1 VSPH 1565/2016-B-63
KSPH 37 INS 32551/2012 1 VSPH 1565/2016-B-63

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: Karel Sokol, nar. 8. března 1966, bytem Kladno, Anglická 2258, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 32551/2012-B-42 ze dne 27. června 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 32551/2012- B-42 ze dne 27. června 2016 se v bodech I. a II. výroku m ě n í tak, že se schválené oddlužení dlužníka Karla Sokola neruší a konkurs na jeho majetek se n e p r o h l a š u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zrušil schválené oddlužení dlužníka, na jeho majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku), vyzval věřitele, kterým vznikla škoda v důsledku odstoupení insolvenčního správce od smlouvy o vzájemném plnění a od smlouvy nájemní, podnájemní nebo o výpůjčce, aby náhradu škody uplatnili přihláškou pohledávky do 30 dnů ode dne odstoupení od smlouvy (bod IV. výroku), insolvenčnímu správci uložil provést soupis majetkové podstaty do 1 měsíce po uplynutí lhůty podle bodu IV. výroku a aby určil předpokládaný termín předložení konečné zprávy a uložil mu další související povinnosti (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 22.1.2013 (č.d. A-10) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, usnesením ze dne 2.5.2013 (č.d. B-9) bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

Soud zjistil, že v řízení byly uspokojovány nezajištěné pohledávky ve výši 682.265,95 Kč, dosud byla nezajištěným věřitelům uhrazena částka 239.066,-Kč (35,4 %), naposledy bylo hrazeno v květnu 2016, dlužník dlužil za služby spojené s vlastnictvím bytu, dlužník neměl majetek větší hodnoty. isir.justi ce.cz

Soud shledal, že byly dány podmínky pro zrušení schváleného oddlužení s ohledem na to, že se dlužník nedostavil na jednání nařízené k projednání plnění povinností dlužníka dne 29.3.2016 a 21.6.2016, soud dlužníka neúspěšně několikrát vyzval k vyjádření (výzvy č.l. B-29,B-34, B-38), dlužník nehlásil aktuální doručovací adresu, nepřebíral soudní zásilky (dlužníkova bytová jednotka byla prodána dne 13.10.2015), dlužník před zpeněžením bytové jednotky tuto jednotku užíval, ničeho neplatil, Společenství vlastníků jednotek pro dům Anglická č.p. 2256-2259 Kladno Kročehlavy (dále též SVJ) uplatnilo pohledávky za služby spojené s užíváním bytu dne 4.12.2015 ve výši 96.598,-Kč (č.d. B-25), soud dal souhlas s uspokojením částky 33.850,-Kč představující tzv. příspěvek do fondu oprav, zbytek-služby a dodávky energií-měl dlužník zaplatit sám, což neučinil.

Soud dospěl k závěru, že dlužník porušil povinnosti uložené mu insolvenčním zákonem takovým způsobem, pro který není možno v oddlužení pokračovat. Očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů měla činit 62,37 %, avšak soud zdůraznil, že míra uspokojení je jen jedním z požadavků na dlužníky kladených a že předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu přes 30 % není důvodem pro nezrušení oddlužení, pokud dlužník porušuje další povinnosti uložené schváleným oddlužením.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal v celém rozsahu. Připouštěl, že sice po schválení oddlužení neplnil informační povinnosti vůči soudu, namítal ale ztrátu domova po prodeji bytu, ve kterém bydlel, nyní bydlí po ubytovnách a známých, poslední dva měsíce je nahlášen na Magistrátu města Kladna. Tvrdil, že s insolvenčním správcem komunikoval, zasílal mu předepsané informace nebo s ním jednal telefonicky. Správce jej neinformoval, že by ve vztahu k soudu bylo něco v nepořádku. Dlužník přitom svědomitě plnil hlavní povinnost tj., platit měsíční splátky. Dlužník se snaží najít nájem, jakmile jej bude mít, zavázal se nahlásit ihned adresu soudu. Dluh spojený s užíváním bytu na adrese Anglická 2256-2259 činí 116.815,-Kč, dluh vůči SVJ uznal a dohodnul se na splátkách po 1.000,-Kč měsíčně. Ze shora uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesené změnil tak, že se schválené oddlužení neruší.

Společenství vlastníků jednotek pro dům Anglická 2256-2259 Kladno-Kročelavy ve vyjádření k odvolání dlužníka uvedlo, že s dlužníkem sepsalo dohodu o uznání dluhu a že první splátka má být zaslána 20.8.2016, rozhodnutí o odvolání ponechalo na odvolacím soudu.

Insolvenční správce IKT INSOLVENCE, v.o.s. sdělil, že zrušení oddlužení nenavrhoval on, nýbrž věřitel, a rozhodnutí o odvolání dlužníka ponechal na odvolacím soudu.

Zástupce věřitelů Česká spořitelna, a.s. ve vyjádření k odvolání dlužníka uvedl, že rozhodnutí o zrušení schváleného odvolání nechá na odvolacím soudu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. insolvenčního zákona. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 insolvenčního zákona ukončit. K takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch všech věřitelů nepotřebuje insolvenční soud jako strážce jejich společného zájmu ani návrh žádného z věřitelů.

Z obsahu napadeného usnesení plyne, že důvodem pro zrušení oddlužení bylo zjištění soudu I. stupně, že dlužník se nedostavil na nařízená jednání, se soudem nekomunikoval, nehlásil aktuální doručovací adresu ani nepřebíral soudní zásilky a vznikl mu nový dluh po splatnosti, který nezaplatil (vůči SVJ). Soud I. stupně dospěl na základě shora uvedených skutečností k závěru, že dlužník porušoval povinnosti stanovené insolvenčním zákonem a usnesením o schválení oddlužení způsobem, který neumožnil dále v oddlužení pokračovat.

Na jednání konaném před odvolacím soudem dne 27.10.2016 dlužník vysvětlil, že neumí příliš pracovat s internetem, že má problémy s ubytováním i s přijímáním zásilek, které by bylo dobré zasílat mu prostřednictvím zaměstnavatele. Omlouval se za předchozí selhání při plnění svých povinností a žádal soud, aby mu umožnil v oddlužení pokračovat. Svůj dluh vůči SVJ řádně splácí.

Insolvenční správce sdělil, že platby od dlužníka pravidelně dostává, s jejich naložením vyčkal správce na výsledek odvolacího řízení.

Správce nerozporoval, že dlužník na dluh vůči SVJ platí každý měsíc 1.000,-Kč, což dlužník dokládal potvrzeními Československé obchodní banky, a.s. z 18.8.2016, 19.9.2016 a 19.10.2016. Správce na uvedený dluh uhradil z výtěžku zpeněžení částku 33.850,-Kč.

Odvolací soud na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že byť soudu I. stupně s ohledem na předchozí dlužníkovovo chování nelze ničeho vytknout, přece se zřetelem na stav věci v době rozhodování o odvolání dovodil, že nyní podmínky pro zrušení oddlužení spíše dány nejsou.

Dlužník pravidelnými platbami na dluh vůči SVJ projevil kvalifikovanou snahu nově vzniklý závazek uhradit a jeho současné poměry i přístup k věci dávají reálný předpoklad, že bude řádně plněno na tento závazek i v budoucnu, s jehož úhradou touto formou je věřitel (SVJ) srozuměn, a proto jeho existence, byť jde o situaci vpravdě hraniční, dalšímu trvání oddlužení nebrání.

Z vyjádření insolvenčního správce plyne, že dlužník řádně hradil na pohledávky věřitelů a nedostatky v komunikaci se soudem byly spíše zapříčiněny osobními poměry dlužníka ve vztahu k jeho bydlení.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že není důvod v současné době dlužníku neuvěřit, že do budoucna bude nejen řádně plnit své povinnosti vůči věřitelům, ale rovněž informační povinnosti vůči soudu a správci. Ostatně, pokud by tomu tak v budoucnu nebylo, nelze vyloučit případné zrušení oddlužení.

Na základě shora uvedených skutečností postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, jak shora uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 27. října 2016

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková