1 VSPH 1531/2014-B-18
MSPH 89 INS 31791/2013 1 VSPH 1531/2014-B-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: SILNIČNÍ STAVITELSTVÍ PRAHA, s.r.o., IČO 28424671, sídlem Praha 3, Husitská 33/34, zast. JUDr. Lucií Kýčkovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Masarykova 537/7, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 31791/2013-B-12 ze dne 8. července 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 31791/2013-B-12 ze dne 8. července 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením prohlásil konkurs na majetek dlužníka s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 2.4.2014 (A-27) byl zjištěn úpadek dlužníka a na schůzi věřitelů konané dne 7.7.2014 bylo rozhodnuto o řešení úpadku dlužníka konkursem. Protože v souladu s § 318 odst. 1 IZ nebyl podán návrh na povolení reorganizace, soud na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Namítal, že proti jednomu z navrhovatelů-KB-Blok, s.r.o. byla podána žaloba, řízení však bylo přerušeno do doby ukončení insolvenčního řízení. Tvrdil, že insolvenční řízení bylo již od počátku účelové, že navrhovatel postoupil část pohledávky, aniž dlužníka upozornil. Proto navrhoval, aby soud v uvedených souvislostech věc znova prošetřil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením. Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 2). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na povolení oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 3).

Podle § 149 odst. 1 IZ nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Odstavec 1 se nepoužije, jestliže a) dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku, nebo b) se dlužník stal osobou, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením, po rozhodnutí o úpadku; v takovém případě může insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem před termínem konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odst. 2).

Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle odstavce 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku vždy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich považuje za nejvhodnější a proč (odst. 3).

Podle § 316 odst. 1 IZ je reorganizace přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50.000.000,-Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno.

Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odst. 5).

Jde-li o insolvenční návrh věřitele a dlužník před rozhodnutím o úpadku požádá o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu podle odstavce 5, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku prodlouží tuto lhůtu nejdéle o 30 dnů (odst. 6).

Podle § 318 odst. 1 IZ dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 11.11.2013 navrhovatel Corsarius, s.r.o. podal insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu. Z obsahu spisu přitom neplyne, že by byl podán návrh na řešení úpadku reorganizací.

Na schůzi věřitelů konané dne 7.7.2014 přítomní věřitelé č. 1 a č. 2 hlasovali pro řešení úpadku dlužníka konkursem.

Odvolací soud je toho názoru, že soud I. stupně postupoval správně, když při absenci návrhu na povolení reorganizace (takový návrh nepodal ani dlužník, ani žádný z věřitelů) rozhodl o řešení úpadku dlužníka konkursem, přičemž dlužník v odvolání neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by proti správnosti závěru o řešení úpadku konkursem svědčily. Dlužníkova argumentace ve své podstatě směřuje spíše dle svého obsahu proti zjištění úpadku, nicméně o tom bylo již pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 2.4.2014. Za takové situace se plně uplatní závěry plynoucí z usnesení ze dne 28.11.2013, sp. zn. 29 NSČR 103/2013, kde Nejvyšší soud ČR dovodil, že opravný prostředek směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 IZ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 IZ). Takový opravný prostředek však nemůže uspět, spočívá-li na argumentech, jejichž prostřednictvím jsou zpochybněny (jen) předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.

Ze shora uvedených důvodů neshledal odvolací soud odvolání důvodným, a proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15. září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková