1 VSPH 1543/2013-P13-10
MSPH 60 INS 6477/2011 1 VSPH 1543/2013-P13-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice: GRG Holding, s.r.o., IČO 27071987, sídlem Praha 6, Křenova 438/7, o odvolání věřitele č. 13 LANGOA PARTICIPATIONS LTD., reg.č. C 23304, sídlem Prince Charles Street, Henville B, Sv. Kryštof a Nevis, zast. Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou se sídlem Opava, Dolní nám. 117/3, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 6477/2011-P13-5 ze dne 24. července 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 6477/2011-P13-5 ze dne 24. července 2013 se v bodech I. a II. potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl přihlášku dílčí pohledávky č. 3 věřitele č. 13 LANGOA PARTICIPATIONS LTD. (dále jen ( odvolatel ) ve výši 4.301.041,82 Kč a v bodě II. výroku rozhodl, že právní mocí rozhodnutí účast odvolatele v rozsahu dílčí pohledávky č. 3 v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že odvolatel do řízení přihlásil pohledávku č. 3 ve výši 22.854.365,-Kč, která byla na přezkumném jednání dne 29.9.2011 popřena insolvenčním správcem do výše 18.553.323,18 Kč. Podáním doručeným soudu dne 25.10.2011 vzal odvolatel dílčí přihlášku pohledávky č. 3 zpět v rozsahu částky 18.553.323,18 Kč a soud vzal zpětvzetí na vědomí usnesením ze dne 2.3.2012 (P13-4). Dne 27.10.2011 podala insolvenční správkyně žalobu na určení popřené pohledávky, avšak dne 17.5.2012 vzala žalobu co do dílčí pohledávky č. 3 ve výši 18.553.323,18 Kč zpět, což vzal soud na vědomí v rozsudku ze dne 17.5.2012, č.j. 60 ICm 2911/2011-33. Soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 584/2012-P1-10 ze dne 18.6.2012 a zjistil, že dílčí pohledávka č. 3 byla zjištěna ve skutečné výši, která je nižší než 50% přihlášené částky (4.301.041,82 Kč). Proto soud s ohledem na § 178 IZ a § 185 IZ k dílčí pohledávce č. 3 nepřihlédl, odmítl ji a v rozsahu této pohledávky ukončil insolvenční řízení.

Proti tomuto usnesení se odvolatel odvolal do bodů I. a II. výroku a namítal, že soud neměl napadené usnesení vydat z důvodu překážky věci rozhodnuté, kterou odvolatel spatřoval v tom, že již usnesením ze dne 2.3.2012 (P13-4) rozhodl o pohledávce odvolatele. Proto odvolatel navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a rozhodl, že pohledávka v celkové výši 159.270.894,82 Kč se pokládá za zjištěnou.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 178 IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, insolvenční soud uloží, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna.

Podle § 185 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Odvolací soud je toho názoru, že citovaná ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ je třeba aplikovat jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek, neboť každá pohledávka je individuálním nárokem specifikovaným konkrétním důvodem a výší, jenž lze uplatnit samostatnou přihláškou. Aby tak věřitelé nemuseli (formálně) činit, tedy aby nemuseli každý svůj nárok samostatně přihlašovat, umožňuje jim předepsaný formulář přihlášky pohledávek (§ 176 IZ), jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencni-zakon.cz, uvést jednotlivě své pohledávky na vložených listech toliko jedné přihlášky a na její závěrečné straně pak mají všechny přihlášené pohledávky sečíst. Z toho však nelze dovozovat, že suma všech přihlášených pohledávek představuje v insolvenčním řízení pohledávku jedinou, neboť pokud by v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které by se podle IZ k některé z přihlášených pohledávek nebo její části nepřihlíželo, mělo to (nesprávně) následek pro přihlášku jako celek, tedy i pro pohledávky, ohledně nichž taková skutečnost nenastala; takový postup by byl zjevně v rozporu s dikcí ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ.

Z přihlášky P13 odvolací soud zjistil, že v ní odvolatel včas přihlásil 3 pohledávky v celkové výši 177.824.218,-Kč. Ze seznamu přihlášených pohledávek (B-14) a z protokolu o přezkumném jednání (B-12) bylo zjištěno, že dílčí pohledávka č. 3 byla co do částky 18.553.323,18 Kč popřena z důvodu, že nevznikl nárok odvolatele na zákonný úrok z prodlení. Dále bylo zjištěno, že insolvenční správce podal na určení celkové pohledávky žalobu (pohledávky č. 1 a č. 2 byly zčásti popřeny), avšak ohledně dílčí pohledávky č. 3 ve výši 18.553.323,18 Kč vzal žalobu zpět a soud I. stupně vzal toto zpětvzetí na vědomí v rámci bodu I. rozsudku č.j. 60 ICm 2911/2011-33 ze dne 17.5.2012.

Z obsahu spisu tedy plyne, že zbývající část pohledávky č. 3 (4.301.041,82 Kč) je nižší než 50 % pohledávky č. 3 původně přihlášené (22.854.365,-Kč). Za popsaného stavu je zjevné, že v toho důsledku nelze přihlédnout ani k nepopřené části pohledávky č. 3 (4.301.041,82 Kč), která byla zjištěna.

Soud I. stupně sice již usnesením ze dne 2.3.2012 (P13-4) vzal na vědomí částečné zpětvzetí pohledávky č. 3, avšak napadené usnesení se týká toho, že po zpětvzetí částky 18.553.323,18 Kč v rámci pohledávky č. 3 zbývá z pohledávky č. 3 méně než 50 %, což je důvodem pro postup podle § 178 IZ, přičemž o překážku věci rozhodnuté jít nemůže, když v napadeném usnesení jde o dodržení postupu předvídaného v § 178 IZ, zatímco v usnesení ze dne 2.3.2012 (P13-4) insolvenční soud toliko reagoval na procesní úkon odvolatele spočívající v částečném zpětvzetí pohledávky č. 3.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 4. října 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová