1 VSPH 1555/2013-P10-9
KSPH 36 INS 13289/2012 1 VSPH 1555/2013-P10-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníků-manželů Jiřího anonymizovano , anonymizovano , a Marie anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Bezno, Zámecká 240, o odvolání věřitele č. 9 CALDERSHOT FINANCE LTD., sídlem Finchley Road 788-790, NW11 7 TJ London, United Kingdom, reg. č. 5843605, zast. JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem, sídlem Praha 1, Těšnov 1/1059, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. června 2013, č.j. KSPH 36 INS 13289/2012-P10-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. června 2013, č.j. KSPH 36 INS 13289/2012-P10-4, se mění tak, že se přihláška pohledávky věřitele č. 9 CALDERSHOT FINANCE LTD. neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze v insolvenčním řízení týkajícím se manželů Jiřího a Marie anonymizovano (dále též dlužník, dlužnice nebo dlužníci) odmítl přihlášku pohledávky CALDERSHOT FINANCE LTD. (dále jen odvolatel) a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení účast odvolatele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 17.9.2012 rozhodl o úpadku dlužníků, a věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili do 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 18.9.2012 (správně mělo být uvedeno dne 17.9.2012) a od tohoto data počala běžet 30denní lhůta pro podávání přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení pro věřitele, kteří tak dosud neučinili. Lhůta skončila dne 17.10.2012. Protože přihláška byla podána opožděně dne 12.2.2013, soud I. stupně ji odmítl.

K tomu soud I. stupně dodal, že na jeho rozhodnutí nemělo žádný vliv to, že rozhodnutí o úpadku bylo zveřejněno nikoliv pod sp.zn. KSPH 36 INS 13289/2012 (šlo o původní sp. zn. dlužnice), ale pod sp.zn. KSPH 36 INS 13288/2012 (šlo o původní sp. zn. dlužníka a po spojení obou věcí ke společnému projednání pak šlo o společnou sp. zn. obou dlužníků), neboť věřiteli bylo známo, že došlo ke spojení obou insolvenčních věcí a bylo třeba, aby sledovali i informace zveřejňované pod druhou (nynější) spisovou značkou.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Především namítal, že z napadeného usnesení není zřejmé, zda se ho skutečně týká, vzhledem k nesprávné adrese a chybějícímu reg. č. věřitele. Poukazoval především na to, že usnesení o zjištění úpadku obou dlužníků bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno pod sp. zn. dlužnice KSPH 36 INS 13289/2012 až dne 25.1.2013. Proto jeho přihláška podaná dne 12.2.2013 byla učiněna včas. Přitom se dovolával právních závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2011, č.j. 29 NSČR 39/2011-P10-17 a textu § 179a instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Při posuzování důvodnosti odvolací argumentace vyšel odvolací soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR vyjádřeného v usnesení ze dne 31.8.2011, sp. zn. 29 NSCR 39/2011, na něž odvolatel správně poukazoval. V něm Nejvyšší soud ČR zdůraznil, že jsou-li dle § 112 o.s.ř. spojena ke společnému projednání dvě insolvenční řízení, je soud povinen zakládat všechna vydaná rozhodnutí nejen do spisu, pod jehož spisovou značkou je v daném řízení nadále pokračováno, ale i do všech ostatních připojených spisů (srovnej § 179a odst. 1 věty první instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, podle níž jestliže v průběhu řízení dojde ke spojení věcí, usnesení o spojení se založí také do spojených spisů a až do skončení řízení se do nich zakládají opisy (fotokopie) všech protokolů a rozhodnutí, které jsou součástí původního spisu). To platí též pro insolvenční soud, spojí-li ke společnému projednání insolvenční řízení, neboť k odlišnému postupu v tomto případě není žádný důvod. Z požadavku na totožný obsah insolvenčního spisu vedeného v listinné podobě a elektronického spisu zveřejňovaného v insolvenčním rejstříku (§ 215i odst. 1 kancelářského řádu) lze přitom dovodit i povinnost insolvenčního soudu zveřejnit dané dokumenty v připojených elektronických spisech též v insolvenčním rejstříku. Této povinnosti může insolvenční soud dostát buď tím, že všechny dotčené dokumenty zveřejní bez dalšího v připojených elektronických spisech vždy tak, aby lhůta k uplatnění práv a ke splnění povinností z těchto rozhodnutí plynoucích začala běžet stejně jako v elektronickém spisu, pod jehož spisovou značkou je v řízení pokračováno, případně tak, že při zveřejnění rozhodnutí v připojeném elektronickém spise zřetelně vyznačí údaj, z nějž bude patrno, že toto zveřejnění nemá z hlediska běhu lhůty obvyklé účinky, a upozorní, od jakého zveřejnění se lhůta počítá.

Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 6.6.2012, č.j. KSPH 36 INS 13288/2012-A-8 (šlo o věc dlužníka), KSPH 36 INS 13289/2012-A-8 (šlo o věc dlužnice), spojil insolvenční soud řízení vedená dosud separátně na každého z dlužníků ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedena pod společnou sp. zn. KSPH 36 INS 13288/2012 (dlužníka). V daném případě tedy insolvenční soud pochybil, když v projednávané věci zveřejnil rozhodnutí o úpadku obou dlužníků v insolvenčním rejstříku nejprve jen pod sp. zn. KSPH 36 INS 13288/2012-A-8 (dlužníka) dne 17.9.2012, a ve spise vedeném pod sp. zn. KSPH 36 INS 13289/2012-A-8 (dlužnice) je bez dalšího zveřejnil až dne 25.1.2013. S ohledem na tuto skutečnost je nutné počátek běhu třicetidenní lhůty stanovené věřitelům dlužnice pro podání přihlášek pohledávek vztáhnout k tomuto datu, a nikoli ke dni

17.9.2012, kdy bylo rozhodnutí zveřejněno jen ve spisu dlužníka. Přihláška odvolatele doručená soudu I. stupně dne 12.2.2013 byla proto podána včas.

Pokud jde o sídlo odvolatele, zjistil ze spisu odvolací soud, že odvolatel sídlí v Londýně, a nikoliv v Praze, jak uvedl soud I. stupně v záhlaví napadeného usnesení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. září 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová