1 VSPH 1562/2012-A-22
KSUL 79 INS 12280/2012 1 VSPH 1562/2012-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Velká Bukovina, Malá Bukovina 48, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. října 2012, č.j. KSUL 79 INS 12280/2012-A-17,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. října 2012, č.j. KSUL 79 INS 12280/2012-A-17, se v bodě I. výroku p o t v r z u j e ; v bodě II. výroku se z r u š u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil insolvenční řízení ohledně dlužníka Petra anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 26.7.2012 (A-9) potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22.8.2012 (A-14) uložil dlužníkovi povinnost, aby do 3 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady řízení ve výši 25.000 Kč, a současně ho poučil, že nebude-li záloha zaplacena, řízení zastaví, případně přistoupí k jejímu vymáhání. Protože dlužník zálohu nezaplatil, postupoval soud I. stupně podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Vysvětloval, že do osobního bankrotu šel s velmi špatných finančních důvodů , že si na zálohu na náklady insolvenčního řízení nemá od koho půjčit, musí se starat o rodinu a platit výživné ve výši 2.000 Kč měsíčně a poplatky. Proto požadoval nové projednání svého případu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.7.2012 (A-9) ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22.8.2012 (A-14), od jehož skutkových a právních závěrů není důvod se odchylovat a na něž lze dlužníka pro stručnost odkázat, uložil soud I. stupně dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000 Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho právní moci, neboť jeho úpadek nelze řešit jinak než konkursem. Zároveň ho poučil o následku v případě nesplnění této povinnosti.

Dlužník vyměřenou zálohu nezaplatil. Soudu I. stupně, jenž za této situace postupoval podle § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, proto nelze vytknout žádné pochybení; ostatně požadovanou zálohu dlužník neuhradil ani v době rozhodování odvolacího soudu.

Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem, jako je tomu v dané věci, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Pokud jde o odvolací argumentaci dlužníka, ta by měla své místo především v odvolání proti usnesení, jímž byla záloha na náklady insolvenčního řízení vyměřena; proti usnesení o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy však relevanci postrádá, neboť výše uložené zálohy byla již dříve přezkoumána v odvolacím řízení (viz pravomocné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.8.2012).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení v bodě I. výroku potvrdil. Pokud jde o bod II. výroku, odvolací soud jej zrušil, neboť v řízení, jehož se účastní jen dlužník, postrádá smyslu rozhodovat o náhradě nákladů řízení navzájem mezi jeho účastníky.

Odvolací soud pokládá za vhodné poukázat na to, že zastavením řízení není dlužník zbaven možnosti podat insolvenční návrh opětovně a v rámci nově zahájeného řízení může požadovat, aby soud po něm zálohu nepožadoval.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 12. listopadu 2012

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová