1 VSPH 1544/2013-B-38
MSPH 60 INS 2183/2011 1 VSPH 1544/2013-B-38

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka: MTM Invest, s.r.o., IČO 28393821, sídlem Praha 1, U Obecního dvora 801/6, o odvolání Maxima Sachoka, nar. 29. dubna 1981, bytem Rychnov u Jablonce nad Nisou, Horská 841, zástupce věřitelů, zast. Mgr. Martinem Láníkem, advokátem se sídlem Praha 1, Karlovo nám. 24, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 2183/2011-B-26 ze dne 15. května 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 2183/2011-B-26 ze dne 15. května 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením odvolal z funkce zástupce věřitele Maxima Sachoka (dále jen odvolatel ).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že podáním došlým dne 22.3.2013 navrhla insolvenční správkyně odvolání odvolatele z funkce zástupce věřitelů z důvodu, že proti němu podala žalobu o náhradu škody ve výši 5.772.900,-Kč. Žaloba byla podána proto, že dne 27.2.2009 bylo bez právního důvodu z účtu dlužníka poukázáno plnění ve prospěch společnosti s ručením omezeným OVK, ve které odvolatel působil jako jednatel a společník s podílem ve výši 20 %.

Soud zjistil, že odvolatel na schůzi věřitelů konané dne 24.5.2011 navrhl své jmenování zástupcem věřitelů, byl jako jediný věřitel na schůzi přítomen. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že odvolatel byl od vzniku společnosti-dlužníka do 25.8.2010 jednatelem a společníkem dlužníka s obchodním podílem ve výši 50 %, a že většina závazků dlužníka se stala splatnými v době, kdy byl odvolatel jednatelem a společníkem dlužníka.

Soud odkázal na § 63 odst. 3 IZ, § 59 odst. 2 IZ a na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 239/2010-B a dospěl k názoru, že zákaz uvedený v § 59 odst. 2 IZ lze směřovat i proti bývalým jednatelům dlužníka a společníkům, pokud lze pochybovat o jejich nepodjatosti. Soud měl pochybnosti o nepodjatosti odvolatele, když se dlužník dostal do úpadku v době, kdy odvolatel byl společníkem a jednatelem dlužníka. Dále měl pochybnosti o nepodjatosti z důvodu, že odvolatel jako jednatel dlužníka nepodal za dlužníka insolvenční návrh, ačkoli mu zákon tuto povinnost ukládal. Jako další důvod pro odvolání z funkce soud uvedl očekávané neplnění náhrady škody ze strany odvolatele do majetkové podstaty.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal. Namítal, že tvrzené důležité důvody ve smyslu § 63 odst. 3 IZ vyšly najevo již při schůzi věřitelů, na které byla volba odvolatele jako zástupce věřitelů potvrzena, odkaz na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 239/2010-B-144 považoval za nepřiléhavý, že předmětem řízení nebyla otázka včasného podání insolvenčního návrhu, popřel, že by v době jeho působení jako jednatele byla společnost-dlužník v úpadku, když závazky společnosti směřovaly především za odvolatelem a tento stav byl součástí zamýšleného modelu financování. Namítal, že osobní zájmy odvolatele nebyly v kolizi se zájmy věřitelů, odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 416/2012-B-243 ze dne 11.4.2012.

Žalobu na náhradu škody považoval za nedůvodnou. Tvrdil, že zájmy odvolatele se slučují se zájmy všech věřitelů, a že cílem je především hospodárné a rychlé vedení insolvenčního řízení s co nejvyšším možným uspokojením pohledávek věřitelů. Ze shora uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a ponechal jej ve funkci zástupce věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 63 odst. 3 IZ z důležitých důvodů, zejména při porušování nebo zanedbávání povinností, může insolvenční soud odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů a náhradníků. Může tak učinit i bez návrhu; podá-li však tento návrh na schůzi věřitelů, insolvenční soud mu vyhoví, je-li návrh v souladu se zákonem.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že k odvolání věřitelského výboru nebo některého z jeho členů může dojít též z důvodů, jež nemají původ v porušování nebo zanedbávání povinností. Za takové důležité důvody lze považovat zejména zdravotní či jiné důvody (např. zahraniční cestu), které věřiteli trvale nebo alespoň dlouhodobě znemožňují výkon jeho funkce (např. též důvody, pro něž by bylo třeba věřiteli ustanovit opatrovníka podle § 29 o.s.ř.), ale též důvody uvedené v § 59 odst. 2 a 3 IZ, pro něž by ho nebylo možno potvrdit do funkce člena nebo náhradníka věřitelského výboru, a to i přesto, že by takové důvody vyšly najevo až po skončení schůze věřitelů, na které došlo k potvrzení jeho volby. Nelze totiž přehlédnout, že rozhodnutí, jímž je potvrzena volba člena nebo náhradníka věřitelského výboru (§ 57 odst. 3 IZ), má povahu rozhodnutí vydaného v rámci výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ) a nelze je napadnout odvoláním (§ 91 IZ), na rozdíl od rozhodnutí, jímž insolvenční soud nepotvrdí volbu člena nebo náhradníka věřitelského výboru (§ 59 odst. 3 IZ), proti němuž je odvolání naopak přípustné (§ 59 odst. 4 IZ; blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.11.2009, sp.zn. KSPH 37 INS 1460/2009, 2 VSPH 367/2009-B). Pokud insolvenční soud zjistí, že v důsledku nově zjištěných skutečností nemůže dřívější rozhodnutí vydané v rámci výkonu dohlédací činnosti obstát, změní je nebo přijme nové, event. jiné rozhodnutí. Zjistí-li insolvenční soud, že u věřitele byl dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti nebo důvěryhodnosti anebo o tom, zda je k výkonu funkce způsobilý (§ 59 odst. 2 a 3 IZ), je taková skutečnost důležitým důvodem podle § 63 odst. 3 IZ, pro nějž ho lze odvolat z funkce člena nebo náhradníka věřitelského výboru.

Odvolací soud vyšel ze zjištění učiněných soudu I. stupně, jež nebyla v odvolání ničím zpochybněna.

Odvolatel ani v rámci podání ze dne 3.4.2013 ani v rámci odvolání nevyvrátil pochybnosti o své nepodjatosti s ohledem na vznik splatných pohledávek v době jeho výkonu funkce jako jednatele (14.5.2008-19.7.2010), neobjasnil důvody, které měly vést k převodům finančních prostředků z dlužníka na třetí osobu, ačkoli k tomu měl s ohledem na dobu od podání návrhu správkyně na odvolání odvolatele z funkce zástupce věřitelů (podáno dne 22.3.2013) dostatečnou dobu, namísto toho v podání ze dne 3.4.2013 odvolatel poukazoval na neoprávněné právní zastoupení insolvenční správkyně ve sporu o náhradu škody vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 4 Cm 25/2013. Na skutečnosti, že lze pochybovat o nepodjatosti odvolatele, nemůže ničeho změnit ani to, že již v době jeho ustanovení do funkce zástupce věřitelů existovaly důvody jeho podjatosti. Odvolatel sice tvrdí, že jeho cílem je co nejvyšší uspokojení věřitelů, avšak odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně i v tom, že důvod pochybnosti o nepodjatosti odvolatele lze spatřovat i v jeho pasivním přístupu ohledně nutnosti podat insolvenční návrh.

Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolatel ani v rámci odvolání nevyvrátil pochybnosti o jeho nepodjatosti, které vedly soud I. stupně k závěru o jeho odvolání odvolatele z funkce zástupce věřitelů.

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 26. září 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová