1 VSPH 1531/2017-B-12
KSPL 56 INS 8162 / 2017 č .j. 1 VSPH 1531/2017-B-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací předsedou senátu JUDr._Iiřím Goldsteinem a soudci JUDr. Františkem Kučerou a JUDr. Ladislavem Derkou v insolvenční věci dlužníka Petra Mařika, nar. 31. srpna 1973, IČO (zaniklé) ?4261045, trvale bytem sady Pětatřicátníků 20/7, Plzeň, doručovací adresa Husova 837, Dobřany, o odvolání dlužníka proti usneseni Krajskěho soudu vPlzni č.j. KSPI.56 INS 8162/2017 13 6 ze dne 21. července 2017 takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j KSPL 56 INS 8162/2017-B 6 ze dne 21. července 2017 se v bodech I. a II. výroku p o tv r z u i e .

Odůvodněnh

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSle 56 INS 8162/2017-13-6 ze dne 21.7.2017 v bodu I. výroku neschválil oddlužení Petra Maříka (dále jen dlužník), v bodu II. výroku prohlásil na jeho majetek konkurs, v bodu III. výroku uvedl, že tento konkurs bude projednáván jako nepatrný, v bodu IV. výroku uvedl, že ůčinkv spojeně s prohlášením konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku a v bodu V. výroku uložil soud insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě třiceti dnů od doručení tohoto usnesení předložil soudu zprávu o hospodářskě situaci dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejměna uvedl, že usnesením ze dne 2.5.2017 (č.d. A-8) byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho řešení oddlužením, a to na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu dlužníka, který v něm uvedl, že má celkem 14 věřitelů s 15 pohledávkami v celkově wši 448.154,-Kč, příjem z jeho zaměstnání je 11.056,-Kč a příjem zinvalidního důchodu je 5.526,- Kč měsíčně. je proto schopen uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu 83,82 %. Do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem 17 věřitelů spohledávkami v celkově výši 184247538 Kč, přičemž l.300.000, Kč tvoří pohledávka č. 1319, která byla podána opožděně. Pohledávky č. Pl-P18 ve výši 542.4?5,78 Kč bvlv na přezkumněm jednání zjištěny. Následně podáním č.d. Pl9-2 sdělil věřitel Pavel Mařík (dále těž věřitel č. 17), bratr dlužníka, že dlužník úmyslně zatajil v seznamu závazků dluh vůči němu. Dlužník se k tomuto vyjádřil tak, že tomuto věřiteli nic nedluží, proto jej v seznamu závazků neuvedl. Dlužníkovi byla následně předložena dohoda o uznání závazku ze dne 26.9.2013 a dlužník potvrdil, že podpis na listině je jeho vlastní.

Dlužník tedy neuvedl vnávrhu závazek vůči věřiteli č. 17, přestože tento závazek uznal a musel si být jeho existence vědom. Soud prvního stupně tak považuje jednání dlužníka za účelově s cílem vvtvořit dojem, že jeho ekonomická nabídka pro potřeby( oddlužení je dostatečná. Soud z těchto důvodů odkázal na ust. Š 389 a Š 405 insolvenčního zákona a uvedl, že v jednání dlužníka spatřuje nepoctivý záměr, popř. se jedná o lehkomvshiv přístup dlužníka.

poktaéováni z 515le se nws 8162/2U17 1 VSPH 1531 / 2017

Dlužník se proti bodu I a II. výroku tohoto usnesení včas odvolal. Argumentoval tím, že seznam závazků dlužníka má obsahovat ty věřitele, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu pohledávku uplatňují. Dlužníkovi ovšem v době podání návrhu nebylo známo, že má věřitel č. 17 vůči němu pohledávku, toto zjistil až ve chvíli, kdy pohledávku věřitel č. 17 přihlásil do jeho insolvenčního řízení. Věřitel č. 17 svou pohledávku vůči dlužníkovi nikdy neuplatůoval, ať formálně či neformálně, nikdy se o existenci dluhu před dlužníkem nezmínil. Ke svému podpisu na dohodě o uznání závazku ze dne 26.9.2013 pak uvádí, že tuto podepsal v době, kdy byl po operaci očí a velmi špatné viděl (což dokládá lékařskými zprávami) a nevěděl tedy, co podepisuje. Nepředpokládal přitom, že by ho vlastní bratr podvedl. Nepamatuje si sice již, co bylo údajným důvodem k podpisu listiny, nicméně o dohodě o uznání závazků na částku 1300000, Kč jeho bratr nemluvil a ani by nebyl vzhledem ke své ekonomické situaci schopen mu tuto částku reálně zapůjčit. Nadto mu nebyla v průběhu přezkumného jednání, kde se o tomto jednalo, dána možnost doložit svůj zdravotní stav v době podepisování této dohody.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. $ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal podle ust. Š 212 a 212a o.s.ř. napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Při posuzování důvodnosti odvolání odvolací soud postupoval podle insolvenčního zákona účinného do 30.6.2017.

Podle ust. Š 405 insolvenčního zákona, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliževprůběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o Způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle ust. Š 395 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu ust. Š 389 odst. 1 insolvenčního zákona a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených vust. Š 395 insolvenčního zákona insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení); k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 6 / 2008 ze dne 29.9.2010 uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. Na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu ust. Š 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona lze podle odvolacího soudu usuzovat též v situaci, kdy dlužník v návrhu na povolení oddlužení neuvede (zatají) většinu svých věřitelů nebo závazků.

Odvolací soud v řešené věci z insolvenčního spisu ověřil, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení (č.d. n-l) a v seznamu svých závazků (č.d. Pi 3), jejž podepsal a opatřil prohlášením o jeho správnosti a úplnosti, uvedl, že má čtrnáct nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky činí

J.. 1 UJ. J.:. Lam.-FL; HULI celkem 448.154, Kč, avšak do insolvenčního řízení se přihlásilo 17 nezajištěných věřitelů s pohledávkami ve výši 1.842.475,78 Kč, z nichž pohledávka věřitele č. 17 ve výši 1500000; Kč byla podána opožděné. Dlužník tak ve svém návrhu neuvedl věřitele č. 1 s pohledávkou ve výši 16.522,-Kč, věřitele č. 8 s pohledávkou ve výši 5.887,-Kč, věřitele č. 9 s pohledávkou ve výši 2.714,05 Kč, věřitele č. 10 s pohledávkou ve výši 4.139,90 Kč, věřitele č. 11 s pohledávkou ve výši 1.716, -Kč, věřitele č. 13 s pohledávkou ve výši 29.059,26 Kč, věřitele č. 14 s pohledávkou ve výši 19.965, Kč a věřitele č. 17 s pohledávkou ve výši 1500000, Kč. Naopak ve svém seznamu dlužník uvedl celkem 5 věřitelů s pohledávkami ve výši 43.142; Kč, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka nepřihlásili. K přihlášce věřitele č. 17 pak dlužník uvedl, že byl v době podpisu dohody o uznání závazku ze dne 26.9.2013 po operaci očí a toho, že by podobnou dohodu podepisoval si není vědom,-. svůj podpis na listině nicméně uznal. Věřitel č. 17 svou pohledávku prokazuje toliko výše zmíněnou dohodou o uznání. jak vyplývá zvýše uvedeného, dlužník ve svém návrhu kromě věřitele č. 17 neuvedl celkem 7 věřitelů s celkovou výší pohledávek 8003321 Kč, což je (pokud odvolací soud nevezme v potaz pohledávku věřitele č. 17) 14,75 % nezajištěných pohledávek. Dlužník přitom v seznamu závazků uvedl, že tento je úplný a toto stvrdil svým podpisem. Pokud pak jde o pohledávku věřitele č. 17, odvolací soud neuvěřil tvrzení dlužníka, že o tomto závazku (ati už jej považuje za sporný či nikoliv), nevěděl, když dohodu o uznání závazku podepsal a ani zlékařských zpráv nevyplývá, že by v době podpisu neviděl vůbec a nemohl tedy, bytí s obtížemi, přečíst podepisovaný tezt dohody. Dlužník tedy neuvedl ve svém seznamu závazků jejich podstatnou část a odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, popř. že jeho chování splňuje znaky lehkomyslného jednání k plnění povinností v insolvenčním řízení. Soud prvního stupně proto v souladu s ust. $ 405 odst. 2 tehdy účinného znění insolvenčního zákona správně neschválil oddlužení dlužníka a na majek dlužníka prohlásil konkurs.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. Š 219 o.s.ř. a usnesení v napadených bodech I. a II. výroku jako věcně správné potvrdil.

P o 11 Č e ní : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné kNejvyššímú soudu ČR, jestliže Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praze dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešená právní otázka posouzena jinak (ust. Š237, Š239 aš240 odst.1 o.s.ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění vinsolvenčním rejstříku (ust. Š71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta kpodání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresáta zvláštním způsobem (ust. $ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 15. prosince 2017

JUDr.]iří Goldstein,v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: % T. Kafárna/essa % W