1 VSPH 1577/2014-A-18
KSCB 28 INS 3976/2014 1 VSPH 1577/2014-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužnice Lenky Staňkové, IČO: 75987104, bytem Podeřiště 5, Netolice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 3976/2014-A-13 ze dne 18. července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 3976/2014-A-13 ze dne 18. července 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením uložil Lence Staňkové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 17.2.2014 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužnice byla podnikatelkou a její závazky vznikly v souvislosti s podnikáním. Protože dlužnice nepřiložila k návrhu souhlasy těchto věřitelů s řešením jejího úpadku oddlužením, soud ji vyzval, aby ve lhůtě 14 dnů doložila souhlas věřitelů, u nichž má závazky pocházející z její podnikatelské činnosti. Soudu byla doručena souhlasná stanoviska věřitelů České správy sociálního zabezpečení, Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště v Prachaticích, Celního úřadu pro Jihočeský kraj, České pojišťovny a.s. a AS 24 Česká republika, s.r.o. Naopak věřitelé mBank S.A., ČSOB Pojišťovna, a.s., Česká podnikatelská pojišťovna, a.s. a Pavel Podracký s řešením úpadku dlužnice oddlužením nesouhlasili. Věřitelé Komerční banka, a.s., GE Money Bank, a.s. a Provident Financial, s.r.o. se nevyjádřili. Podle soudu nedoložení souhlasů všech věřitelů, u nichž má dlužnice závazky vzniklé v souvislosti s podnikáním, je překážkou pro povolení oddlužení. Na základě uvedených zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že návrhu na povolení oddlužení nebude možné vyhovět, a její úpadek bude řešen konkursem. Z tohoto důvodu a s ohledem na stav majetkové podstaty dlužnice rozhodl soud o stanovení zálohy ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podala dlužnice včasné odvolání a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního k dalšímu řízení. Argumentovala zejména tím, že záloha na náklady insolvenčního řízení jí byla vyměřena v neúměrné výši. S řešením úpadku konkursem nesouhlasí vzhledem k tomu, že dodala souhlas téměř všech věřitelů a souhlas neudělily pouze pojišťovny. KSCB 28 INS 3976/2014

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Při vydání napadeného usnesení vycházel soud prvního stupně z toho, že dlužnice nemůže se svým návrhem na povolení oddlužení uspět, a tudíž, že jeho úpadek bude třeba řešit konkursem, protože její závazky pocházejí z podnikání a dlužnice nepředložila souhlas všech věřitelů s řešením jejího úpadku oddlužením.

Podle platné úpravy insolvenčního zákona již dluhy z podnikání nebrání oddlužení obecně a zákonodárce ponechává na věřitelích takových pohledávek, aby svým hlasováním na schůzi věřitelů spojeném s podáním námitek podle ust. § 403 insolvenčního zákona definitivně rozhodli, zda má být úpadek dlužníka řešen oddlužením. Při rozhodování o povolení oddlužení je nutné vzít rovněž v úvahu znění ust. § 397 insolvenčního zákona, že v pochybnostech o tom, zda je namístě návrh na povolení oddlužení odmítnout, je namístě ponechat definitivní závěr o této otázce až na pořad schůze věřitelů. Pokud jsou ustanovení hlavy páté insolvenčního zákona vnímána ve vzájemných souvislostech, je vyloučeno interpretovat ust. § 389 odst. 2 tohoto zákona tak, že by předpokladem soudem akceptovatelného návrhu na povolení oddlužení bylo doložení výslovného souhlasu všech věřitelů (s pohledávkami z podnikání dlužníka) s řešením úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. V obecné rovině by požadavek aktivního souhlasu takových věřitelů měl v praxi za následek faktickou nemožnost oddlužení u naprosté většiny subjektů, jež mají závazky z podnikání. V kontextu citovaných ustanovení se úvaha soudu prvého stupně o tom, že dlužnice dosud nepředložila souhlasy všech věřitelů s řešením jejího úpadku oddlužením, proto jeví jako předčasná.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice se domáhala povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. Z obsahu insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení a jejich příloh není možné zatím usuzovat, že bude schopna nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním KSCB 28 INS 3976/2014

30% rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, tedy poskytnout na jejich pohledávky v celkové výši 2.723.629,-Kč plnění alespoň ve výši 817.088,-Kč. Předpoklad takového minimálního plnění nebylo možno dovozovat ani pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť podle údajů uvedených v insolvenčním návrhu majetek představuje pouze věci osobní povahy.

Postižitelné příjmy dlužnice činí mzda ve výši 12.000,-Kč a má jednu vyživovací povinnost. Měsíční splátka odpovídající tomuto příjmu činí 2.842,-Kč, za 60 měsíců splátkového kalendáře tedy zaplatila celkem toliko 170.520,-Kč. Z měsíční splátky je ovšem třeba hradit nejprve přednostní nároky insolvenčního správce-jeho odměnu a hotové výdaje dle ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška), jež činí měsíčně celkem 900,-Kč, tj. za 5 let trvání splátkového kalendáře 54.000,-Kč s daní z přidané hodnoty 65.340,-Kč. To znamená, že na úhradu 30% nároků nezajištěných věřitelů by měsíční splátka dlužnici nepostačovala. Za těchto okolností dospěl i odvolací soud k závěru, že dlužnici není namístě povolit oddlužení, neboť nelze předpokládat, že by hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, dosáhla alespoň 30 % jejich pohledávek, a proto za popsaného stavu věci je zřejmé, že návrh na povolení oddlužení bude podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona zamítnut a dle ust. § 396 odst. 1 téhož zákona bude na majetek dlužnice prohlášen konkurs. V něm náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo. S ohledem na výši očekávaných příjmů je odpovídající výše zálohy na náklady insolvenčního řízení 50.000,-Kč.

Na základě uvedených zjištění odvolací soud napadené usnesení, i když z jiných důvodů, jako věcně správné ve výroku podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. října 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná