1 VSPH 1517/2014-P2-10
MSPH 96 INS 25392/2013 1 VSPH 1517/2014-P2-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 5, Machatého 688/1, o odvolání věřitele č. 2 PROFI CREDIT Czech, a.s., IČO 61860069, sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, adresa pro doručení: Pardubice, Nábřeží Závodu míru 2739, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2014, č.j. MSPH 96 INS 25392/2013-P2-3,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2014, č.j. MSPH 96 INS 25392/2013-P2-3, se m ě n í tak, že se přihláška pohledávek P2 v celkové výši 173.905,75 Kč věřitele č. 2 PROFI CREDIT Czech, a.s. neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze rozhodl o tom, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávek věřitele č. 2 PROFI CREDIT Czech, a.s. (dále jen odvolatel) co do popřené částky 110.005,63 Kč (bod I. výroku) a zjištěné částky 63.900,12 Kč (bod II. výroku), že se odmítá přihláška odvolatele co do popřené částky 110.005,63 Kč (bod III. výroku) a zjištěné částky 63.900,12 Kč (bod IV. výroku) a že právní mocí tohoto usnesení končí účast odvolatele v insolvenčním řízení v rozsahu 173 905,75 Kč a odvolatel zůstává jeho účastníkem jen v rozsahu částky 44.164,25 Kč (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že na přezkumném jednání konaném dne 6.3.2014, jehož se odvolatel nezúčastnil, popřel insolvenční správce (dále jen správce) co do pravosti a výše částečně dílčí pohledávky odvolatele, že správce vyrozuměl odvolatele o popření jeho pohledávek a že odvolatel nepodal v určené lhůtě incidenční žalobu na jejich určení. Vyšel ze zjištění, že pohledávku č. 1 ve výši 123.382,-Kč popřel správce v rozsahu 66.634,-Kč (uznal ji ve výši 56.748,-Kč), pohledávku č. 3 ve výši 15.548,-Kč popřel správce v rozsahu 8.395,88 Kč (uznal ji ve výši 7.152,12 Kč), pohledávku č. 4 ve výši 72.131,-Kč popřel správce v rozsahu 34.374,-Kč (uznal ji ve výši 37.757,-Kč) a pohledávku č. 6 ve výši 1.262,-Kč popřel správce v rozsahu 601,75 Kč (uznal ji ve výši 660,25 Kč); pohledávky č. 2 ve výši 3.965,-Kč a č. 5 ve výši 1.782,-Kč správce zcela uznal. Protože uvedené pohledávky odvolatele byly zjištěny v rozsahu menším, než 50 % jejich celkové přihlášené výše, nepřihlédl soud I. stupně k přihlášeným pohledávkám ani v jejich zjištěném rozsahu. Proto soud I. stupně postupoval podle § 178 a § 185 IZ rozhodl o jejich odmítnutí a o tom, že účast odvolatele v insolvenčním řízení v uvedeném rozsahu končí.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Rozvedl, že přihlásil 6 dílčích pohledávek, a to pohledávku č. 1 ve výši 123.382,-Kč, pohledávku č. 2 ve výši 3.965,-Kč, pohledávku č. 3 ve výši 15.546,-Kč, pohledávku č. 4 ve výši 72.131,-Kč, pohledávku č. 5 ve výši 1.782 Kč a pohledávku č. 6 ve výši 1.262,-Kč. Zrekapituloval výsledek přezkumu svých pohledávek, dle něhož byly zjištěny: část pohledávky č. 1 ve výši 56.748,-Kč, pohledávka č. 2 byla zcela zjištěna, část pohledávky č. 3 ve výši 7 152,12 Kč, část pohledávky č. 4 ve výši 37.757,-Kč, pohledávka č. 5 byla zcela zjištěna a část pohledávky č. 6 ve výši 660,25 Kč; popřeny byly: zbytek pohledávky č. 1 ve výši 66.634,-Kč, zbytek pohledávky č. 3 ve výši 8.395,88 Kč, zbytek pohledávky č. 4 ve výši 34.374,-Kč, zbytek pohledávky č. 6 ve výši 601,75 Kč. Připomněl, že podáním ze dne 19.3.2014 vzal zpět popřené části svých pohledávek, a vyjádřil názor, že pro účely posouzení toho, zda jsou splněny podmínky uvedené v § 178 odst. 1 IZ, nelze považovat za přihlášené ty části pohledávek, které vzal účinně zpět předtím, než nastal účinek, na základě kterého se k nim nepřihlíží. Proto s napadeným usnesením nesouhlasil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 178 IZ (ve znění od 1.1.2014) bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor (odst. 1). Pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1, se nepovažuje za přihlášenou ta část pohledávky, kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal účinek, na základě kterého se podle tohoto zákona nepřihlíží k popřené části pohledávky (odst. 2).

Podle § 185 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním

řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Odvolací soud je toho názoru, že citovaná ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ je třeba aplikovat jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek, neboť každá pohledávka je individuálním nárokem specifikovaným konkrétním důvodem a výší, jenž lze uplatnit samostatnou přihláškou. Aby tak věřitelé nemuseli (formálně) činit, tedy aby nemuseli každý svůj nárok samostatně přihlašovat, umožňuje jim předepsaný formulář přihlášky pohledávek (§ 176 IZ), jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti ČR na adrese www.insolvencni-zakon.cz, uvést jednotlivě své pohledávky na vložených listech toliko jedné přihlášky a na její závěrečné straně pak mají všechny přihlášené pohledávky sečíst. Z toho však nelze dovozovat, že suma všech přihlášených pohledávek představuje v insolvenčním řízení pohledávku jedinou, neboť pokud by v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které by se podle IZ k některé z přihlášených pohledávek nebo její části nepřihlíželo, mělo by to (nesprávně) následek pro přihlášku jako celek, tedy i pro pohledávky, ohledně nichž taková skutečnost nenastala; takový postup by byl zjevně v rozporu s dikcí ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti: -přihláškou (P2-1) přihlásil odvolatel za dlužníkem 6 pohledávek v původní celkové výši 218.068,-Kč, a to pohledávku č. 1 ve výši (nezaplacené a zesplatněné splátky dle smlouvy o rev. úvěru) ve výši 123.382,-Kč, pohledávku č. 2 (nezaplacená smluvní pokuta) ve výši 3.965,-Kč, pohledávku č. 3 (nezaplacená smluvní pokuta) ve výši 15.546,-Kč, pohledávku č. 4 (nezaplacené a zesplatněné splátky dle smlouvy o rev. úvěru) ve výši 72.131,-Kč, pohledávku č. 5 (nezaplacená smluvní pokuta) ve výši 1.782,-Kč a pohledávku č. 6 (nezaplacená smluvní pokuta) ve výši 1.262,-Kč; -na přezkumném jednání konaném dne 6.3.2014 (B-9) správce uznal část pohledávky č. 1 ve výši 56.748,-Kč (popřel ji ve výši 66.634,-Kč), pohledávku č. 2 uznal zcela, uznal část pohledávky č. 3 ve výši 7.152,12 Kč (popřel ji ve výši 8.395,88 Kč), uznal část pohledávky č. 4 ve výši 37.757,-Kč (popřel ji ve výši 34.374,-Kč), pohledávky č. 5 uznal zcela a uznal část pohledávky č. 6 ve výši 660,25 Kč (popřel ji ve výši 601,75 Kč); tedy popřel pohledávky č. 1 a 3 v rozsahu přesahujícím 50 % jejich hodnoty); -podáním ze dne 19.3.2014 doručeným soudu I. stupně téhož dne (P2-2; tedy ještě v průběhu lhůty určené k podání určovací žaloby) vzal odvolatel zčásti zpět přihlášku v rozsahu popřených částí pohledávek č. 1, č. 3, č. 4 a č. 6; -napadeným usnesením ze dne 10.6.2014 (P2-3) odmítl soud I. stupně

pohledávky č. 1 a č. 3 v celé jejich přihlášené výši a popřené části pohledávek č. 4 a č. 6 a odvolateli ukončil jeho účast v tomto rozsahu v insolvenčním řízení.

Napadené usnesení je vystavěno na stanovisku, dle kterého pro posouzení podmínek uvedených v § 178 IZ je rozhodující výše pohledávky aktuální v době jejího přezkumu, tedy že skutečná výše přihlášených pohledávek (týká se pohledávek č. 1 a č. 3) činila-podle výsledku jejich přezkumu (bez ohledu na jejich pozdější zpětvzetí učiněné v rozsahu jejich popření)-méně než 50 % přihlášených částek, a proto k nim nelze přihlédnout ani v rozsahu, ve kterém byly zjištěny.

Odvolací soud takový náhled na věc nesdílí především proto, že s účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novela) novelizován IZ, přičemž dle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona platí, že IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Revizní novela v nově vloženém § 178 odst. 2 IZ totiž výslovně určuje, že pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v § 178 odst. 1 IZ, se nepovažuje za přihlášenou ta část pohledávky, kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal účinek, na základě kterého se podle tohoto zákona nepřihlíží k popřené části pohledávky. Důvodová zpráva k této změně k tomu dodává, že nový text zákona (odstavec 2) je jen výslovným pojmenováním dosud v daných souvislostech takto nevnímaného stávajícího zákonného stavu, když i podle stávajícího znění insolvenčního zákona je totiž zjevné, že výsledek případného incidenčního sporu (nebo účinek popření pohledávky) by měl být poměřován stavem přihlášené pohledávky v době, kdy takový výsledek nebo účinek nastal. Zde se prosazuje zájem na tom, aby věřitel v případě potřeby sám korigoval rozsah přihlašovaných nároků (a tím snížil míru rizika, že bude docházet ke zkreslení výsledků hlasování věřitelů o významných otázkách insolvenčního řízení), jemuž lze přičíst vyšší prioritu než automatickému prosazení sankce podle § 178 odst. 1 věty první, resp. podle § 179 odst. 1 věty první IZ.

Proto odvolací soud přisvědčil argumentaci odvolatele stojící na tom, že pro posouzení podmínek uvedených v § 178 IZ není (a ostatně ani nebyla při dřívější právní úpravě účinné do 31.12.2013) rozhodující výše pohledávky aktuální v době jejího přezkumu, ale v době vymezené okamžikem, než nastal účinek, na základě kterého se nepřihlíží k popřené části pohledávky, kterou vzal ještě předtím věřitel účinně zpět.

Protože v dané věci vzal odvolatel účinně zpět popřené části všech svých popřených pohledávek ještě v průběhu běžící lhůty určené pro podání určovací žaloby (před tím, než by nastaly účinky spojené s jejím nepodáním), o čemž soud I. stupně doposavad nerozhodl usnesením, kterým by vzal tato částečná zpětvzetí na vědomí (§ 184 odst. 1 IZ), odvolací soud uzavírá, že pro odmítnutí jejich popřených částí a zjištěných zbytků, nebyl žádný důvod.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková