1 VSPH 1575/2013-A-12
KSUL 69 INS 15448/2013 1 VSPH 1575/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice: Kateřina Schlosserová, nar. 12. února 1985, bytem Louny, Jana Švermy 2055, adresa pro doručování: Louny, U Pramenu 2488, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 15448/2013-A-7 ze dne 16. července 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 15448/2013-A-7 ze dne 16. července 2013 se m ě n í tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení se dlužnici neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu dne 31.5.2013 se dlužnice domáhala zjištění úpadku a povolení řešení oddlužením. Soud odkázal na § 108 odst. 1 IZ, vyložil účel zálohy, dospěl k závěru, že dlužnice nebude schopna uhradit ani minimální míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 30 % z důvodu nízkého příjmu. Soud se zabýval otázkou, zda lze uspokojit věřitele z příjmu manžela dlužnice, a dospěl k závěru, že s ohledem na výši jeho mzdy (10.440,-Kč) nelze předpokládat ani minimální 30% uspokojení nezajištěných věřitelů. Soud odkázal na § 108 IZ, vyhlášku č. 313/2007 Sb., dospěl k názoru, že řešení úpadku konkursem s ohledem na zanedbatelný majetek nemá smysl a poučil dlužnici, že v případě navýšení příjmů nebude trvat na úhradě zálohy.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že manžel doručil soudu novou pracovní smlouvu se mzdovým výměrem ve výši 10.440,-Kč, avšak předpokládá, že s ohledem na převzetí zaměstnanců od bývalého zaměstnavatele v konkursu novým zaměstnavatelem bude manžel dostávat stejnou mzdu jako doposud. Výplatní termín je však až v srpnu, proto není schopna v současnosti doložit nový příjem manžela. Dále žádala o spojení svého a manželova insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Nelze však přehlédnout, že náklady insolvenčního řízení mohou představovat i jiné výdaje, než jaké si vyžádá uspokojení nároků správce, a že v dané fázi insolvenčního řízení také není jisté, zda bude oddlužení povoleno (srov. § 395 a § 396 odst. 1 IZ), či zda již povolené oddlužení bude schváleno (srov. § 404 až 406 IZ), a stejně tak nelze předvídat, zda schválené oddlužení nebude v jeho průběhu zrušeno (§ 418 IZ). Všechna tato rozhodnutí mají vždy za následek řešení úpadku konkursem, popř. nepatrným konkursem dle § 314 a § 315 IZ, v němž jen odměna insolvenčního správce příslušející dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. dosahuje nejméně 45.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh odvolací soud zjistil, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Manžel dlužnice Vilém Schlosser připojil svůj souhlas s oddlužením plněním splátkového kalendáře. Dlužnice má spolu s manželem závazky v celkové výši 539.000,-Kč, má dvě vyživovací povinnosti, její měsíční příjem z dohody o pracovní činnosti u Kaufland, v.o.s. činí 3.400,-Kč měsíčně.

Podle výplatních pásek za měsíc květen 2013 obdržel dlužník-manžel dlužnice od zaměstnavatele mzdu ve výši 17.910,-Kč, za duben 2013 mzdu ve výši 19.455,-Kč, za měsíc březen mzdu ve výši 14.939,-Kč, dále tvrdil existenci příjmu z diet ve výši 7.906,-Kč měsíčně. Podle výplatní pásky za červenec 2013 činila mzda dlužníka 17.190,-Kč. Dlužník žádal o spojení insolvenčního řízení s insolvenčním řízení manželky vedeným pod sp.zn. KSUL 69 INS 15448/2013.

Pro rozhodnutí o odvolání je ovšem podstatné, že soud prvního stupně nedostatečně zhodnotil okolnost, že současně s dlužnicí podal u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení též manžel dlužnice.

Z obsahu obou návrhů (a jejich příloh) odvolací soud zjistil, že je v nich tvrzen majetek a závazky, jež spadají do SJM ve smyslu § 143a občanského zákoníku (dále jen obč.zák.), nebylo prokázáno zúžení společného jmění manželů ani nebylo tvrzeno, že by společné jmění manželů neexistovalo. Proto soudy mohou vycházet z domněnky stanovené v § 144 obč.zák., podle něhož platí, že pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. Rovněž nebylo prokázáno, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem SJM.

V této situaci je nezbytné, aby insolvenční soud (samostatně podané) insolvenční návrhy obou manželů posoudil a projednal společně (v jediném řízení)-včetně toho, zda, popř. v jaké výši bude po nich požadovat, aby zaplatili (jednu) zálohu na náklady (společného) insolvenčního řízení, a také společně o nich rozhodl (např. tak, že při splnění zákonem stanovených podmínek oběma manželům povolí oddlužení).

Je tomu tak proto, že právní úprava majetkové podstaty v § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela, náleží do majetkové podstaty, což musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení SJM, z něhož soud v této věci též vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v ustanovení § 262a odst. 1.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek ve SJM, který patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. SJM může ovšem tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (viz § 143 odst. 1 písm. a/ obč.zák.). Se zřetelem k tomu soudní praxe v souvislosti s postižením mzdy (platu) manžela povinného dovozuje, že mzdový nárok manžela povinného součástí SJM není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí SJM a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky.

Ze stejných zásad je třeba vycházet při posouzení toho, zda a za jakých podmínek mohou (resp. mají) být příjmy manžela, který není dlužníkem, postiženy plněním splátkového kalendáře. V návaznosti na výše uvedené jsou to veškeré příjmy, které náleží dlužníku, popřípadě jsou v SJM dlužníka a jeho manžela, a patří tedy do majetkové podstaty. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30 % jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Plnění splátkového kalendáře pak probíhá po zákonem stanovenou dobu pěti let, ledaže se dříve dostane věřitelům uvedeným v usnesení podle § 406 IZ plné úhrady (100 %) jejich pohledávek s příslušenstvím.

Vrchní soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka Viléma Schlossera změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 16.7.2013 (A-8), jímž mu uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč. Pro další průběh insolvenčního řízení dlužnice je podstatné, že projednávaná věc by měla být spojena podle § 112 o.s.ř. s věcí týkající se dlužníka Viléma Schlossera vedenou pod sp.zn. KSPH 69 INS 15446/2013.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

Pro potřebu dalšího řízení lze k problematice oddlužení manželů lze odkázat na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.9.2011 č.j. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011-B-37, ze dne 22.2.2012 č.j. KSUL 71 INS 4409/2010, 3 VSPH 1085/2011-B-44, ze dne 29.6.2011 č.j. KSLB 76 INS 12605/2010, 3 VSPH 76/2011-A-11, ze dne 19.4.2011 č.j. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B-16, ze dne 6.5.2011 č.j. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 334/2011-P7-9, ze dne 29.4.2011 č.j. KSPH 41 INS 14930/2010, 2 VSPH 240/2011-A-21, popř. ze dne 5.11.2010 č.j. KSUL 77 INS 5819/2010, 3 VSPH 501/2010-A-14.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 16. října 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová