1 VSPH 1568/2016-B-19
KSPL 54 INS 2633/2016 1 VSPH 1568/2016-B-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka: Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Žlutice, Zámecká 403, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 2633/2016-B-11 ze dne 11. července 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 2633/2016-B-11 ze dne 11. července 2016 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužníka, na jeho majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku) s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 5.2.2016 se dlužník obrátil na soud s insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 23.2.2016 (A-11) soud rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením.

Na přezkumném jednání byly zjištěny všechny přihlášené pohledávky v celkové výši 3.415.289,87 Kč (z toho 2.778.925,76 Kč nezajištěné pohledávky).

Z vyjádření insolvenčního správce vyplynulo, že v případě řešení úpadku dlužníka oddlužením plněním splátkového kalendáře by uhradil nezajištěným věřitelům jen 5,57 % jejich pohledávek, přičemž v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře by dlužník musel nezajištěným věřitelům nabídnout příjem do majetkové podstaty ve výši minimálně 11.318,-Kč měsíčně. Pokud jde o řešení úpadku oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, jak dlužník navrhoval, pak obvyklá cena nemovitostí dlužníka činila podle znalkyně 620.000,-Kč, avšak zajištěné pohledávky činily 636.364,11 Kč. Příjem dlužníka od zaměstnavatele SOLITERA, s.r.o. činil čistého měsíčně 13.725,-Kč, ze smlouvy o důchodu má pobírat 700,-Kč měsíčně.

Soud odkázal na posudek znalkyně Renáty Havířové ze dne 28.4.2016, podle kterého činila obvyklá cena nemovitostí dlužníka 620.000,-Kč, na posudek předložený isir.justi ce.cz dlužníkem zpracovaný znalcem Ing. Martinem Polepilem ze dne 17.6.2016 č. 4505-170/2016, podle kterého obvyklá cena nemovitostí dlužníka činila 1,1 mil. Kč, administrativní cena činila 1.256.690,-Kč, avšak ani s ohledem na administrativní cenu nelze podle soudu dovodit, že by byly nezajištění věřitelé uspokojeni v rozsahu 30 % jejich pohledávek, když v případě zpeněžení nemovitostí dlužníka za cenu 1.256.690,-Kč by věřitelé z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení po odečtení odměny insolvenčního správce a nákladů zpeněžení měli k dispozici částku 1.075.574,-Kč, pro zajištěné věřitele by bylo vynaloženo 636.364,11 Kč a pro nezajištěné věřitele 439.209,89 Kč tedy jen 15,80 % zjištěných nezajištěných pohledávek.

Protože podmínky pro řešení úpadku dlužníka oddlužením nebyly splněny, rozhodl soud o způsobu řešení úpadku dlužníka nepatrným konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a zpochybňoval cenu určenou znalkyní Havířovou, podle jeho názoru byla cena nemovitostí trojnásobná, nechal zpracovat vlastní znalecký posudek, insolvenční správce ani znalkyně Havířová nežádali o zpřístupnění nemovitostí. Namítal, že mu přislíbili pomoc příbuzní prostřednictvím smluv o důchodu. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění věcných podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněného pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 31.3.2011, zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněného pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z obsahu spisu plyne, že podáním doručeným soudu dne 5.2.2016 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. Dlužník je zaměstnán u zaměstnavatele SOLITERA, s.r.o. s čistým měsíčním příjmem 13.725,-Kč, má dvě vyživovací povinnosti. Má uzavřenu smlouvu o důchodu na částku 700,-Kč měsíčně. Dlužník vlastní nemovitosti-pozemek parc.č.st. 176, jehož součástí je stavba čp. 205, pozemek parc.č.st. 574, jehož součástí je stavba bez čp/č.e., pozemek parc.č. 33/2, 33/3, 262/2, vše zapsáno na LV č. 377, k.ú. Bochov, nemovitosti byly předmětem zástavního práva věřitele Komerční banka, a.s., JUDr. Pavel Turoň, RWE Energie, s.r.o. a Finanční úřad pro Karlovarský kraj.

Na přezkumném jednání konaném dne 4.5.2016 byly zjištěny všechny přihlášené pohledávky, dlužník žádnou z pohledávek nepopřel. Dlužník žádal o řešení úpadku oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, když podle zprávy insolvenčního správce míra uspokojení nezajištěných věřitelů by při oddlužení plněním splátkového kalendáře činila 5,57 %.

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 30.6.2016 plyne, že i v případě, že by se nemovitosti podařilo zpeněžit za cenu 1.256.690,-Kč uvedenou ve znaleckém posudku č. 4505/170/2016, by míra uspokojení nezajištěných věřitelů činila jen 15,80 %.

Podáním doručeným odvolacímu soudu dne 20.9.2016 zaslal dlužník smlouvu o důchodu uzavřenou s Jindřichem Kubíčkem na částku 3.350,-Kč, smlouvu o důchodu uzavřenou s Michalem Kubíčkem na částku 3.350,-Kč, smlouvu o důchodu uzavřenou s Jitkou Kubešovou uzavřenou na částku 2.000,-Kč, a smlouvu o důchodu uzavřenou s Růženou Šmidmajerovou uzavřenou na částku 3.350,-Kč.

Odvolací soud především s ohledem na shora uvedené smlouvy o důchodu i s ohledem na smlouvu o důchodu ze dne 2.2.2016 na částku 700,-Kč dovozuje, že lze spíše předpokládat, že dlužník bude schopen uspokojit své nezajištěné věřitele v minimálním zákonem stanoveném rozsahu 30 % zjištěných pohledávek. Je zjevné, že Krajský soud v Plzni nikterak nepochybil, když řešení dlužníkova úpadku oddlužením neschválil a na dlužníkův majetek prohlásil konkurs, neboť dlužníkovy poměry známé mu v červenci 2016 ani jiný závěr neumožňovaly přijmout, nicméně nelze odhlédnout od toho, že dlužník následně předložil další darovací smlouvy, které navýšily jeho ekonomickou nabídku, přičemž, jak je zjevné z jeho podání, nabízí se využití obou forem oddlužení, tedy zpeněžení majetkové podstaty i splátkový kalendář.

Odvolací soud je toho názoru, že i když insolvenční zákon předpokládá, že oddlužení bude probíhat zásadně jednou ze dvou dlužníkem nabízených forem, nepřekáží účelu, který je touto úpravou sledován, aby v situaci, kdy s tím dlužník výslovně souhlasí a sám takový způsob řešení svého úpadku nabízí, byly v mezích rozhodnutí o způsobu oddlužení kombinovány obě formy oddlužení. Je tedy plně možné, aby tam, kde ta z forem oddlužení, kterou dlužník nabízí jako základní (typově oddlužení plněním splátkového kalendáře), bez dalšího neumožňuje splnění požadavku kladeného na minimální zákonnou (nebo s věřiteli smluvenou) míru uspokojení dlužníkových věřitelů, dlužník nabídl věřitelům, že je uspokojí i z té části svého majetku, jež by při schválení oddlužení jen jednou z předjímaných forem oddlužení jinak zůstala v jeho dispozici. Ve výjimečných případech je možné i to, že obě formy oddlužení budou zkombinovány tak, že rozhodnutím o schválení oddlužení budou postiženy jak příjmy dlužníka v následujících pěti letech (oddlužení plněním splátkového kalendáře), tak majetek náležející dlužníku v době rozhodnutí o schválení oddlužení (oddlužení zpeněžením majetkové podstaty). Podstatné je, že i tak půjde o řešení, jež dlužníku nabízí možnost vybřednout při zachování práv věřitelů z úpadkové situace lépe než při prohlášení konkursu na jeho majetek (srov. i § 398 odst. 2 věty druhé IZ o tom, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty do majetkové podstaty zásadně nenáleží majetek nabytý dlužníkem poté, co nastaly účinky schválení oddlužení). Nezajištění věřitelé mají možnost se i k takovému řešení vyslovit při rozhodování o způsobu oddlužení hlasováním na schůzi i za tím účelem svolané (srov. § 402 IZ).

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud při vědomí výrazné změny poměrů postupoval podle § 219a odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 15. listopadu 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík