1 VSPH 1551/2015-P408-11
KSPA 56 INS 32350/2012 1 VSPH 1551/2015-P408-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Plynostav-regulace plynu, a. s., IČO 47472499, se sídlem Pardubice-Rosice nad Labem, Nádražní 641, o odvolání věřitele č. 383: Marián Buroń, bytem Polsko, 41-909 Bytom, Świetochlowicka 3, zastoupeného advokátkou JUDr. Melánií Pyszkovou, se sídlem Havířov-Město, U Stromovky 1501/11, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č. j. KSPA 56 INS 32350/2012-P408-4 ze dne 22. června 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č. j. KSPA 56 INS 32350/2012-P408-4 ze dne 22. června 2015 se p o t vr zu j e v rozsahu, ve kterém byla odmítnuta přihláška č. P408 pohledávky do výše 4.860.751,34 Kč. Zbývající část usnesení se m ě n í v části přihlášky č. P408 pohledávky do výše 295.319,08 Kč tak, že se v tomto rozsahu uvedená přihláška pohledávky n e o d m í t á a v tomto rozsahu účast věřitele č. 383 v insolvenčním řízení n e k o n č í.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením z 22. 6. 2015 v bodu I. výroku rozhodl, že se nepřihlíží k pohledávce P408 věřitele Mariána Burońe, v bodu II. výroku odmítl přihlášku pohledávky č. P408 uvedeného věřitele a v bodu III. výroku rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení končí v insolvenčním řízení účast uvedeného věřitele. Usnesení odůvodnil soud tím, že dne 30. 1. 2013 byl usnesením (č. d. A-33) zjištěn úpadek dlužníka Plynostav-regulace plynu, a. s. Usnesením z 24. 5. 2013 (č. d. B-40) byla povolena reorganizace dlužníka a usnesením z 31. 7. 2014 (č. d. B-129) byla reorganizace změněna v konkurs. Dne 4. 3. 2013 byla soudu doručena přihláška pohledávky P408 věřitele Mariána Burońe (dále jen Věřitele) ve výši 5.156.070,42 Kč. Na přezkumném jednání 25. 4. 2013 insolvenční správce popřel pohledávku Věřitele do výše 4.860.751,34 Kč, tj. více než 50 % přihlášené pohledávky.

Soud citoval § 198 odst. 1, § 185, § 178 a § 201 písm. c) insolvenčního zákona a uvedl, že Věřitel podal v zákonné lhůtě incidenční žalobu o určení pohledávky, ale usnesením č. j. 56 ICm 2080/2013-17 ze 14. 11. 2013, jež nabylo právní moci dne 30. 11. 2013, bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Soud proto postupoval podle citovaných ustanovení a dovodil, že vzhledem k popření více než 50 % pohledávky a zastavení předmětného incidenčního řízení se k pohledávce nepřihlíží ani ve výši, která byla na přezkumném jednání zjištěna. Soud z toho důvodu odmítl přihlášku Věřitele a zároveň ukončil jeho účast v insolvenčním řízení.

Věřitel napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí zrušit a pokračovat v insolvenčním řízení s tím, že jeho nezajištěná a nevykonatelná pohledávka ve výši 295.319,08 Kč byla zjištěna. Odvolání odůvodnil tím, že podle ustálené judikatury není předmětem přezkoumávání přihláška pohledávek jako celek, nýbrž samostatně přihlášené pohledávky, ohledně kterých se uplatňuje samostatně i ustanovení § 178 insolvenčního zákona (tj. z hlediska závěru, zda byla konkrétní pohledávka zjištěna v rozsahu menším než 50 % její přihlášené výše). Jak jistina, tak i příslušenství (její jednotlivé druhy) představují samostatné nároky s vlastním důvodem a výší. Insolvenční správce je proto povinen každou pohledávku jednotlivě přezkoumat dle § 188 insolvenčního zákona.

Věřitel dále uvedl, že v dané věci přihlásil dílčí pohledávku č. 1 z jistiny z důvodu neuhrazené kupní ceny ve výši 276.998,75 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši 28.701,31 Kč z této částky a smluvní pokutu 668.944,73 Kč za neuhrazení kupní ceny. Správce zjistil pohledávku z jistiny 276.998,75 Kč a z úroku z prodlení v rozsahu 18.320,33 Kč, aniž je zřejmé, proč popřel úrok z prodlení ve zbývající výši 10.380,98 Kč. V uvedeném rozsahu se neuplatní § 178 insolvenčního zákona, neboť jistinu nepopřel insolvenční správce vůbec a úrok z prodlení byl popřen jen v rozsahu 36 %.

Jako dílčí pohledávku č. 2 označil Věřitel smluvní pokutu 3.879.026,82 Kč za pozdní úhradu částí kupní ceny a úrok z prodlení v zákonné výši 164.725,76 Kč za prodlení s úhradou. Pod č. 3 Věřitel přihlásil pohledávku z jistiny 128.098,72 Kč z titulu provedených servisních prací a úrok z prodlení s placením této částky v zákonné výši 9.577,33 Kč. Insolvenční správce zcela popřel dílčí pohledávky č. 2 a č. 3. O popření pohledávek insolvenčním správcem byl Věřitel informován vyrozuměním správce z 22. 5. 2013.

Věřitel zdůraznil, že ustanovení § 178 a § 179 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2014 spočívají na koncepci, že se následky předjímané v prvních větách těchto ustanovení neuplatní, nemohl-li je věřitel předvídat. Dlužník uplatňoval proti Věřiteli smluvní pokutu 161.000 , přičemž Věřitel tuto smluvní pokutu rozporoval a nezbývalo mu nic jiného, než si přihlásit do insolvenčního řízení své smluvní pokuty, aby bylo možné vzájemné nároky obou stran započíst (Věřitel neměl původně v úmyslu své nároky ze smluvních pokut vymáhat). Výsledkem snahy Věřitele byla Dohoda o narovnání uzavřená dne 14. 10. 2013, v rámci které bylo dohodnuto, že kromě pohledávky 295.319,08 Kč (již dříve uznané insolvenčním správcem) nemají strany vůči sobě vzájemné nároky. Věřitel se zavázal vzít zpět incidenční žalobu o určení pravosti a výše pohledávky v celkové výši 4.860.751,34 Kč, což učinil podáním doručeným soudu dne 15. 10. 2013. Soud ale zastavil řízení nikoliv z důvodu zpětvzetí žaloby, nýbrž pro nezaplacení soudního poplatku, který žalobce nezaplatil.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a shledal odvolání Věřitele z větší části nedůvodným.

Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 185 insolvenčního zákona Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 178 odst. 1 věty první insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013 Bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna.

Podle § 178 odst. 1 věty první insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2014 Bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Podle § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona Pohledávka je zjištěna rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o její pravost, výši nebo pořadí.

Soud prvního stupně usnesením z 30. 1. 2013 (č. d. A-33) zjistil úpadek dlužníka. Věřitel přihlásil pod č. P408 pohledávky v celkové výši 5.156.070,42 Kč, přičemž se nejednalo o jedinou pohledávku, nýbrž o tři pohledávky s příslušenstvím dle specifikace konkretizované Věřitelem v odvolání (odvolací soud odkazuje na tuto specifikaci pohledávek vylíčených podrobně v odvolání). Insolvenční správce uznal v seznamu přihlášených pohledávek, tvořících součást zápisu z přezkumného jednání

(§ 197 odst. 1 insolvenčního zákona) celkovou částku 295.319,08 Kč, jež představuje pohledávku z jistiny 276.995,75 Kč a úrok z prodlení 18.323,33 Kč.

Odvolací soud dodává, že právně významnou je okolnost (na kterou správně poukazuje odvolatel), že Věřitel přihlásil více pohledávek, přičemž jednou z těchto pohledávek je jistina 276.995,75 Kč s příslušenstvím, přičemž jistina byla uznána insolvenčním správcem v plné výši a úrok z prodlení z jistiny byl uznán z větší části, tudíž součet jistiny s uznaným úrokem z prodlení přesahuje částku popřeného úroku z prodlení.

V tomto směru se uplatní právní závěr vyjádřený např. v usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSCB 27 INS 3080/2010, 1 VSPH 788/2011-P2-10 ze dne 8. 9. 2011, podle kterého Každá pohledávka se posuzuje samostatně, i když byly přihlášeny společně. Od stanoviska, že ustanovení § 178, 185, 198 odst. 1 insolvenčního zákona se aplikují jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek, není důvodu se odchylovat jen proto, že věřitel své (dva samostatné) nároky nesprávně přihlásil jako nárok jediný.

K poukazu Věřitele na Dohodu o narovnání uzavřenou dne 14. 10. 2013 odvolací soud dodává, že i kdyby byla tato Dohoda uzavřená po 31. 12. 2013, neuplatnila by se výjimka z pravidla stanoveného v § 178 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť zmíněná dohoda uzavřená mezi Věřitelem a dlužníkem za souhlasu insolvenčního správce nezpůsobuje, že by u přihlášených pohledávek Věřitele, jež byly popřeny insolvenčním správcem, záviselo rozhodnutí insolvenčního soudu o jejich výši na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Podle názoru odvolacího soudu z povahy výše uvedené dohody uzavřené dne 14. 10. 2013 se podává, že účastníci smlouvy se dohodli na existenci nároku na zaplacení částky 295.319,08 Kč zjištěné insolvenčním správcem při přezkumném jednání. Z uvedeného plyne, že byť smlouva byla označena jako Dohoda o narovnání , nedošlo k zániku původní pohledávky z jistiny 276.995,75 Kč s úrokem z prodlení 18.323,33 Kč a vzniku nového závazku dlužníka dle § 585 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013. Není proto namístě činit eventuálně závěr, že původně přihlášená a insolvenčním správcem uznaná pohledávka v celkové výši 295.319,08 Kč zanikla v důsledku uzavřené Dohody o narovnání a že místo ní vznikla nová pohledávka.

Jak plyne z § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, chtěl-li Věřitel dosáhnout zjištění svých zbývajících dvou pohledávek popřených insolvenčním správcem v celém rozsahu, musel podat žalobu o určení pravosti a pořadí pohledávky v uvedeném rozsahu do 30 dnů od přezkumného jednání, resp. do 15 dnů od doručení vyrozumění insolvenčního správce (viz § 197 odst. 2 insolvenčního zákona), neboť Věřitel se přezkumného jednání nezúčastnil, skončila-li by uvedená 15denní lhůta později, než běh 30denní lhůty od přezkumného jednání. Jak je nesporné, Věřitel sice podal tuto určovací žalobu, ale řízení bylo zastaveno. Nepřichází již proto v úvahu zjištění dvou popřených pohledávek s příslušenstvím rozsudkem insolvenčního soudu ve sporu o určení pohledávek dle § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona a nastala procesní situace, jako kdyby žádná incidenční žaloba podána nebyla (§ 198 odst. 1 třetí věta insolvenčního zákona).

Soud prvního stupně postupoval správně, když s ohledem na pravomocné zastavení incidenčního řízení sp. zn. 56 ICm 2080/2013 na základě usnesení ze 14. 11. 2013 v souladu s § 201 odst. 1 písm. d) a contrario, § 198 odst. 1 třetí věty a podle § 185 v rozsahu 4.860.751,34 Kč odmítl přihlášku pohledávky, rozhodl, že v tomto rozsahu se k pohledávce nepřihlíží a že právní mocí rozhodnutí končí účast Věřitele v rozsahu odmítnuté pohledávky v insolvenčním řízení. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil uvedenou část usnesení jako věcně správnou. Dle § 220 odst. 1 a § 221a o. s. ř. za použití § 167 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud změnil část výroků týkajících se pohledávky 295.319,08 Kč tak, že v této části se přihláška pohledávky Věřitele neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 3. května 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná