1 VSPH 1533/2014-A-17
KSPH 61 INS 11224/2014 1 VSPH 1533/2014-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci manželů-dlužníků: a) Jan Vokál, nar. 25. ledna 1968, bytem Církvice, Jakub 87, b) Kateřina Vokálová, nar. 28. března 1975, bytem Vysoké Mýto, Větrná 714, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 11224/2014-A-12 ze dne 8. července 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 11224/2014-A-12 ze dne 8. července 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze uložil dlužníkům povinnost hradit zálohu ve výši 20.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že závazky dlužníků činily asi 7,5 mil. Kč, dlužníci tvrdili existenci movitého majetku v hodnotě přes 3 mil. Kč a zůstatky na účtech penzijních společností ve výši 37.406,-Kč a 41.500,-Kč. Na základě darovací smlouvy měli mít majetek v hodnotě 2.178.906,-Kč.

Soud měl za to, že dlužníci neosvědčili existenci pohledávky z titulu darovací smlouvy, když ustanovení darovací smlouvy 2.3.5. písm. c) bylo neurčité, nejednalo se o darování, když zde byla podmínka existence finančních prostředků dárkyně nepostižitelných v rámci insolvenčního řízení dárkyně (insolvenční řízení vedeno pod sp. zn. KSPH 60 INS 11216/2014). Ohledně kuchyňské linky, vestavných skříní, venkovní markýzy s motorem, kamerového systému, alarmu, klimatizace, centrálního vysavače, solárních rolet, o kterých dlužníci uvedli, že se jedná o samostatné věci movité, s argumentací a že mohou být demontovány a přemístěny z nemovitosti ve vlastnictví matky dlužníka budovy č.p. 86 v katastrálním území Jakub, soud dospěl k závěru, že jde o věci, které jsou součástí budovy, tedy ve vlastnictví matky dlužníka. Z toho soud dovodil, že dlužníci neosvědčili, že by se jednalo o samostatné movité věci v hodnotě 700.000,-Kč. Úspory v rámci penzijního spoření neměl soud za likvidní, když tyto prostředky jsou vázány na uplynutí určité doby a při předčasném ukončení dojde ke snížení cílové částky.

Soud odkázal na § 108 IZ a dospěl k závěru, že dlužníci nemají žádné použitelné hotové finanční prostředky ke krytí prvotních nákladů insolvenčního řízení a tyto prostředky by mohly být získány až prodejem movitých věcí. Do té doby je třeba náklady krýt uloženou zálohou.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a namítali, že uložení povinnosti hradit zálohu nebylo namístě, že splňují zákonné požadavky a že uložená záloha byla nepřiměřeně vysoká. Proto navrhovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Závazky dlužníků činily podle seznamu závazků 7.670.370,-Kč, majetek dlužníků je tvořen běžným vybavením domácnosti a pokud jde o věci uvedené v doplnění insolvenčního návrhu ze dne 29.5.2014 (např. vestavěné skříně, venkovní markýze, kamerový systém atd.), lze souhlasit se soudem I. stupně, že jde o věci, které svých charakterem slouží k užívání domu ve vlastnictví Jindřišky Vokálové a nelze je považovat za samostatné věci, které by dlužníci mohli zpeněžit.

Pokud jde o darovací smlouvu ze dne 22.4.2014 uzavřenou mezi dlužníky a Jindřiškou Vokálovou, odvolací soud má za to, že plnění na základě této smlouvy je nejisté a je vázáno na podmínku, že budou uhrazeny všechny závazky Jindřišky Vokálové prodejem nemovitosti č.p. 87 a příslušných pozemků v rámci insolvenčního řízení Jindřišky Vokálové, jejíž závazky činily celkem 2.260.423,-Kč.

Odvolací soud stejně jako soud I. stupně dospěl k závěru, že dlužníci nemají v současné době k dispozici finanční prostředky ani zpeněžitelný majetek, které by mohli použít za účelem uhrazení prvotních nákladů insolvenčního řízení.

V případě řešením úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. -nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd.

Nutno dodat, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková