1 VSPH 1553/2014-B-36
KSUL 74 INS 21560/2013 1 VSPH 1553/2014-B-36

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina a ve věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , IČO 46783814, bytem Chabařovice, Kovářská 586, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. července 2014, č.j. KSUL 74 INS 21560/2013-B-27,

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením ze dne 3.7.2014, č.j. KSUL 74 INS 21560/2013-B-27 v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužníka Romana anonymizovano (dále jen dlužník) zpeněžením majetkové podstaty, v bodě II. výroku konstatoval, že funkci insolvenčního správce vykonává Sdružená konkurzní, v.o.s. (dále jen správce), v bodě III. výroku stanovil okruh zpeněžovaného majetku, správci uložil povinnosti uvedené v bodech IV., VI. výroku, dlužníkovi podal poučení uvedené v bodě V. výroku a konstatoval, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku (bod VII. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 2.10.2013 (A-10) rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením a že o způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty rozhodl za situace, kdy na schůzi věřitelů konané dne 18.11.2013 hlasoval jen jeden přítomný věřitel s hlasovacímu právy ve výši 348.048,-Kč pro řešení úpadku dlužníka konkursem a kdy oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (kterou tvoří především spoluvlastnický podíl dlužníka na nemovitostech oceněný znalcem na 712.500,-Kč) je pro věřitele ekonomicky výhodnější, neboť umožní 100 % uspokojení zajištěné pohledávky (348.451,58 Kč), 100 % uspokojení nároků správce a více jak 30 % uspokojení nezajištěných pohledávek (519.270,37 Kč), než oddlužení plněním splátkového kalendáře, které by umožnilo jen jejich 16,3 % uspokojení, neboť dlužníkův měsíční příjem ve výši 2.500,-Kč plyne jen ze smlouvy o důchodu uzavřené s Janem a Jaroslavou Makariusovými, když dlužník tento svůj nedostatečný příjem nenavýšil ani přes poučení soudu I. stupně podané mu ve smyslu právních závěrů odvolacího soudu vyjádřenými v jeho kasačním usnesení ze dne 8.4.2014, č.j. 3 VSPH 2196/2013-B-20. Protože dlužník svoji ekonomickou nabídku pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nenavýšil a jeho oddlužení je ekonomicky možné jedině zpeněžením majetkové podstaty, rozhodl soud I. stupně o schválení oddlužení právě v této formě.

Proti tomuto usnesení se dlužník odvolal a požadoval, aby mu bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, jak požadoval, neboť zpeněžení majetkové podstaty je pro něho likvidační. Měl za to, že soud I. stupně dostatečně nezohlednil neúměrné navýšení původní výše dlužných částek a podání žaloby na navrácení částky 350.000,-Kč za již zakoupenou část nemovitosti . K odvolání připojil nově uzavřenou smlouvu o důchodu ze dne 29.7.2014 na částku 2.000,-Kč od dárce Milana Slavíka, kterou nemohl dříve předložit, neboť dárce pobýval mimo území ČR.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny procesní předpoklady pro projednání podaného odvolání.

Podle § 406 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Koncepce oddlužení je vybudována na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 IZ) a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ). To, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé (respektive insolvenční soud), jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nezakládá (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2013, sp. zn. 29 NSČR 35/2013). Insolvenční zákon tak nedává dlužníku možnost odvolání proti rozhodnutím, kterým soud schválil jeho oddlužení, ani proti stanovení způsobu oddlužení (v daném případě zpeněžením majetkové podstaty), kromě případů, kdy dlužník nesouhlasí se zamítnutím jím podaného návrhu na stanovení jiné výše měsíčních splátek splátkového kalendáře. O tento případ se však v projednávaném případě zjevně nejedná.

Odvolací soud proto odvolání dlužníka shledal nepřípustným dle § 406 odst. 4 IZ, neboť bylo podáno osobou, která k němu není oprávněna, a podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu jej odmítl, aniž se věcně zabýval obsahem podaného odvolání.

S ohledem na odvolací argumentaci dlužníka odvolací soud připomíná, že i kdyby bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, byl by jeho majetek, který slouží k zajištění, přesto zpeněžen postupem podle § 409 odst. 3 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová