1 VSPH 1555/2014-B-14
MSPH 95 INS 8969/2014 1 VSPH 1555/2014-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice Ireny Pospíšilové, nar. 22.10.1975, bytem Praha 10, Slovinská 4, o odvolání insolvenční správkyně Ing. Soni Aubrechtové, sídlem Most, Bělehradská 3347/7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2014, č.j. MSPH 95 INS 8969/2014-B-7,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2014, č.j. MSPH 95 INS 8969/2014-B-7, se m ě n í jen tak, že výše pořádkové pokuty činí 1.000,-Kč, jinak se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil insolvenční správkyni Ing. Soně Aubrechtové (dále též správkyně) pořádkovou pokutu ve výši 2.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 2.6.2014 (A-12), které bylo správkyni doručeno téhož dne, nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den 24.7.2014 ve 12:00 hodin, na něž se správkyně bez omluvy nedostavila ani nezajistila účast jiné osoby, čímž je zmařila. Proto soud I. stupně postupoval podle § 81 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a správkyni uložil pořádkovou pokutu ve výši 2.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se správkyně včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se jí pořádková pokuta neukládá, Vysvětlovala, že dne 24.7.2014 byla ve 12 hodin soudem telefonicky kontaktována, avšak hovor nebyl uskutečněn, neboť se nalézala v metru. Se soudem hovořila až ve 12:16 hodin, kdy mu sdělila, že vystoupila z metra a je v docházkové vzdálenosti, a požádala o shovívavost k jejímu zpoždění, neboť dorazí v průběhu 5 minut. Soudu I. stupně vytýkala, že na ni nepočkal a ve 12:18 minut odročil jednání na 11.9.2014. Ve 12:20 hodin potkala na chodbě soudu jen vedoucí soudní kanceláře, které vysvětlovala, že jí prohodila brigádnice v její kanceláři termín jednání s jinou věcí u Krajského soudu v Ústí nad Labem, která měla začít ve 12:40 hodin. Uvedla, že se k soudu dostavila opožděně v důsledku omylu, který lze lidsky pochopit a který netřeba sankcionovat, když jde o její první pochybení v 830 případech, které jako insolvenční správkyně řeší a kterých se osobně účastní. Dodala, že ji soudkyně nepřijala, aby se jí mohla omluvit a vysvětlit jí celou věc, a že na chodbě soudu byl o celé záležitosti sepsán úřední záznam.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti opodstatněno.

Podle § 81 odst. 2 IZ insolvenčnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu soudem nebo řádně neplní jiné své povinnosti, může insolvenční soud uložit pořádkovou pokutu, a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200.000,-Kč. Obecně vzato je smyslem uložení pořádkové pokuty výchovně působit na toho, komu je ukládána s cílem, aby se činnost, jednání nebo opomenutí, která jí byla sankcionována, v budoucnu neopakovala. Ve vztahu k insolvenčnímu správci je pořádková pokuta procesním nástrojem insolvenčního soudu sloužícím k vynucení řádného výkonu funkce insolvenčního správce ve smyslu § 36 a 37 IZ, tj. především ke splnění jeho povinností vyplývajících ze zákona anebo uložených insolvenčním soudem při výkonu jeho dohlédací činnosti dle § 11 IZ. Uložení pořádkové pokuty tak přichází v úvahu především v případě, kdy pochybení správce mohou ve svém důsledku ztížit další postup insolvenčního řízení či dosažení jeho účelu a k nápravě nevedla ani výzva soudu s pohrůžkou pořádkové pokuty, nebo kdy zjištěná závada v postupu správce již takový nežádoucí důsledek nastolila, a přitom nejde o pochybení natolik závažné či opakované, aby odůvodňovalo zproštění správce funkce dle § 32 IZ. Výše uložené pokuty musí odpovídat rozsahu a závažnosti porušení povinností správce.

Z obsahu spisu plynou všechny rozhodné skutečnosti, na jejichž základě přikročil soud I. stupně k uložení pořádkové pokuty správkyni; ostatně tyto skutečnosti správkyně ničím nezpochybňovala. Z hlediska skutkových zjištění soudu a jeho právní argumentace je napadené usnesení v zásadě správné a lze na jeho odůvodnění toliko odkázat. Jinými slovy řečeno, podmínky pro uložení pořádkové pokuty tedy splněny byly.

Odlišně od soudu I. stupně nazírá odvolací soud toliko na výši uložené pořádkové pokuty, neboť ta dle jeho názoru neodpovídá rozsahu a závažnosti porušení povinností správkyně v situaci, kdy se správkyně-vědoma si svého pochybení-za svůj pozdní příchod se omluvila a hodnověrně vysvětlila, proč se k soudnímu roku dostavila opožděně. I když lze její omyl v hodině nařízeného jednání lidsky pochopit, nelze soudu I. stupně důvodně vytýkat, že jednání, na nějž se dostavila jen dlužnice (z přihlášených věřitelů se jednání nikdo neúčastnil), po 18 minutách čekání odročil, nemaje žádné informace o tom, zda se k němu správkyně dostaví (viz protokol o jednání založený na B-4). Odvolací soud přihlédl k tomu, že šlo o ojedinělé pochybení správkyně v dané věci, když správkyně byla ustanovena do funkce insolvenčního správce (a dosud z ní nebyla nezproštěna) v dalších 787 insolvenčních věcech, a k tomu, že odročení zmařeného jednání prozatím nemělo žádný zásadní vliv na průběh tohoto insolvenčního řízení a že jde o první pořádkovou pokutu, jež byla správkyni v daném řízení uložena.

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil jen co do výše pořádkové pokuty, jinak jej jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová