1 VSPH 1565/2013-A-20
KSPH 41 INS 11774/2013 1 VSPH 1565/2013-A-20

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníků-manželů: Karolína anonymizovano , anonymizovano a Milan anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Nádražní 242, 270 31 Senomaty, zastoupených Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem Malá 43, 301 00 Plzeň, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 11774/2013-A-15, ze dne 14. srpna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 11774/2013-A-15, ze dne 14. srpna 2013, se m ě n í tak, že se dlužníkům Karolíně anonymizovano a Milanu anonymizovano ukládá povinnost zaplatit společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze uložil každému z dlužníků povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je třeba zajistit prostředky k průběhu insolvenčního řízení a že smyslem zálohy je materiální zajištění výkonu funkce insolvenčního správce. Soud uvedl, že s ohledem na počet věřitelů a výši závazků dlužníků považuje za přiměřenou výši zálohy 10.000,-Kč, neboť jako způsob řešení jejich úpadku přichází v úvahu buď oddlužení nebo nepatrný konkurs a náklady insolvenčního řízení proto lze očekávat spíše menšího rozsahu.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a dlužníkům zálohu neukládal. Poukazoval zejména na to, že dlužníci nemají pro úhradu stanovené zálohy dostatek finančních prostředků, a tvrdil, že v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře budou náklady insolvenčního řízení hrazeny z měsíční zálohy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b/ vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh se podává, že dlužníci jsou manželé a mají vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem. Jejich příjmy činí 12.000,-Kč v případě dlužnice a 13.000,-Kč měsíčně v případě dlužníka. Celková výše závazků vůči společným věřitelům činí přibližně 300.000,-Kč. Dlužníci vykazují jen movitý majetek nevelké hodnoty, finanční prostředky nemají.

Podle § 389 odst. 1 písm. a) IZ může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu

5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k příjmům obou dlužníků i výši jejich nezajištěných závazků lze očekávat, že bude možné řešit jejich úpadek oddlužením, neboť jejich aktuální dokládané příjmy by měly pro splnění minimální hranice úhrady alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů postačovat.

Proto odvolací soud shrnuje, že dlužníci nedisponují likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, a uložení povinnosti zaplatit zálohu je namístě. Její výše pro prvotní fázi insolvenčního řízení pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku však s ohledem na shora uvedené postačuje v částce podstatně nižší, než stanovil soud I. stupně, jenž nevzal dostatečně v úvahu pravděpodobný způsob řešení úpadku dlužníků. Proto jako přiměřenou výši zálohy na náklady insolvenčního řízení spatřuje odvolací soud částku 5.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře v rámci měsíčních zálohových splátek. Současně odvolací soud prodloužil lhůtu splatnosti takto snížené zálohy tak, jak je ve výroku tohoto usnesení stanoveno, aby dlužníku bylo umožněno zálohu včas uhradit.

Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. října 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková