1 VSPH 1552/2014-B-16
KSUL 74 INS 10173/2014 1 VSPH 1552/2014-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci manželů-dlužníků Ivo anonymizovano , anonymizovano , a Anny Vondráčkové, nar. 9.9.1975, oba bytem Ledvice, Mírová 343/38, o odvolání insolvenčního správce JUDr. Václava Kulhavého, sídlem Praha 3, Jeseniova 837/10, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. července 2014, č.j. KSUL 74 INS 10173/2014-B-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. července 2014, č.j. KSUL 74 INS 10173/2014-B-7, se m ě n í tak, že se pořádková pokuta insolvenčnímu správci JUDr. Václavu Kulhavému neukládá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem uložil insolvenčnímu správci JUDr. Václavu Kulhavému (dále též správce) pořádkovou pokutu ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že na přezkumném jednání konaném dne 14.7.2014 uznal správce všechny přihlášené pohledávky č. P1 až P29, mezi nimiž byly též duplicitní přihlášky P16 a P21 (obsahující totožnou pohledávku ve výši 31.709,-Kč stejného věřitele) a duplicitní přihlášky P8 a P9 (obsahující totožnou pohledávku ve výši 22.373,-Kč stejného věřitele). Soud I. stupně vyšel z toho, že řádný přezkum přihlášených pohledávek je jednou ze základních činností insolvenčního správce, neboť v důsledku ledabylého přezkumu by mohlo dojít k prolomení základní zásady insolvenčního řízení, a to zásady poměrného uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení, když na základě seznamu přihlášených pohledávek lze pro zjištěnou pohledávku, kterou dlužník výslovně nepopřel, po zrušení konkursu či ukončení insolvenčního řízení bez osvobození dlužníka od placení pohledávek vést výkon rozhodnutí na dlužníkův majetek. Protože správce porušil povinnost postupovat při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí, postupoval soud I. stupně podle § 81 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a správci uložil pořádkovou pokutu ve výši 10.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se správce včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se mu pořádková pokuta neukládá, event. se snižuje na částku 2.000,-Kč. Vysvětloval, že soudu I. stupně včas doručil seznam přihlášených pohledávek a že ve své zprávě založené na B-3 uvedl, že pohledávka č. 9 věřitele č. 7 Proficredit Czech ve výši 22.373,-Kč a pohledávka č. 21 věřitele č. 14 město Ledvice ve výši 31.709,-Kč byly přihlášeny duplicitně a že celková výše neduplicitních pohledávek činí 2.062.110,50 Kč. K uznání totožných pohledávek stejných věřitelů došlo v důsledku zmatků před a v průběhu přezkumného jednání, jenž byl vyvolán ze strany soudu I. stupně včasným nezveřejněním seznamu přihlášených ohledně pohledávek P26 až P29. Soudu I. stupně vytýkal nestandardní podmínky během přezkumného jednání, v jejichž důsledku nesprávně uznal totožné pohledávky. Vědom si svého pochybení však začal konat a oba věřitelé vzali zpět své totožné přihlášky, a to ještě před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře. Nemohlo tedy dojít k prolomení zásady poměrného uspokojení věřitelů a žádný z účastníků nebyl poškozen na svých právech. Poukazoval na jinou insolvenční věc, v níž se správce nedostavil na přezkumné jednání, za což byl sankcionován pořádkovou pokutou jen ve výši 3.000,-Kč, kterou odvolací soud nadto zrušil. Své pochybení nepovažoval za tak významné, aby bylo honorováno pořádkovou pokutou ve výši 10.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 81 odst. 2 IZ insolvenčnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu soudem nebo řádně neplní jiné své povinnosti, může insolvenční soud uložit pořádkovou pokutu, a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200.000,-Kč. Obecně vzato je smyslem uložení pořádkové pokuty výchovně působit na toho, komu je ukládána s cílem, aby se činnost, jednání nebo opomenutí, která jí byla sankcionována, v budoucnu neopakovala. Ve vztahu k insolvenčnímu správci je pořádková pokuta procesním nástrojem insolvenčního soudu sloužícím k vynucení řádného výkonu funkce insolvenčního správce ve smyslu § 36 a 37 IZ, tj. především ke splnění jeho povinností vyplývajících ze zákona anebo uložených insolvenčním soudem při výkonu jeho dohlédací činnosti dle § 11 IZ. Uložení pořádkové pokuty tak přichází v úvahu především v případě, kdy pochybení správce mohou ve svém důsledku ztížit další postup insolvenčního řízení či dosažení jeho účelu a k nápravě nevedla ani výzva soudu s pohrůžkou pořádkové pokuty, nebo kdy zjištěná závada v postupu správce již takový nežádoucí důsledek nastolila, a přitom nejde o pochybení natolik závažné či opakované, aby odůvodňovalo zproštění správce funkce dle § 32 IZ. Výše uložené pokuty musí odpovídat rozsahu a závažnosti porušení povinností správce.

Pokud jde o přezkoumání pravosti, výše a pořadí přihlášených pohledávek, spadá tato činnost výlučně do působnosti správce (§ 188 IZ) a pod jeho osobní odpovědnost (§ 37 IZ), do níž insolvenční soud není oprávněn jakkoliv zasahovat, a to ani v rámci své dohlédací činnosti (§ 11 IZ), neboť nemůže (a ani nesmí) dát správci jakýkoliv pokyn v tom směru, zda má (či nemá) přihlášenou pohledávku uznat nebo popřít a z jakého důvodu. Z uvedeného nutně plyne, že správce nelze sankcionovat ani za to, že přihlášenou pohledávku uznal nebo popřel v rozporu s názorem insolvenčního soudu. Pokud by snad správce chybně uznal přihlášenou pohledávku, může tím být založena event. jen jeho odpovědnost za škodu nebo jinou újmu, kterou by tím dlužníkovi nebo věřitelům způsobil ve smyslu § 37 IZ; důvodem pro uložení pořádkové pokuty však taková okolnost sama o sobě být zásadně nemůže.

Z obsahu spisu plynou všechny rozhodné skutečnosti, na jejichž základě přikročil soud I. stupně k uložení pořádkové pokuty správci; ostatně tyto skutečnosti správce ničím nezpochybňoval, když v odvolání jen vysvětloval důvody, proč se tak stalo.

Soud I. stupně tedy správci uložil pořádkovou pokutu za to, že správce na přezkumném jednání (nesprávně) uznal dvě pohledávky přihlášené duplicitně dvěma věřiteli. Takové pochybení správce, jak vysvětleno shora, však samo o sobě nemůže být zásadně důvodem pro uložení pořádkové pokuty správci, ale může jen event. založit správcovu odpovědnost za škodu nebo jinou újmu ve smyslu § 37 IZ, neboť výsledek přezkumného jednání není závislý jen na (event. chybném) stanovisku správce k přihlášeným pohledávkám, ale je závislý též na stanovisku ostatních účastníků insolvenčního řízení, neboť insolvenční zákon přiznává popěrné právo též přihlášených věřitelům (§ 200 IZ) nebo dlužníkovi (§ 192 IZ). V době rozhodování odvolacího soudu však byl výsledek přezkumného jednání již eliminován pozdějšími úkony věřitelů, kteří vzali své duplicitní přihlášky zpět (P9-2, P21-2), což vzal soud I. stupně na vědomí též usneseními ze dne 7.8.2014 (P9-3) a ze dne 22.7.2014 (P21-3) ve smyslu § 184 IZ. Ostatně tzv. duplicitní přihlášky P9 a P21 nebyly dle názoru odvolacího soudu ve skutečnosti žádnými (dalšími) novými ani opakovanými přihláškami, ale šlo o stejnopisy již dříve podaných přihlášek P8 a P16, k nimž je měl soud I. stupně bez dalšího přiřadit, aniž by jim zakládal další pořadová čísla a zmnožoval tak počet došlých přihlášek. Za popsaného stavu tak nebyl žádný důvod napadeným usnesením ze dne 22.7.2014 (B-7) sankcionovat správce uložením pořádkové pokuty.

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil ve výroku uvedeným způsobem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková