1 VSPH 1567/2015-A-15
MSPH 77 INS 6343/2015 1 VSPH 1567/2015-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka: Vladimír Kling, nar. 15. prosince 1976, bytem Praha, Rybná 716/24, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 6343/2015-A-10 ze dne 2. července 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 6343/2015-A-10 ze dne 2. července 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že hodnota plnění, které by při oddlužení dostali nezajištění věřitelé, by činila jen 15,83% jejich pohledávek, když celková výše závazků činila 2.809.612,-Kč, dlužník má dvě vyživovací povinnosti ve výši celkem 3.500,-Kč, příjem z dohody o provedení práce není postižitelným příjmem, ze kterého by bylo možno provádět srážky. Dohoda o provedení práce byla uzavřena na dobu do 31.12.2015, dále dlužník předložil dvě darovací smlouvy na celkovou částku 9.000,-Kč. Soud dospěl k závěru, že dlužník bude schopen za dobu trvání pěti let oddlužení plněním splátkového kalendáře nezajištěným věřitelům uhradit jen 444.780,-Kč, přičemž 30% z celkové výše závazků činilo 842.883,60 Kč. Protože dlužník soudu nesdělil, že by některý z věřitelů souhlasil s nižším plněním a dlužník nemá zpeněžitelný majetek, který by mohl sloužit k uspokojení věřitelů, toliko věci osobní potřeby v hodnotě do 3.000,-Kč a obchodní podíl v nulové hodnotě, dospěl k závěru, že úpadek nelze řešit oddlužením a jediným možným způsobem řešení úpadku je konkurs. V případě konkursu pak odměna správce činí minimálně 45.000,-Kč plus DPH. S ohledem na to soud postupoval podle § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) a uložil dlužníkovi povinnost zaplatit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že pobírá mzdu ve výši 10.622,-Kč měsíčně čistého, na základě dohody o provedení práce má příjem ve výši 6.700,-Kč čistého měsíčně. Podle darovacích smluv uzavřených s Eduardem Burešem a Janou Klingovou bude měsíčně dostávat 5.500,-Kč a 3.500,-Kč po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení. Na základě rozhodnutí soudu ze dne 30.10.2014 č.j. 82 Nc 79/2014-42 má uloženy vyživovací povinnosti vůči dvěma dětem ve výši 2.000,-Kč a 1.500,-Kč měsíčně. Celková výše nezajištěných závazků dlužníka činí 2.809.612,-Kč, z toho 30% činí 842.884,-Kč. Měsíční splátka z příjmu dlužníka činí 3.003,-Kč ze mzdy ve výši 10.622,-Kč. Příjem z darovací smlouvy v celkové výši 9.000,-Kč měsíčně bude použit jako mimořádný příjem v celé výši stejně jako příjem z dohody o provedení práce ve výši 6.700,-Kč. Souhrn pravidelné měsíční splátky pro oddlužení tak činí celkem 18.703,-Kč měsíčně. Za dobu trvání pěti let oddlužení se jedná o částku 846.840,-Kč, což je pro úhradu 30% hodnoty nezajištěných závazků dostačující. Soudu I. stupně dlužník vytýkal, že se s příjmem z dohody o provedení práce dostatečně nevypořádal. Ze shora uvedených důvodů dlužník navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a aby bylo povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře bez zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soudu v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat,

a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo

b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Z obsahu spisu plyne, že podáním doručeným soudu I. stupně dne 11.3.2015 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře.

Dlužník má závazky v celkové výši 2.809.612,-Kč, některé jeho závazky pochází z podnikání, dlužník je podnikatelem, jak plyne z vyjádření dlužníka (A-3). Dlužník má příjem z pracovního poměru od zaměstnavatele AUTO STORMER, s.r.o. ve výši 10.622,-Kč čistého měsíčně, dále má do konce roku 2015 uzavřenu dohodu o provedení práce se společností s ručením omezeným SWIS CAR MORAVIA, na základě které pobírá měsíční hrubou mzdu 7.900,-Kč.

K problematice využitelnosti odměny z dohody o provedení práce pro potřeby oddlužení formou splátkového kalendáře se vyjádřil Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 18.8. 2014, č.j. 3 VSPH 1253/2014-B-14, kde uzavřel, že tato nepatří mezi příjmy, které podléhají výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy dle § 276 a násl. OSŘ, a tudíž v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře nepodléhá postihu dle § 398 odst. 3 IZ a § 406 odst. 3 písm. d) IZ. Tuto odměnu lze postihnout jedině výkonem rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky (§ 312 a násl. OSŘ), na němž ale oddlužení ve formě splátkového kalendáře postaveno není. Při takovém oddlužení je proto dlužníkova odměna z dohody o provedení práce použitelná jen na základě jeho dobrovolné nabídky, a to pak i v plné výši. Takto na věc nahlíženo by přicházelo v úvahu tento dlužníkem tvrzený příjem brát v potaz při posuzování jeho schopnosti dostát povinnostem plynoucím z oddlužení, nicméně v souzené věci nelze přehlédnout, že uvedená dohoda o provedení práce je časově omezena na konec roku 2015, a proto soud I. stupně správně uzavřel, že s tímto příjmem nelze trvale počítat a zahrnout jej jako příjem do splátkového kalendáře.

Podle darovací smlouvy uzavřené s Eduardem Burešem by měl dlužník po dobu 60 měsíců nebo po celou dobu trvání oddlužení dostávat dar ve výši 5.500,-Kč měsíčně a dle darovací smlouvy uzavřené s Janou Klingovou by měl dostávat po dobu 60 měsíců nebo po celou dobu trvání oddlužení částku 3.500,-Kč měsíčně. Dlužník má dvě vyživovací povinnosti ve výši 2.000,-Kč a 1.500,-Kč měsíčně.

Odvolací soud se tedy ztotožnil s předběžným závěrem soudu I. stupně, že není splněna nutná podmínka pro oddlužení, a to dosažení hranice pro uspokojení 30% pohledávek věřitelů (§ 395 odst. 1 písm. b) IZ), když příjem dlužníka z pracovního poměru ani spolu s finančními dary nestačí na úhradu 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. Odvolací soud při výpočtu nezabavitelné částky zohlednil výši vyživovacích povinností dlužníka vůči dětem a dále do nezabavitelné částky nezahrnul příjem z dohody o provedení práce s ohledem na jeho omezené časové trvání jen do konce roku 2015, když dlužník nepředložil, že bude uzavřena další dohoda, na základě které by mohl pobírat další příjem. Protože tento příjem je tedy v delším časovém horizontu nejistý, nelze s ním počítat jako se stabilním příjmem. Za této situace je proto i při připočtení plné výše očekávaných příjmů z darovacích smluv ekonomická nabídka dlužníka nedostatečná, když neposkytuje nezajištěným věřitelům záruku úhrady minimálně 30% jejich pohledávek a současně zapravení nároků insolvenčního správce. Příjem z dohody o provedení práce s ohledem na její časově omezené trvání lze považovat spíše za mimořádný příjem ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) IZ. Odvolací soud dospěl k závěru, že při příjmu 10.622,-Kč čistého měsíčně po odečtení vyživovacích povinností by dlužník spolu s finančními dary byl schopen uhradit za dobu trvání 5 let jen 580.200,-Kč (bez příjmu z dohody o provedení práce časově omezené do konce roku 2015), ale z této částky by bylo ještě nutno odečít nároky insolvenčního správce na odměnu a náhradu hotových výdajů.

Pro posouzení důvodnosti odvolání je zároveň podstatné též to, že část dlužníkových závazků pochází z podnikání, přičemž však dlužník nepředložil souhlas věřitelů s takovýmito podnikatelskými pohledávkami s tím, aby byly podrobeny režimu oddlužení, a proto i z tohoto důvodu lze předběžně uzavřít, že (viz § 389 odst. 2 písm. a/ IZ a contrario) nelze úpadek dlužníka řešit oddlužením.

Z výše uvedeného se podává, že není splněna podmínka stanovená v § 108 odst. 1 poslední věty insolvenčního zákona, ze které plyne, že povinnost zaplatit zálohu neuloží soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu lze bez zbytečného odkladu rozhodnout tak, že by zjistil úpadek dlužníka a zároveň by povolil oddlužení. Je proto správný i názor soudu prvního stupně, že případný úpadek dlužníka bude za daného stavu věci nutné řešit konkursem. V konkursu činí odměna insolvenčního správce obvykle minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a v souladu s § 2a uvedené vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna 1.000,-Kč za každou přezkoumanou přihlášku. Dále se insolvenčnímu správci též nahrazují jeho hotové výdaje (§ 7 vyhlášky). Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje dostatečnými likvidními prostředky ani zpeněžitelným majetkem, z nichž by bylo možno náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu v uvedené výši 50.000,-Kč namístě.

Z uvedeného vyplývá, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. prosince 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková