1 VSPH 1560/2012-P32-8
KSPH 41 INS 12207/2012 1 VSPH 1560/2012-P32-8

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka BISMARCK COMPANY CZ, s.r.o., IČO 28903242, sídlem Rudná u Prahy, Masarykova 975/4, zast. JUDr. Pavlem Kučerou, advokátem, sídlem Kladno 4, E. Zahrádky 851, o odvolání věřitele Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Přerov, Palackého 13, zast. Ing. Reném Skýpalou, LL.M., sídlem Přerov, Jaselská 1971/1, kancelář: Přerov, Kramářova 1243/23, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. září 2012, č.j. KSPH 41 INS 12207/2012-P32-2

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. září 2012, č.j. KSPH 41 INS 12207/2012-P32-2, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka BISMARCK COMPANY CZ, s.r.o. (dále jen dlužník) rozhodl, že přihláška č. 32 věřitele č. 30 Karla anonymizovano (dále jen odvolatel) se v celém rozsahu odmítá a že právní mocí tohoto usnesení účast odvolatele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že usnesením ze dne 11.6.2012 (A-11) zjistil úpadek dlužníka a vyzval věřitele, aby do 11.7.2012 přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení s poučením o následcích pozdě podané přihlášky. Vzhledem k tomu, že odvolatel podal přihlášku soudu až dne 24.7.2012, tedy opožděně, postupoval soud I. stupně podle § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Především namítal, že přihlášku nemohl podat dříve, neboť nejprve musel odstoupit od smlouvy uzavřené s dlužníkem, jenž několik měsíců nereagoval na reklamaci zboží, což se stalo dopisem ze dne 4.7.2012 adresovaným a doručeným insolvenčnímu správci dne 9.7.2012. Vzhledem k tomu, že k odstoupení od smlouvy došlo před uplynutím přihlašovací lhůty, měl za to, že správce měl s jeho pohledávkou ve výši 20.000,-Kč naložit jako s platně přihlášenou; přitom poukazoval na prezenční listinu k přezkumnému jednání založenou na B-8. Vyjádřil názory, že objektivní skutečnosti, které nemohl ovlivnit, mu znemožnily vymáhat svoji pohledávku, že odmítnutím přihlášky byl poškozen na svých právech a že zásadním způsobem pozbyl ochrany práva na spravedlivý proces. Poukazoval na to, že při přezkumném jednání soud I. stupně uvedl, že mu měla být zaslána výzva k doplnění přihlášky, kterou neobdržel. Z toho dovozoval, že na základě takových rozporuplných skutečností došlo k odmítnutí přihlášky ukvapeně a že soud I. stupně neposoudil věc komplexně; přitom poukazoval na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22.9.2011, č.j. KSBR 24 INS 6574/2011, 2 VSOL 460/2011-A-15.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 168 odst. 2 písm. h) IZ pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou pohledávky věřitelů odpovídající právu na vrácení plnění ze smluv, od nichž bylo odstoupeno nebo které osoba s dispozičními oprávněními vypověděla.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 11.6.2012 (A-11) rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka a o prohlášení konkursu na jeho majetek a že odvolatel v přihlášce ze dne 23.7.2012 uplatnil pohledávku ve výši 20.000,-Kč splatnou dne 23.7.2012, jež vznikla odstoupením od smlouvy ze dne 4.7.2012, jež doručil insolvenčnímu správci dne 9.7.2012. Z uvedeného je zřejmé, že pohledávka odvolatele vznikla po rozhodnutí o úpadku a že tuto pohledávku nemohl věřitel včas přihlásit do insolvenčního řízení v přihlašovací lhůtě, neboť jde o pohledávku za majetkovou podstatou, která vznikla až v průběhu insolvenčního řízení.

Protože je pojmově vyloučeno, aby taková pohledávka byla uplatňována přihláškou, nebyl důvod postupovat podle § 185 IZ a spojovat s takovým uplatněním důsledky plynoucí z toho, že přihláška byla podána po uplynutí lhůty k podání přihlášek. Za této situace měl však insolvenční soud posoudit podání odvolatele podle jeho obsahu jako uplatnění pohledávky za podstatou a postoupit je (předat je) insolvenčnímu správci. Ten posoudí, zda nárok uspokojí jako nárok za majetkovou podstatou nebo odkáže odvolatele na možnost uplatnit tento nárok občanskoprávní žalobou proti insolvenčnímu správci.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné připomenout, že považuje za žádoucí, aby insolvenční soud vyrozuměl věřitele vhodným způsobem, například usnesením, jímž se upravuje vedení řízení, o tom, jak naložil s přihláškou pohledávky. Proti nesprávnému úsudku soudu, že podle obsahu nejde o přihlášku pohledávky, se věřitel ostatně může bránit obdobně jako v případě, kdy insolvenční správce postupem podle § 189 odst. 1 IZ nezařadí do seznamu pohledávky, k nimž se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení či další pohledávky, u nichž to stanoví zákon, návrhem, aby jeho pohledávka byla zařazena do seznamu přihlášených pohledávek. O tomto návrhu je insolvenční soud povinen rozhodnout usnesením, proti němuž je odvolání přípustné.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a napadené usnesení zrušil, a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Pro posouzení charakteru pohledávky považoval odvolací soud za vhodné zmínit též aktuální judikaturu Vrchního soudu v Praze, a to rozsudek ze dne 23.2.2012, sp.zn. 36 ICm 1217/2011, 101 VSPH 5/2012, KSPH 36 INS 12899/2010, dle něhož po prohlášení konkursu může insolvenční správce nebo druhá smluvní strana odstoupit od smlouvy o vzájemném plnění jedině za předpokladu, že tato smlouva nebyla buď zcela nebo částečně splněna dlužníkem a současně ani druhou smluvní stranou (§ 253 odst. 1 IZ); ustanovení § 253 odst. 5 IZ brání tomu, aby se druhá smluvní strana v případě svého platného odstoupení od smlouvy o vzájemném plnění (§ 253 odst. 1, 2 IZ) domáhala vydání částečného plnění, za něž od dlužníka neobdržela vzájemné plnění; po prohlášení konkursu vzniká druhé smluvní straně toliko právo uplatnit svůj nárok vůči dlužníkovi na vydání částečného plnění ze smlouvy o vzájemném plnění zásadně podáním přihlášky pohledávky (§ 173 a násl. IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. listopadu 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva