1 VSPH 1537/2015-B-39
KSLB 87 INS 15709/2012 1 VSPH 1537/2015-B-39

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužnice Pavlíny Truchlé, bytem Bohuslava Martinů 2335, Česká Lípa, o odvolání insolvenční správkyně Mgr. Jany Luštíkové, IČO 72566787, sídlem třída Karla IV. 634/25, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 15709/2012-B-29 ze dne 9. července 2015,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 87 INS 15709/2012-B-29 ze dne 9. července 2015, zamítl žádost insolvenční správkyně Mgr. Jany Luštíkové (dále jen správkyně) o přiznání zálohy na náhradu cestovních výdajů

V odůvodnění soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením KSLB 87 INS 15709/2012-A-1 ze dne 30.10.2012 zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správkyni. Podáním ze dne 5.5.2015 požádala insolvenční správkyně o přiznání zálohy na náhradu cestovních výdajů ve výši 775,97 Kč za cestu k přezkumnému jednání a zpět.

Podle soudu prvního stupně vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce neupravovala, ale s ohledem na předchozí rozhodnutí soudů má za to, že insolvenčnímu správci náleží odměna a náhrada hotových výdajů rovněž za každý započatý měsíc od ustanovení do funkce insolvenčního správce do měsíce předcházejícímu měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, což bylo zohledněno při novelizaci vyhlášky provedené vyhláškou č. 398/2013 Sb., s účinností ode dne 1.1.2014. Insolvenční soud při rozhodování o čerpání zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce postupoval v souladu s rozhodovací praxí a aktuálním zněním vyhlášky, dle které jsou hotové výdaje insolvenčního správce kryty paušální částkou. Proto insolvenční soud neshledal žádost insolvenční správkyně o přiznání zálohy na náhradu cestovních výdajů důvodnou a rozhodl o jejím zamítnutí.

Proti tomuto usnesení se správkyně odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Měla za to, že ust. § 7 isir.justi ce.cz odst. 4 vyhlášky č. 398/2013 Sb. nelze aplikovat na náhradu cestovních výdajů, neboť toto ustanovení je speciálním ustanovením, podle něhož se jejich výše řídí zvláštními právními předpisy. Připomněla, že se přezkumné jednání konalo dne 13.12.2012, tedy v době, kdy platilo jiné znění vyhlášky (účinné do 31.12.2013) a kdy paušálními částkami byly kryté jen nároky insolvenčního správce na odměnu a náhradu hotových výdajů za činnost konanou až v období od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolání proti napadenému usnesení je přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 38 odst. 4 insolvenčního zákona insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně.

Podle § 10 písm. b) insolvenčního zákona insolvenční soud v insolvenčním řízení průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen dohlédací činnost ).

Podle § 11 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

Podle § 91 insolvenčního zákona proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Z citovaných ustanovení lze dovodit, že usnesení, jímž insolvenční soud rozhodne o vyplacení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčnímu správci podle § 38 odst. 4 insolvenčního zákona (což obdobně platí i pro rozhodnutí, jímž takový návrh zamítne), má povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 insolvenčního zákona) a nelze je napadnout odvoláním (§ 91 insolvenčního zákona). Protože odvolání správkyně směřuje proti rozhodnutí, jež nelze napadnout odvoláním, postupoval odvolací soud podle § 218 písm. c) o.s.ř a její odvolání odmítl; na věci nemění ničeho nesprávné poučení podané soudem I. stupně o přípustnosti odvolání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 4. května 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná