 měli dlužníci obhospodařovat asi 70 hektarů půdy, ale s ohledem na dřívější insolvenční návrh společnosti Žáček A.G. Louny (jenž byl soudem následně odmítnut) půdu obhospodařovat nemohli, protože jim v průběhu insolvenčního řízení nikdo neposkytl osivo ani naftu.

Dlužníci zpochybnili závěr o tom, že většina jejich závazků pochází z podnikání a vytýkal insolvenčnímu správci, že neprovedl rozbor jednotlivých pohledávek.

Dlužníci dále namítali, že insolvenční správce nemá objektivní přehled o majetkové podstatě dlužníků, nereflektoval doporučení soudu zpracovat nové znalecké posudky, nikdy se nebyl na nemovitosti či movité věci podívat, nespolupracuje s dlužníky ani s jejich zmocněncem a jeho činnost tak nese známky účelovosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Nutno vycházet z toho, že podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, a že oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (§ 398 odst. 1 IZ).

Podle § 398 odst. 2 IZ při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 o.s.ř.). Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 4 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle § 389 odst. 1 IZ jedině dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením. Soudní judikatura dovodila, že ve smyslu citovaného ustanovení (vymezujícího subjektivní podmínky přípustnosti oddlužení) je k podání návrhu na povolení oddlužení věcně legitimována jen fyzická či právnická osoba, která v době podání návrhu není zákonem považována za podnikatele (na niž se podle norem hmotného práva nepohlíží jako na podnikatele) a která zároveň nemá závazky (dluhy) vzešlé z podnikání (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 29 INS 252/2008, 1 VSPH 3/2008-A ze dne 13.3.2008 či usnesení sp.zn. KSUL 69 INS 561/2008, 1 VSPH 74/2008 ze dne 24.7.2008). Těmto závěrům přitakal Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 21.4.2009, uveřejněném pod č. 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Současně ovšem vyslovil, že striktní uplatňování zákonného požadavku, aby do oddlužení nevstupovali ti, kdož mají dluhy ze svého podnikání, může vést v krajních případech k nepřiměřeně tvrdému dopadu do poměrů toho či onoho dlužníka. V takovýchto specifických případech je proto na uvážení insolvenčního soudu (založeném na konkrétních skutkových okolnostech případu), aby zhodnotil, zda automatickou aplikací zásady, podle které osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení není dlužník, který-ač již nepodniká-má stále dluhy ze svého podnikání, by nebyl popřen duch zákona, a zda tím ve skutečnosti není upírána možnost pokusit se o oddlužení způsobem předjímaným insolvenčním zákonem osobě, se kterou institut oddlužení v souladu s účelem, pro který byl zákonodárcem zformulován, typově počítá. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovodil, že to, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, k době ukončení dlužníkova podnikání, k četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, k výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení (to může vyplynout např. z toho, že věřitel nejpozději při projednání způsobu oddlužení neuplatní výhradu proti schválení oddlužení založenou na argumentu, že jeho pohledávka je dlužníkovým dluhem z podnikání).

K tomu Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněném pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále vysvětlil, že dluhy vzešlými z podnikání dlužníka, které ve smyslu § 389 odst. 1 IZ zásadně brání povolení oddlužení, mohou být i takové dluhy, které v hmotněprávní rovině nevzešly z (jen) obchodních závazkových vztahů, např. dluhy, jež mají původ v občanskoprávních vztazích, do nichž dlužník vstupoval jako podnikatel, nebo jeho veřejnoprávní dluhy (nedoplatky na daních a na pojistném apod.), měly-li původ v dlužníkově podnikání. Schválení oddlužení nebrání zjištění, že dlužník (jenž již není podnikatelem) sice má dluh z podnikání, který řádně uvedl v seznamu závazků, ale jeho věřitel nepřihlásil tomu odpovídající pohledávku včas do insolvenčního řízení. Schválení oddlužení nebrání ani zjištění, že dlužník má dluh z podnikání, jestliže jiný dlužníkův věřitel nepřihlásil pohledávku včas do insolvenčního řízení a v důsledku toho povede schválené oddlužení k plnému uspokojení přihlášených věřitelů.

Z obsahu insolvenčního rejstříku odvolací soud mimo jiné zjistil, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení se dlužníci domáhali samostatnými návrhy zjištění úpadku a povolení jeho řešení zpeněžením majetkové podstaty. Usnesením ze dne 4.6.2012 (A-8) byla insolvenční řízení obou manželů spojena.

Usnesením ze dne 2.8.2012 (B-8) byli dlužníci vyzváni k doplnění seznamu majetku a závazků a zaměstnanců z důvodu, aby mohla řádně proběhnout schůze věřitelů a bylo možno ve věci rozhodnout. Na tuto výzvu dlužníci ihned nereagovali, což v odvolání připustili, avšak uváděli, že uloženou povinnost splnili k 16.9.2012, alespoň tak chápe odvolací soud jejich tvrzení, že přehled pozemků ve vlastnictví dlužníků byl zaslán přímo insolvenčnímu správci. Soud prvního stupně se touto argumentací dlužníků v odůvodnění rozhodnutí zabýval jen ve výše uvedeném rozsahu, její věcnou správnost z obsahu insolvenčního rejstříku ověřit nelze, neboť jeho oddíl B žádné takovéto podání dlužníků neeviduje. Na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 25.9.2012 pak insolvenční správce sdělil, že dlužníci nesplnili povinnost uloženou usnesením B-8, toliko předložili seznam svých pozemků a že předpokládali výnos ze zemědělské činnosti ve výši asi 1.000.000,-Kč.

Na zvláštním přezkumném jednání věřitelé č. 8, 13 a 16 navrhovali řešení úpadku zpeněžením majetkové podstaty, věřitel č. 16 se však domníval, že nebyly splněny podmínky pro oddlužení.

Ze seznamu přihlášených pohledávek připojeného k protokolu z přezkumného jednání plyne, že do řízení přihlásilo své pohledávky celkem 22 věřitelů s pohledávkami v celkové ve výši přes 11.000.000,-Kč.

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 25.7.2012 plyne, že hodnota nemovitosti č. 21 v Sušanech je asi pouze 2,3 mil. Kč, je sporné, kdo je vlastníkem strojů, letošní úrodu se nepodařilo zjistit s ohledem na to, že není jasné, na kterých pozemcích se nachází. Všechny nemovitosti dlužníků jsou zatíženy zástavním právem, hodnota nezatíženého majetku činí asi 60.000,-Kč, z čehož by plynulo uspokojení v rozsahu asi 1,4 % nezajištěných pohledávek. V případě řešení úpadku plněním splátkového kalendáře by uspokojení nezajištěných věřitelů činilo asi 2,9 %. Převážná část závazků pochází z podnikání dlužníků. Následně dne 24.11.2012 insolvenční správce sdělil, že pohledávky věřitelů č. 1, 3, 4, 6 (částečně), 7, 8 (v zajištěné i nezajištěné části), 9, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, a 21 jsou pohledávkami podnikatelskými a jejich součet činí téměř 7 mil. Kč, což je více než 50 % z pohledávek zjištěných ve výši přesahující 11 mil. Kč. Nadto dlužník Zdeněk Levický dosud podniká. Skutečná hodnota majetku dlužníků bude moci být posouzena až prodejem, ale již teď je jisté, že je několikanásobně nižší, než dlužníci uváděli v insolvenčním návrhu (13 mil. Kč)

Ze soupisu majetkové podstaty ze dne 26.7.2012 plyne, že dlužníci vlastní nemovitosti zapsané na LV č. 52 pro k.ú. Sušany, obec Strupčice, okres Chomutov u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov v hodnotě asi 1.000.000,-Kč, nemovitosti zapsané na LV č. 119 pro k.ú. Sušany, obec Strupčice, okres Chomutov u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov v hodnotě asi 1.500.000,-Kč, nemovitosti zapsané na LV č. 866 pro k.ú. Třídomí, obec Horní Slavkov, okres Chomutov u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov v hodnotě asi 400.000,-Kč, nemovitosti zapsané na LV č. 73 pro k.ú. Škrle, obec Bílenice, okres Chomutov u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov v hodnotě asi 100.000,-Kč, nemovitostí zapsané na LV č. 56 pro k.ú. Sušany, obec Strupčice, okres Chomutov u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov v hodnotě asi 100.000,-Kč, dále motorová vozidla a zemědělské stroje-4 kusy, ke kterým uplatnil právo na uspokojení ze zajištění věřitel č. 11, dále dlužníkovi vznikne z titulu ručení pohledávka za MUDr. Jaroslavou Helebrantovou do částky 3.613.206,93 Kč.

Odvolací soud na základě shora uvedeného shodně se soudem insolvenčním dospívá k závěru, že podmínky pro povolení oddlužení na straně dlužníků dány nejsou, a to především pro podnikatelský chrakter jejich závazků, který tento způsob řešení úpadku vylučuje. Tato zjištění soudu opírající se o výsledek přezkumného jednání a sdělení insolvenčního správce se dlužníkům nepodařilo kvalifikovaně zpochybnit, když argumentovali toliko tím, že správce jejich jednotlivé závazky nespecifikoval, přičemž tento dílčí nedostatek správce odstranil v podání z 24.11.2012, na které již dlužníci nijak nereagovali.

V případě dlužníka Zdeňka Levického pak oddlužení zapovídá i skutečnost, že je dosud podnikatelem. Z obsahu živnostenského rejstříku totiž plyne, že dlužník je stále zapsán jako podnikatel, a proto nebyla splněna podmínka pro řešení úpadku oddlužením, které je určeno nepodnikatelům se závazky z nepodnikatelské činnosti a využití ze strany dlužníků se závazky z předchozího podnikání je velmi omezené.

Protože neobstojí ani výhrady dlužníků vůči údajným chybám v soupisu majetkové podstaty, kam měl správce zahrnout i majetek jejich syna (k napravení případného pochybení slouží při nesouhlasném správcově postoji excindační žaloba dle § 225 IZ), pokládá odvolací soud napadené usnesení v napadených výrocích za věcně správné, proto je podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 12. prosince 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva