1 VSPH 1532/2012-A-12
KSUL 46 INS 25537/2012 1 VSPH 1532/2012-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení navrhovatelů-dlužníků a) Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , b) Miluše anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Chomutov, Zadní Vinohrady 4663, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. října 2012, č.j. KSUL 46 INS 25537/2012-A-7

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. října 2012, č.j. KSUL 46 INS 25537/2012-A-7, se m ě n í tak, že dlužníkům se ukládá povinnost zaplatit společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč do 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením uložil Krajský soud v Ústí nad Labem dlužníkům-manželům Jaroslavu anonymizovano a Miluši anonymizovano (dále též dlužníci) povinnost uhradit každý zvlášť zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč do deseti dnů ode dne jeho právní moci.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 25.10.2012 (A-6) spojil ke společnému projednání insolvenční návrhy obou dlužníků, jež byly spojeny s návrhy na povolení oddlužení. Při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení vyšel soud I. stupně z toho, že v oddlužení plněním splátkového kalendáře by dlužníci byli schopni za účasti přispívající třetí osoby uspokojit nezajištěné pohledávky ve výši 33 %. Dále zjistil, že si dlužníci delší čas půjčovali na živobytí a následně i na hrazení jiných závazků, že si v březnu 2012-vedle konsolidace úvěrů u věřitele GE Money Bank, a.s.-půjčili od Home Credit, a.s. částku 130 tis. Kč a dne 21.5.2012 uzavřeli další úvěrovou smlouvu s Home Credit, a.s. ve výši cca 20 tis. Kč na koupi zabezpečovací techniky ESC , s tím, že první splátka byla sjednána na den 21.7.2012 a již dne 31.8.2012 podali oba dlužníci první návrhy na zjištění svého úpadku a povolení oddlužení (tyto návrhy byly odmítnuty pro vady). Z toho dovodil, že dlužníci nemohli být v dobré víře, že budou s to své úvěry splácet. Takové chování dlužníků nesvědčí dle soudu I. stupně o poctivosti jejich záměrů, a proto jim nelze poskytnout dobrodiní v podobě oddlužení. Protože úpadek dlužníků bude řešen konkursem, vyměřil jim soud I. stupně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč s přihlédnutím k předpokládaným nákladům konkursu a k tomu, že hodnota majetku dlužníků (běžné vybavení domácnosti) činí jen 30.000,-Kč. Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud přehodnotil, neboť zálohu v požadované výši nejsou s to uhradit. Vysvětlovali, že úvěr ve výši 130.000,-Kč si vzali na úhradu jiných svých závazků. K tomu předložili doklady o zaplacení částek 47.500,-Kč, 27.300,-Kč, 12.500,-Kč a 10.000,-Kč různým subjektům. Uvedli, že jim společnost Saturn MSC Money Service Corporation, a.s. slíbila poskytnutí vysokého úvěru, z něhož by splatili své dluhy a rapidně tím snížili své měsíční splátky. Tento úvěr jim však nebyl poskytnut a zaplacená záloha ve výši 12.500,-Kč jim nebyla vrácena a totéž se jim stalo se společností CPE Credits of Private, když nedostali zpět též zálohu zaplacenou ve výši 10.000,-Kč. Zbývající prostředky ve výši 32.700,-Kč použili na splátky jiných půjček. Uvedli, že splátky půjček činí cca 27.000,-Kč a jejich příjmy jen 21.882,-Kč, z toho jim po odečtení nájemného (6.000,-Kč) a nákladů na jídlo (4.000,-Kč) zbývá na splátky jen 11.882,-Kč. K poslednímu úvěru ve výši 20.000,-Kč uvedli, že je podomní prodejce přesvědčil o tom, že jako důchodci jsou snadným terčem zlodějů, a vnutil jim zabezpečovací dveře, přičemž si neuvědomili, jak je to dále finančně zatíží. Než se mohli rozmyslet, měl prodejce vypsanou smlouvu, kterou podepsali. Zdůraznili, že vždy byli schopni hradit své závazky a nikdy nebyli v prodlení s jejich placením, bohužel jeden rok před odchodem do penze, přišel dlužník (Jaroslav Stehlík) o zaměstnání a začali jejich finanční potíže, které řešili tímto nešťastným způsobem a ještě více se zadlužili. Insolvenční řízení pro ně představuje jedinou možnost, jak se dostat z dluhů a znovu se stát řádnými občany.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Z obsahu obou návrhů na povolení oddlužení odvolací soud zjistil, že v návrhu uvedené závazky pocházejí zejména ze spotřebitelských úvěrů. Soud dále zjistil, že dlužníci nemají-vyjma běžného vybavení domácnosti-žádný hodnotnější majetek, a jejich příjem tvoří starobní důchody (12.321,-Kč a 9.561,-Kč) a příjem dle smlouvy o důchodu (1.000,-Kč), tedy celkem 22.882,-Kč měsíčně. Dále zjistil, že celková výše nezajištěných závazků dlužníků činí cca 904 tisíc Kč, u nichž dlužníci očekávají, že je v režimu splátkového kalendáře uspokojí v zákonem požadované výši.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Odvolací soud tak ve shodě se soudem I. stupně dospěl k témuž závěru, že tu jsou kvantitativní předpoklady, že úpadek dlužníků bude možno řešit oddlužením formou plnění splátkového kalendáře.

Na rozdíl od soudu I. stupně je však odvolací soud přesvědčen o tom, že dlužníci splňují též kvalitativní předpoklady pro povolení oddlužení. Odvolací soud totiž nemá žádný důvod nevěřit vysvětlení dlužníků předestřenému až v odvolání (jež soud I. stupně k dispozici neměl), proč a za jakých okolností došlo v době, kdy již byli v úpadku, k jejich posledním půjčkám ve výši 130.000,-Kč a 20.000,-Kč a jak naložili s prostředky z půjčky ve výši 130.000,-Kč. Dlužníci v odvolání hodnověrně objasnili a doklady o zaplacení svých dluhů doložili pohnutky svého jednání, v němž-kromě značné prostomyslnosti a neuváženosti-nelze spatřovat to, že by oddlužením sledovali nepoctivý záměr.

Protože je tu i nadále opodstatněný předpoklad, že úpadek dlužníků bude řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře (ostatně proto též soud I. stupně spojil samostatně podané insolvenční návrhy obou dlužníků do řízení jediného), a se zřetelem na rozsah insolvenčního řízení lze mít za to, že pro jeho prvotní fázi pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku postačí záloha ve výši 5.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny již z měsíčních splátek.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 16. listopadu 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva