1 VSPH 1554/2014-B-36
MSPH 90 INS 4209/2013 1 VSPH 1554/2014-B-36

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužnice Bc. Moniky Huruglicové, nar. 25.8.1973, bytem Praha 5, Hilmarova 979/2, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2014, č.j. MSPH 90 INS 4209/2013-B-31

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2014, č.j. MSPH 90 INS 4209/2013-B-31 se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zamítl návrh dlužnice Bc. Moniky Huruglicové (dále jen dlužnice) na snížení splátek.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 26.6.2013 (B-20) schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a že se dlužnice návrhem ze dne 11.7.2014 domáhala snížení měsíčních splátek tak, aby částka určená pro oddlužení činila 5.100,-Kč. Soud I. stupně citoval § 398 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se závěrem, že dlužnice podala návrh na snížení splátek opožděně, neboť tak mohla včas učinit jen v návrhu na povolení oddlužení. Proto návrh dlužnice zamítl. Nadto dodal, že výše splátek pro oddlužení se může měnit jen v závislosti na příjmech dlužnice, avšak jen tak, aby dlužnici zůstala jen nezabavitelná částka.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala jeho přezkoumání. Soudu I. stupně vytýkala, že její návrh neposuzoval podle § 407 odst. 3 IZ, ale podle § 298 odst. 4 IZ. Poukazovala na to, že se v průběhu oddlužení podstatně změnily okolnosti věci, což uváděla ve své žádosti, neboť musí platit nájemné, elektřinu, opencard (550,-Kč a 260,-Kč), UPC (399,-Kč), učební materiály pro dceru studující druhý ročník SŠ a zákonné poplatky za rozhlas (45,-Kč) a televizi (135,-Kč), celkem tedy 9.637,-Kč měsíčně. K odvolání připojila faktury, evidenční list pro výpočet úhrady za užívání bytu a dohodu o změně pracovní smlouvy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle § 398 odst. 3 IZ je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, požádat v návrhu na povolení oddlužení insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 398 odst. 4 IZ může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Posledně citované ustanovení umožňuje při splátkovém kalendáři stanovit na žádost dlužníka nižší splátky, než jaké odpovídají zákonem určené měsíční splátce (postižitelné části mzdy dle § 277 až § 279 o.s.ř.). Tato úprava je určena pro dlužníky s vyššími příjmy, u nichž by zákonem určená splátka představovala pro nezajištěné věřitele celkové plnění podstatně většího rozsahu, než kolik činí předepsaný minimální 30 % limit, a dokonce by představovala vyšší než 50% uspokojení. Návrh na stanovení nižších měsíčních splátek musí dlužník uplatnit již v návrhu na povolení oddlužení, jenž lze podat jen na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis a jehož podobu zveřejní (zveřejnilo) Ministerstvo spravedlnosti ČR bezplatně způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Odvolací soud zastává názor, že i v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře lze změnit rozhodnutí o schválení oddlužení podle § 407 odst. 3 IZ, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a trvání stanovených měsíčních splátek. V případě žádosti dlužnice o stanovení nižších než zákonem stanovených měsíčních splátek je pak třeba obdobně aplikovat shora citované § 398 odst. 4 IZ, tj. v prvé řadě je třeba přezkoumat, zda se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužnicí dohodli, a kromě toho je třeba přihlédnout k celkové výši závazků dlužnice a k dosavadnímu plnění, jež na jejich uspokojení poskytla, k dosavadní a očekávané výši jejích příjmů, k opatřením, která činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Jinými slovy řečeno, návrh dlužnice na snížení měsíčních splátek učiněný v průběhu oddlužení a opřený o změnu jejích poměrů nelze bez dalšího zamítnout poukazem na jeho opožděnost, ale je třeba se jím věcně zabývat.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné uvést, že došlo-li skutečně ke změně okolností, jak to vyžaduje shora citované § 407 odst. 3 IZ, a budou-li splněny podmínky § 398 odst. 4 IZ, není důvod dlužnici odepřít snížení měsíčních splátek na novou úroveň.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková