1 VSPH 1565/2014-B-21
KSPH 37 INS 2084/2013 1 VSPH 1565/2014-B-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužnice: Libuše Bittnerová, nar. 29. srpna 1978, bytem Mladá Boleslav, Jičínská 1133, adresa pro doručování: Mladá Boleslav, U Stadionu 926, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 2084/2013-B-13 ze dne 22. července 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 2084/2013-B-13 ze dne 22. července 2014 se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku povolil zvýšení nezabavitelné částky vyplácené pravidelně dlužnici o 1.000,-Kč, v bodě II. výroku změnil bod III. usnesení ze dne 14.5.2014 (B-6) a plátci mzdy dlužnice uložil provádět ze mzdy dlužnice srážky ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného pro uspokojení přednostní pohledávky snížené o částku 1.000,-Kč a aby sražené částky nevyplácel dlužnici, ale zasílal insolvenčnímu správci, a současně aby každý měsíc zasílal insolvenčnímu správci doklad o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách doplněný o výši čisté mzdy, a uložil plátci mzdy další související povinnosti, konstatoval, že účinky změn provedených v usnesení nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku) a že v ostatním zůstává usnesení ze dne 14.5.2014 (B-6) beze změn (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 14.5.2014 (B-6) soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Podáním dne 29.5.2014 dlužnice žádala o snížení pravidelné měsíční splátky nezajištěným věřitelům s tím, že je samoživitelka, náklady na bydlení činí měsíčně 8.200,-Kč, obědy pro syna 600,-Kč měsíčně, náklady na mimoškolní aktivity činí 1.500,-Kč měsíčně a že má nové zaměstnání s příjmem o 3.000,-Kč měsíčně vyšším.

Soud zjistil, že dlužnice má čistý měsíční příjem ve výši 17.500,-Kč od zaměstnavatele ŠKODA AUTO, a.s., má závazky vůči 8 nezajištěným věřitelům v celkové výši 412.510,17 Kč a ke dni konání schůze věřitelů uhradila dlužnice věřitelům pohledávky v celkové výši 37.886,01 Kč, což činilo 9,18 % přihlášených nezajištěných pohledávek.

Soud dospěl k závěru, že při čistém měsíčním příjmu ve výši 17.500,-Kč by dlužnice byla schopná nezajištěné věřitele uspokojit v rozsahu 75,47 %. V případě zvýšení nezabavitelné částky o částku 1.000,-Kč bude dlužnice schopna nezajištěné věřitele uspokojit v rozsahu 63,59 %, tedy z více než 50 %.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že při jednání byla naznačena možnost navýšení nezabavitelné částky až o 2.500,-Kč. Navrhovala proto zvýšení nezabavitelné částky na 2.000,-Kč měsíčně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle § 398 odst. 3 IZ je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, požádat v návrhu na povolení oddlužení insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 398 odst. 4 IZ může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Posledně citované ustanovení umožňuje při splátkovém kalendáři stanovit na žádost dlužníka nižší splátky, než jaké odpovídají zákonem určené měsíční splátce (postižitelné části mzdy dle § 277 až § 279 o.s.ř.). Tato úprava je určena pro dlužníky s vyššími příjmy, u nichž by zákonem určená splátka představovala pro nezajištěné věřitele celkové plnění podstatně většího rozsahu, než kolik činí předepsaný minimální 30% limit, a dokonce by představovala vyšší než 50% uspokojení. Návrh na stanovení nižších měsíčních splátek musí dlužník uplatnit již v návrhu na povolení oddlužení, jenž lze podat jen na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis a jehož podobu zveřejní (zveřejnilo) Ministerstvo spravedlnosti ČR bezplatně způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Odvolací soud zastává názor, že i v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře lze změnit rozhodnutí o schválení oddlužení podle § 407 odst. 3 IZ, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a trvání stanovených měsíčních splátek. V případě žádosti dlužnice o stanovení nižších než zákonem stanovených měsíčních splátek je pak třeba obdobně aplikovat shora citované § 398 odst. 4 IZ, tj. v prvé řadě je třeba přezkoumat, zda se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužnicí dohodli, a kromě toho je třeba přihlédnout k celkové výši závazků dlužnice a k dosavadnímu plnění, jež na jejich uspokojení poskytla, k dosavadní a očekávané výši jejích příjmů, k opatřením, která činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů.

Odvolací soud z podání dlužnice doručeným dne 29.5.2014 (B-9) zjistil, že žádala o snížení měsíčních splátek z důvodu nákladů na bydlení a na nákladů spojených s výchovou syna. Dlužnice žádala o určení měsíční splátky na 4.300,-Kč s tím, že na základě takových splátek by byla schopna uhradit 46 % svých věřitelů.

Z protokolu z jednání na schůzi věřitelů ze dne 15.7.2014 plyne, že dlužnice navrhovala zvýšení nezabavitelné částky o 1.000,-Kč, přičemž o jiné výši měsíčních splátek se nehlasovalo. Na základě této skutečnosti soud zvýšil nezabavitelné minimum dlužnice o 1.000,-Kč a proti protokolu nebyly vzneseny žádné námitky.

V rámci předkládací zprávy ze dne 8.8.2014 uvedl soudce, který ve věci rozhodoval, že v případě sumy 2.500,-Kč jde matematicky o maximální částku, o kterou lze nezabavitelné minimum zvýšit tak, aby uspokojení nezajištěných věřitelů činilo přesně 50 %. Dlužnici měl soudce sdělit, že na vyšší než tisícikorunové zvýšení nezabavitelné částky nepřistoupí.

Ze shora uvedených skutečností má odvolací soud za to, že odvolání dlužnice není důvodné, když v návrhu doručeným dne 29.5.2014 dlužnice žádala o snížení měsíčních splátek tak, že by nezajištění věřitelé neobdrželi uspokojení ani v rozsahu 50 % pohledávek, což je s ohledem na § 398 odst. 4 IZ nepřípustné, a z protokolu ze schůze věřitelů plyne, že dlužnice nakonec žádala o navýšení nezabavitelné částky o 1.000,-Kč, přičemž tomuto návrhu soud vyhověl.

Úvaha, zda a o kolik insolvenční soud sníží zákonem stanovené splátky, se odvíjí od nutnosti uspokojení nezajištěných věřitelů při existenci snížených splátek v rozsahu alespoň 50 % jejich pohledávek (§ 398 odst. 4 IZ). Proto i kdyby dlužnice žádala o vyšší navýšení nezabavitelné částky, neměla by na takové rozhodnutí nárok, protože institut určení jiné měsíční výše splátek je určitým dobrodiním zákona a insolvenční soud nemá povinnost (viz slovo může v § 398 odst. 4 věta prvá IZ) návrhu na určení jiné výše měsíčních splátek vždy vyhovět.

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil, když shodně s Krajským soudem v Praze pokládá navýšení nezabavitelné částky o 1.000,-Kč za odpovídající.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová