1 VSPH 1564/2014-A-75
KSPL 20 INS 11503/2013 1 VSPH 1564/2014-A-75

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: Zdeněk Šilhánek, nar. 19. září 1960, bytem Horšovský Týn, Semošice 65, zahájené k návrhu věřitelů: a) SILMET Příbram, a.s., IČO 26210428, sídlem Příbram III., Na Flusárně 168, zast. Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Příbram III., Na Flusárně 168, b) Česká spořitelna, a.s., IČO 45244782, sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, za účasti státního zastupitelství, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 11503/2013-A-59 ze dne 21. července 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 11503/2013-A-59 ze dne 21. července 2014 se v bodech I., II. a III. výroku potvrzuje; odvolání proti bodům IV.-XI. výroku se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs (bod III. výroku) s tím, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Brátová a Krejčí, v.o.s. (bod II. výroku), vyzval věřitele k přihlašování pohledávek a ke sdělení práv váznoucích na majetku dlužníka (body V. a VI. výroku), nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů na 23.10.2014 (body VII. a VIII. výroku), uložil související povinnost insolvenčnímu správci, dlužníku a insolvenčním navrhovatelům (body IX. až XI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k návrhu věřitele a) bylo dne 23.4.2013 zahájeno insolvenční řízení, přičemž dne 26.8.2013 k řízení přistoupil věřitel b).

Věřitel a) tvrdil existenci vykonatelné pohledávky za dlužníkem č. 1 ve výši 31.580.223,39 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 2210-21361 ze dne 7.10.2009 splatné k 9.5.2011, jejíž vykonatelnost plyne z notářského zápisu sp.zn. N 37/2010, NZ 30/2010 ze dne 21.1.2010, uzavřené mezi právním předchůdcem věřitele WPB Capital, spořitelní družstvo a spoludlužníky Jaroslavem Strejcem, INNA WEST CZ, s.r.o. (jednatelem byl dlužník), Benz-Oil, s.r.o. (jednatelkou byla manželka dlužníka) a dlužníkem. Pohledávka byla věřiteli a) postoupena na základě postupní smlouvy ze dne 19.7.2011. Ještě předtím byla pohledávka postoupena Trowmart Limited smlouvou ze dne 4.4.2011.

Směnečná pohledávka č. 2 ve výši 23.187.713,61 Kč (jistina ve výši 20.690.325,-Kč) se splatností 3.5.2011 plyne ze zajišťovací směnky vystavené dne 23.11.2006 společností INNA WEST CZ, s.r.o. podepsané dlužníkem jako jednatelem INNA WEST CZ, s.r.o. a avalované dlužníkem jako fyzickou osobou k zajištění pohledávek věřitele a) z odběru pohonných hmot na základě rámcové kupní smlouvy ze dne 23.11.2006. Do výše 16.472.685,-Kč byla pohledávka zajištěna zástavní smlouvou ze dne 27.1.2010.

Jako další věřitele označil věřitel a) JUDr. Pavla Zdvořáčka, Českou spořitelnu, a.s., Město Domažlice a Allianz pojišťovnu, a.s.

Věřitel b) v insolvenčním návrhu uvedl, že má za dlužníkem směnečnou pohledávku ve výši 1.159.976,56 Kč z titulu směnečného ručení a pohledávku ve výši 4.336.822,79 Kč splatnou 11.6.2011 z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru č. 622/02/LCD ze dne 29.4.2002.

Jako další věřitele dlužníka věřitel b) označil Ing. Pavla Bezděka, ČSSZ, Finanční úřad v Horšovském Týně, Mgr. Ing. Jiřího Proška, JUDr. Pavla Zdvořáčka a Město Domažlice.

Dlužník byl jednatelem a společníkem společností INNA WEST CZ, s.r.o. a CARS BAD, s.r.o. (fúze s Benz-Oil, s.r.o.), přičemž obě společnosti jsou v úpadku a na jejich majetek byl prohlášen konkurs a věřitel a) bezúspěšně uplatnil pohledávku v těchto insolvenčních řízeních.

Na základě výpisu ze zvláštního účtu advokátky Mgr. Zlevské, které byla dána do úschovy částka na úhradu kupní ceny za postoupení pohledávky na základě postupní smlouvy ze dne 19.7.2011, a na základě cenového ujednání, na které smlouva ze dne 19.7.2011 odkázala, soud vyvrátil námitku dlužníka o neúčinnosti převodu pohledávky č. 1, a měl za to, že na základě tohoto nepřímého důkazu se nejpozději k 13.9.2011 věřitel a) stal věřitelem dlužníka.

Existenci pohledávky věřitel a) č. 1 měl soud za prokázanou, výši pohledávky nepovažoval s ohledem na fázi řízení za podstatnou, stejně jako existenci směnečné pohledávky č. 2.

Za prokázanou měl soud i existenci splatných pohledávek věřitele b).

Jako další věřitele se splatnou pohledávkou za dlužníkem měl soud za osvědčenou pohledávku věřitele IC WEST, s.r.o. s pohledávkou ve výši 654.680,-Kč na základě pravomocného platebního rozkazu Okresního soudu v Domažlicích, pohledávku věřitele Komerční banka, a.s. ve výši 305.246,41 Kč, pohledávku věřitele Mgr. Ing. Jiřího Proška ve výši 7.865,-Kč a pohledávku věřitele Ing. Pavla Bezděka ve výši 32.010,-Kč.

Soud dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku, protože má více věřitelů, jejich pohledávky není schopen plnit po dobu delší tří měsíců, navíc jde o pohledávky exekučně vymáhané.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal do všech bodů výroku. Namítal, že insolvenční návrh věřitele a) byl podán s šikanózním cílem zlikvidovat konkurenci, odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sen.zn. 2 VSPH 1287/2012, namítal, že v řízení před soudem I. stupně rozhodoval opět stejný soudce. Popřel, že by tvořil koncern s CARS BAD, s.r.o. a s INNA WEST CZ, s.r.o., z čehož dovozoval, že měl být k řešení návrhu přidělen soudce podle rozvrhu práce a že měl být insolvenční návrh odmítnut či zamítnut. Popřel aktivní legitimaci věřitelů a) a b) k podání insolvenčního návrhu.

Namítal neplatnost smlouvy uzavřené s WPB Capital a neplatnost ustanovení o zesplatnění úvěru z důvodu rozporu roční výše úrokové sazby s dobrými mravy. Namítal, že věřitel a) již jednou finanční plnění na základě smlouvy s WPB Capital obdržel. Namítal neplatné a nezákonné navyšování vlastního kapitálu WPB Capital pomocí spřízněných společností jako Trowmart Limited, která na něj podala dne 5.8.2011 insolvenční návrh.

Namítal, že Trowmart Limited nikdy pohledávku za dlužníkem na věřitele a) nepřevedla a správnost závěru soudu I. stupně, že se věřitel a) stal nejpozději k 13.9.2011 věřitelem dlužníka, popřel. Namítal, že údajná pohledávka ve výši 13.572.405,86 Kč mohla být vymožena. Spoludlužník Jaroslav Strejc prodal věřiteli a) pozemky v ceně asi 10 mil. Kč, avšak věřitel a) na jednání dne 15.10.2013 nepředložil, za jakou cenu pozemky koupil a zda prodejem pohledávka nezanikla.

Směnku (původně blankosměnku) znějící na jistinu 20.690.325,-Kč měl dlužník za neplatnou, protože nebyla dlužníku předložena k prezentaci ani k proplacení, dále namítal neshody v rámci podpisu směnky. Dlužník zpochybnil dohodu o vyplnění blankosměnky a její souvislost se směnkou. Namítal promlčení směnečného nároku.

Namítal, že na základě neoprávněného insolvenčního návrhu bylo vedeno insolvenční řízení pod sp.zn. KSPL 27 INS 13890/2011, které vyústilo v prohlášení konkursu na majetek dlužníka, konkurs byl však usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 1287/2012-A-102 zrušen a dlužníkovi vzniklo právo na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. a podle § 147 IZ ve výši 54.767.937,-Kč a na tuto částku dlužník provedl jednostranný zápočet vůči pohledávce věřitele a) fakturované fakturou ze dne 25.4.2014.

Vůči pohledávkám věřitele b) namítal, že mu nebyla předložena směnka k proplacení, jednalo se totiž o blankosměnku. Druhá tvrzená pohledávka byla podle dlužníka vymahatelná v rámci exekučního řízení, protože byla zajištěna zástavním právem k benzinové čerpací stanici v Domažlicích.

Dlužník proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a řízení zastavil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání proti bodům I., II. a III. výroku důvodné není. Soud I. stupně se v usnesení ze dne 21.7.2014 v potřebném rozsahu vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi (včetně výhrad dlužníka), proto odvolací soud odkazuje na pečlivé odůvodnění usnesení, s nímž se ztotožňuje, a sám ještě k jednotlivým námitkám uvádí následující:

Podle § 66a odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ovládající osobou je osoba, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné osoby (dále jen "ovládaná osoba"). Je-li ovládající osobou společnost, jde o společnost mateřskou a společnost jí ovládaná je společností dceřinou. Nepřímým vlivem se rozumí vliv vykonávaný prostřednictvím jiné osoby či jiných osob.

Ovládající osobou je vždy osoba, která a) je většinovým společníkem; to neplatí, jestliže je ovládající osoba určena podle ustanovení písmene b), b) disponuje většinou hlasovacích práv na základě dohody uzavřené s jiným společníkem nebo společníky, nebo c) může prosadit jmenování nebo volbu nebo odvolání většiny osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členem, anebo většiny osob, které jsou členy dozorčího orgánu právnické osoby, jejímž je společníkem (odst. 3).

Osoby jednající ve shodě, které společně disponují většinou hlasovacích práv na určité osobě, jsou vždy ovládajícími osobami (odst. 4).

Není-li prokázáno, že jiná osoba disponuje stejným nebo vyšším množstvím hlasovacích práv, má se za to, že osoba, která disponuje alespoň 40 % hlasovacích práv na určité osobě, je ovládající osobou, a že osoby jednající ve shodě, které disponují alespoň 40 % hlasovacích práv na určité osobě, jsou ovládajícími osobami (odst. 5).

Disponováním s hlasovacími právy se pro účely tohoto zákona rozumí možnost vykonávat hlasovací práva na základě vlastního uvážení bez ohledu na to, zda a na základě jakého právního důvodu jsou vykonávána, popřípadě možnost ovlivňovat výkon hlasovacích práv jinou osobou (odst. 6).

Jestliže jsou jedna nebo více osob podrobeny jednotnému řízení (dále jen "řízená osoba") jinou osobou (dále jen "řídící osoba"), tvoří tyto osoby s řídící osobou koncern (holding) a jejich podniky včetně podniku řídící osoby jsou koncernovými podniky. Není-li prokázán opak, má se za to, že ovládající osoba a osoby jí ovládané tvoří koncern. Jednotnému řízení lze podrobit osoby i smlouvou (dále jen "ovládací smlouva"). Ovládací smlouvu lze uzavřít i ve vztazích mezi ovládající osobou a jí ovládanými osobami. Osoba, jež je řídící osobou na základě ovládací smlouvy, je vždy ovládající osobou; ustanovení odstavce 3 se v tomto případě nepoužije (odst. 7).

Podle § 42 odst. 2 poslední věta zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), způsob rozdělení insolvenčních věcí musí být dále stanoven tak, aby insolvenční věci dlužníků, kteří tvoří koncern, projednávalo stejné soudní oddělení.

Podle § 141 odst. 2 IZ je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

Podle § 143 odst. 3 IZ není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků.

Podle § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením. Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 2). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na povolení oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 3).

Podle § 149 odst. 1 IZ nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Odstavec 1 se nepoužije, jestliže a) dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku, nebo b) se dlužník stal osobou, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením, po rozhodnutí o úpadku; v takovém případě může insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem před termínem konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odst. 2).

Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle odstavce 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku vždy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich považuje za nejvhodnější a proč (odst. 3).

Podle § 316 odst. 1 IZ je reorganizace přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50.000.000,-Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno.

Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odst. 5).

Jde-li o insolvenční návrh věřitele a dlužník před rozhodnutím o úpadku požádá o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu podle odstavce 5, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku prodlouží tuto lhůtu nejdéle o 30 dnů (odst. 6).

Podle § 318 odst. 1 IZ dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

Z obsahu výpisu z obchodního rejstříku odvolací soud v případě CARS BAD, s.r.o. zjistil, že ke dni podání předchozího insolvenčního návrhu dne 5.8.2011 byl dlužník 100% společníkem od 28.11.2008 a v případě INNA WEST CZ, s.r.o. byl 100% společníkem od 3.1.2011 do 29.12.2011, tedy v době podání insolvenčního návrhu byl dlužník ovládající osobou těchto společností, a existovalo tedy koncernové seskupení.

Jestliže tedy v době podání insolvenčního návrhu byl dlužník v pozici ovládající osoby, byl zde důvod pro ustanovení totožného insolvenčního soudce. Ani kdyby došlo v tomto směru v průběhu insolvenčního řízení ke změně, nebyl by to ovšem důvod pro změnu v osobě insolvenčního soudce. Pokud by totiž při každé změně ohledně koncernového seskupení mělo docházet k výměně osoby insolvenčního soudce, šlo by jistě o rozpor se zásadou rychlosti a efektivnosti insolvenčního řízení. I z hlediska rychlosti řízení je namístě, aby ve věci rozhodoval stejný soudce, který je již s insolvenčním řízením obeznámen. Odvolací námitka týkající se neexistence koncernového seskupení není tedy důvodná.

Odvolací soud má stejně jako soud I. stupně úpadek dlužníka za osvědčený. Dlužník sice v odvolání vznášel námitky proti pohledávkám insolvenčních navrhovatelů a) a b), tyto však kvalifikovaně neprokázal a nepředložil ohledně svých tvrzení relevantní důkazy. Dlužník však již ničeho nenamítal vůči splatným pohledávkám věřitelů IC WEST, s.r.o. (pohledávka ve výši 654.680,-Kč), Komerční banky, a.s. (pohledávka ve výši 305.246,41 Kč), Mgr. Ing. Jiřího Proška (pohledávka ve výši 7.865,-Kč) a Ing. Pavla Bezděka (pohledávka ve výši 32.010,-Kč), které svědčí o pluralitě věřitelů dlužníka se splatnými pohledávkami, ačkoli i tyto pohledávky měl soud I. stupně za osvědčené.

Možností zamítnout insolvenční návrh věřitele, přestože se dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti nachází, je dlužník chráněn před dopady platební neschopnosti způsobené mu protiprávním jednáním třetí osoby. Taková ochrana je však časově omezena. Jako důvod zamítnutí insolvenčního návrhu může být závěr, že platební neschopnost dlužníka způsobilo protiprávní jednání třetí osoby, použit, jen osvědčí-li dlužník, že (takto vzniklou) platební neschopnost bude schopen odvrátit do tří měsíců od splatnosti svých peněžitých závazků.

Jinak řečeno, to, zda se dlužník dostal do úpadku přičiněním třetí osoby, je v insolvenčních poměrech významné jen z pohledu § 143 odst. 3 IZ, ve lhůtách v tomto ustanovení uvedených. Nebyly však osvědčeny skutečnosti o existenci druhotné platební neschopnosti ani jiné okolnosti, které by svědčily o tom, že dlužník v úpadku není (v této souvislosti odkazuje odvolací soud na závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2011, sen. zn. 29 NSČR 21/2010, jež je přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V odvolání proti bodu II. výroku neuvedl dlužník vůči osobě insolvenčního správce žádné takové výhrady, jimiž lze proti takovému rozhodnutí ve smyslu druhé věty § 26 brojit.

Z obsahu spisu neplyne, že by dlužník podal návrh na řešení úpadku reorganizací ani oddlužením. Konkurs je tedy jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka. Ostatně dlužník v rámci odvolacího řízení kvalifikovaně správnost způsobu řešení úpadku konkursem nezpochybnil.

Ze shora uvedených důvodů neshledal odvolací soud odvolání směřující proti bodům I., II. a III. výroku důvodným, a proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

S ohledem na to, že body IV.-XI. výroku mají charakter výkonu dohlédací činnosti, popř. se jimi upravuje vedení řízení, není proti nim odvolání přípustné (§ 91 IZ, § 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), jak ostatně správně soud I. stupně uvedl v poučení napadeného usnesení. Proto odvolací soud odvolání v této části odmítl dle § 218 písm. c) o.s.ř.

Poučení: Proti potvrzující části tohoto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.); proti části, v níž odvolací soud odvolání odmítl, dovolání přípustné není.

V Praze dne 4. září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová