1 VSPH 154/2011-P49-8
KSCB 27 INS 2203/2010 1 VSPH 154/2011-P49-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka CB KOROSTENSKI, s.r.o., identifikační číslo 48244856, Rudolfovská 71, 370 01 České Budějovice, o odvolání věřitele č.49 GTB, a.s., identifikační číslo 31578802, SNP 1, 033 01 Liptovský Hrádok, Slovenská republika, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 2203/2010-P49-3 ze dne 6. prosince 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 2203/2010-P49-3 ze dne 6. prosince 2010 se m ě n í tak, že přihláška věřitele č.49 GTB, a.s., identifikační číslo 31578802, SNP 1, 033 01 Liptovský Hrádok, Slovenská republika se neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením ze dne 6.12.2010 v bodě I. výroku odmítl přihlášku pohledávky věřitele č.49 GTB, a.s., identifikační číslo 31578802, SNP 1, 033 01 Liptovský Hrádok, Slovenská republika (dále jen věřitel ) ze dne 30.5.2010 ve výši 262.675,26 Kč, a v bodě II. výroku ho uvědomil o tom, že právní mocí tohoto rozhodnutí jeho účast v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 5.5.2010 zjistil úpadek dlužníka a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky za dlužníkem, aby tak učinili do 4.6.2010, a poučil je, že k opožděně podaným přihláškám nebude přihlédnuto. Přihláška pohledávky věřitele byla podána k poštovní přepravě 8.7.2010, tedy po uplynutí přihlašovací lhůty. Soud doplnil, že věřitel nebyl soudu znám s ohledem na skutečnost, že dlužník přes výzvu nepředložil řádný seznam závazků, a proto soud nemohl věřitele ve smyslu § 430 IZ vyrozumět. Z toho soud dovodil, že v takovém případě měl věřitel přihlásit svoji pohledávku v přihlašovací lhůtě stanovené v usnesení o úpadku. Protože se tak nestalo, postupoval soud dle § 185 IZ a přihlášenou pohledávku odmítl pro opožděnost.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil či změnil tak, že se přihláška neodmítá a účast věřitele v insolvenčním řízení nekončí. Z § 430 IZ dovozoval povinnost soudu doručit věřiteli se sídlem v některém státě Evropské unie, tedy i ve Slovenské republice, oznámení o zahájení insolvenčního řízení, rozhodnutí o úpadku a výzvu k podání přihlášky pohledávky. Namítal, že osoba věřitele musela být dlužníku známa z řady dokumentů, na základě kterých mezi sebou obchodovali, a že insolvenční správce měl tuto skutečnost z obsahu účetnictví při náležité pečlivosti zjistit. Věřitel dovozoval, že lhůta k přihlášení pohledávky mu plyne až od doručení výše uvedených rozhodnutí, protože mu však tato rozhodnutí doručena nebyla, nemohla začít plynout ani lhůta k přihlášení jeho pohledávky za dlužníkem. Dále věřitel odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 725/2010-P28-7, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované pod R 25/2006 a nařízení č. 1346/2000 z 29.5.2000.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V hlavě II. společných ustanovení IZ zakotvuje speciální úpravu vztahu ke státům Evropské unie, jež vychází z přímo aplikovatelného Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, ze dne 29.5.2000, o úpadkovém řízení (dále jen Nařízení), a konkrétně řeší některé dílčí otázky, jež s použitím Nařízení souvisí. V tomto rámci § 430 IZ stanoví, že známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění (odstavec 2). Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (odstavec 3).

V judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (viz právě usnesení publikované pod zn. R 25/2009) je kladen důraz na to, že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, musí být insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí a musí jim být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek. Podle § 74 odst. 2 IZ jim pak začíná běžet lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim výzva byla zvlášť doručena. Nejvyšší soud přitom poukazoval na to, že tím byl insolvenční zákon přizpůsoben i jinak přímo aplikovatelnému Nařízení, aby došlo k odstranění jazykové bariéry, jež těmto věřitelům zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku coby zdroje informací o insolvenčním řízení.

Vrchní soud v Praze si je vědom své dřívější rozhodovací praxe postavené na názoru, že i ve vztahu k těm zahraničním věřitelům, kteří nebyli postupem podle § 430 odst. 1 a 2 IZ vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení, zásadně platí, že své pohledávky mohou přihlásit nejpozději ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku. Jestliže se však tento zásadní (tedy nikoliv bezvýjimečný) přístup ocitne v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení vyjádřenou v § 5 písm. a) IZ, pak musí ustoupit ve prospěch prosazení principu, který prosazuje Nejvyšší soud, postavený na názoru, že dokud není známým zahraničním věřitelům doručena zvlášť výzva k podávání přihlášek, nepočne jim běžet lhůta k jejich přihlášení. Jen od tohoto kvalifikovaného vyrozumění se odvíjí počátek lhůty pro podání přihlášky; jiné okolnosti nejsou právně významné.

Z uvedeného pro daný případ plyne, že shora popsaná zvláštní povinnost soudu ve vztahu k odvolateli jakožto zahraničnímu věřiteli dlužníka oživla v okamžiku, jakmile se soudu stal známým. Známým mu v daném případě dosud nebyl zjevně proto, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitelů od odvolatele odlišných a že dlužník, ač k tomu byl soudem vyzván usnesením ze dne 5.3.2010 (A-5), nepředložil seznam závazků s uvedením svých věřitelů.

Se zřetelem k tomu, co bylo uvedeno výše, má odvolací soud za to, že je v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení založit odmítnutí přihlášky věřitele jako opožděné na porušení základní povinnosti dlužníka, jež je právě ve vztahu k zahraničním věřitelům zárukou, že i jim budou poskytnuty rovné možnosti, neboť s nimi bude zacházeno jako se známými věřiteli dlužníka. Nelze-li přijmout závěr, že známému zahraničnímu věřiteli počala běžet lhůta k podání přihlášky, pak logicky nemůže obstát závěr, že přihlášku podal opožděně.

Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu změnil tak, že se přihláška pohledávky věřitele neodmítá a jeho účast v řízení se neukončuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 24. února 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová