1 VSPH 1519/2012-A-11
MSPH 88 INS 25503/2012 1 VSPH 1519/2012-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: JUPO , s.r.o. v likvidaci, IČO 44796871, sídlem Praha 10, Korunní 106, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 25503/2012-A-5 ze dne 24. října 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 25503/2012-A-5 ze dne 24. října 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením zamítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že likvidátor dlužníka se podáním doručeným soudu dne 17.10.2012 domáhal zjištění úpadku dlužníka, tvrdil existenci plurality věřitelů dlužníka (Městský soud v Praze a Pražská správa sociálního zabezpečení), přičemž nebyl zjištěn žádný majetek dlužníka.

Soud dovodil existenci toliko jediného věřitele dlužníka-České republiky, když shora tvrzení věřitelé představují tolik organizační složky státu a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 141/2008-A-18 a č.j. 3 VSPH 746/2011-A-11.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Namítal, že splňuje podmínky pro zjištění úpadku a žádal o rozhodnutí podle § 144 Insolvenčního zákona (dále též IZ). Tvrdil, že v průběhu likvidace zadal jménem dlužníka řadu úkolů třetím osobám a na základě toho vznikly dlužníkovi další závazky (např. z důvodu vedení účetnictví, advokátních služeb, inzerce). Protože dlužník neplnil a dosud neplní řadu svých povinností, lze očekávat uložení pokut či jiných sankcí (např. dlužník nesídlil na adrese uvedené v obchodním rejstříku, nemá založeny listiny ve sbírce listin, nepodával daňová přiznání). Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle § 144 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže: a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny, přičemž platí, že i v těchto případech ustanovený likvidátor obchodní společnosti je povinen v návrhu podaném podle § 144 odst. 1 písm.b) IZ tvrdit rozhodující skutečnosti osvědčující dlužníkův úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), jak dovodil Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí z 22.12.2010, sp.zn. MSPH 95 INS 14010/2010, 3 VSPH 1167/2010-A.

Podle § 1 IZ účelem insolvenčního řízení není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů. Na tom nic nemění skutečnost, že případné rozhodnutí o zamítnutí dlužníkova insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle § 144 odst. 1 IZ, jež se opírá o splnění výše citovaných podmínek či rozhodnutí o zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) IZ, je podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, neboť k jeho výmazu může dojít bez toho, že taková rozhodnutí byla vydána. Smyslu IZ neodpovídá dlužníkovu situaci v insolvenčním řízení řešit v případě, že stav úpadku, jehož pojmovým znakem v obou jeho formách, tj. při platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 IZ nebo předlužení podle § 3 odst. 3 IZ, je existence vícerých dlužníkových věřitelů, je založen dlužníkovými závazky souvisejícími s jeho likvidací, resp. mnohost dlužníkových věřitelů je založena na závazcích vázaných na proces jeho samotné likvidace (blíže rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 8.12.2009, č.j. KSHK 45 INS 4196/2009, 1 VSPH 429/2009-A-9).

Z obsahu spisu plyne, že Městský soud v Praze usnesením č.j. 74 Cm 14/2012-4 ze dne 14.2.2012 společnost-dlužníka zrušil a byla nařízena jeho likvidace. Jako likvidátorka dlužníka byla ze seznamu insolvenčních správců ustanovena Mgr. Dana Hanáková, která předložila soudu I. stupně prohlášení o prověření možnosti uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost a neúčinnost právních úkonů dlužníka a žádné takové úkony nezjistila, dále předložila soudu seznam majetku, ze kterého plyne, že dlužník žádný majetek nemá, přičemž má závazky vůči Městskému soudu v Praze ve výši 2.000,-Kč a Pražské správě sociálního zabezpečení ve výši 8.528,-Kč.

Odvolací soud má za to, že v projednávané věci je zjevné, že mnohost dlužníkových věřitelů jako základní předpoklad jeho úpadku v jeho obou formách nebyla dosažena. Ačkoli Městský soud v Praze a Pražská správa sociálního zabezpečení jsou organizačními složkami jediného věřitele-České republiky, jak správně uvedl v napadeném usnesení soud I. stupně, a dlužník tvrdil, že v budoucnu mu vzniknou další závazky, tyto závazky, jejichž vznik nelze ani s určitou pravděpodobností konstatovat, však svojí povahou spadají buď do závazků spojených s likvidací dlužníka (např. vedení účetnictví, advokátní služby, inzerce, pohledávky likvidátorky za dlužníkem) nebo jde o závazky vůči organizační složce státu (např. možnost uložení sankce dlužníkovi ze strany rejstříkového soudu či správce daně).

Insolvenční zákon v § 3 odst. 4 sice dává dlužníkovi možnost řešit jeho majetkové poměry v režimu insolvenčního řízení i tehdy, kdy jeho stávající ekonomická situace dosud všechny znaky úpadku nevykazuje, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků, avšak z dostupných údajů v insolvenčním rejstříku podle názoru odvolacího soudu nelze dovodit, že dlužník bude mít v budoucnu další splatné závazky, které nebude schopen plnit, aniž by šlo o závazky spojené s likvidací dlužníka či závazky vůči organizační složce státu.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že podmínka plurality věřitelů nebyla naplněna, a proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. listopadu 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva