1 VSPH 1522/2013-A-13
KSHK 35 INS 5537/2013 1 VSPH 1522/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , IČO 18856411, bytem 551 01 Jaroměř-Pražské Předměstí, Svatopluka Čecha 678, zahájené na návrh věřitele Igora anonymizovano , anonymizovano , IČO 11055758, bytem 551 01 Jaroměř-Pražské Předměstí, Na Ptákách 739, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. května 2013, č.j. KSHK 35 INS 5537/2013-A-7/celk.2,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. května 2013, č.j. KSHK 35 INS 5537/2013-A-7/celk.2, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové uložil věřiteli Igoru Daxnerovi (dále jen navrhovatel), aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se navrhovatel domáhal zjištění úpadku Zdeňka anonymizovano (dále jen dlužník), citoval § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení se závěrem, že je třeba zabránit tomu, aby náklady insolvenčního řízení nesl stát. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že navrhovatel nedostatečně popsal majetkovou situaci dlužníka. Protože v konkursním řízení tvoří podstatnou část nákladů odměna insolvenčního správce ve výši nejméně 45.000,-Kč, uložil soud I. stupně navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Tvrdil, že v návrhu osvědčil více věřitelů dlužníka a připojil k němu kopii dražební vyhlášky, z níž je zřejmá exekuce ohledně bytu dlužníka. Z toho dovozoval, že o majetku dlužníka uvedl dostatečné informace a že odměnu insolvenčního správce lze hradit ze zpeněžení bytu. Měl za to, že výše vyměřené zálohy není přiměřená výši jeho pohledávky (76.831,21 Kč), jež činí jen hodnoty p 1/4 řihlášených pohledávek. Proto se cítil nepřiměřeně znevýhodněn oproti ostatním přihlášeným věřitelům.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu se podává skutkový stav zjištěný soudem I. stupně, jenž navrhovatel v odvolání ničím nezpochybnil. Odvolací soud ověřil, že se navrhovatel v insolvenčním návrhu ze dne 28.2.2013 (A-1) domáhal rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka s tvrzením, že má za dlužníkem splatné pohledávky v celkové výši 76.831,21 Kč, a označil dalšího věřitele (CETELEM ČR, a.s.), vůči němuž má dlužník splatné závazky, z čehož dovozoval jeho úpadek, s tím, že pohledávka označeného věřitele se dosud neúspěšně vymáhá v exekučním řízení. Usnesením ze dne 25.3.2013 (A-5) uložil soud I. stupně dlužníkovi vyjádřit se k insolvenčnímu návrhu a předložit seznamy majetku a závazků dle § 104 odst. 1 IZ, na což dlužník reagoval podáním ze dne 12.4.2013 (A-6), v němž toliko sdělil, že již nepodniká.

Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně shledal, že úpadek dlužníka bude zřejmě řešen konkursem. Mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč (bez DPH) a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty (nemovitostí, movitých věcí a pohledávky)-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Soud I. stupně tedy správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Ostatně náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 1 písm. d/ IZ), kterou lze uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3 IZ), nestanoví-li zákon jinak (srov. § 297 IZ). Jinými slovy řečeno, jestliže bude v majetkové podstatě dostatek prostředků z prodeje bytu dlužníka-jak navrhovatel předpokládá-bude z ní složená záloha navrhovateli jistě vrácena.

Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel (navrhovatel) proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel (navrhovatel) podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Pokud jde o odvolací argumentaci navrhovatele spočívající v tom, že výše zálohy není přiměřená výši jeho pohledávky, není dle odvolacího soudu relevantní stejně jako to, jaká je výše dosud přihlášených pohledávek jiných věřitelů. Okolnost, že se do insolvenčního řízení dosud přihlásili jen tři věřitelé (včetně navrhovatele), není významná pro stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť lhůta pro přihlašování pohledávek dosud neskončila.

Odvolací soud proto napadené usnesení soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. září 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková