1 VSPH 1512/2016-A-24
MSPH 94 INS 4555/2016 1 VSPH 1512/2016-A-24

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníků: a) Hana Christová, nar. 13. března 1968, b) Petr Christ, nar. 15. března 1962, IČO 03099792, oba bytem Praha 8, Pěšinova 555/9, o odvolání dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 4555/2016-A-17 ze dne 18. července 2016, ve znění usnesení č.j. MSPH 94 INS 4555/2016-A-19 ze dne 27. července 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 4555/2016-A-17 ze dne 18. července 2016, ve znění usnesení č.j. MSPH 94 INS 4555/2016-A-19 ze dne 27. července 2016, se v bodech II. a III. výroku z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníků-manželů Hany Christové a Petra Christa (dále jen dlužníci ), odmítl návrh na povolení oddlužení (bod II. výroku), na majetek dlužníků prohlásil konkurs (bod III. výroku), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Dagmar Říhovou (bod IV. výroku), konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají dnem, hodinou a minutou zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), vyzval věřitele dlužníků k přihlašování pohledávek ve lhůtě do 2 měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku (bod VI. výroku), vyzval věřitele ke sdělení práv váznoucích na majetku dlužníků (bod VII. výroku), nařídil konání přezkumného jednání na 17.10.2016 (bod VIII. výroku) a svolal schůzi věřitelů, která se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání (bod IX. výroku), dlužníkům uložil povinnost do 10 dnů předložit insolvenční správkyni seznamy majetku a závazků (bod X. výroku) a insolvenční správkyni uložil do 2.9.2016 předložit soudu zpracované seznamy pohledávek uplatněných za dlužníky tak, aby je soud mohl zveřejnit nejpozději 15 dnů přede dnem přezkumného jednání (bod XI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dlužníci měli závazky vůči 23 věřitelům, k výzvě soudu ze dne 8.3.2016 nepředložili souhlasy věřitelů, kteří měli pohledávky z podnikání dlužníků. isir.justi ce.cz

Soud měl za to, že pro povolení oddlužení dlužníků nebyly dány podmínky, když dlužníci neosvědčili souhlasy věřitelů s pohledávkami z podnikání s oddlužením.

Proti tomuto usnesení se dlužníci odvolali do bodů II. a III. výroku a namítali, že Vrchní soud v Praze se již opakovaně vyjádřil k otázce subjektivní přípustnosti oddlužení podle § 389 odst. 2 IZ např. v usnesení ze dne 18.7.2014 č.j. 3 VSPH 517/2014-A-14, ze dne 26.8.2014 č.j. 3 VSPH 654/2014-A-15 a vysvětlil, do jaké míry jsou nadále použitelné závěry Nejvyššího soudu vyjádření v usnesení ze dne 21.4.2009 R 79/2009 ohledně dalších kritérií, za kterých lze tolerovat dluhy z podnikání. Namítali, že otázka subjektivní přípustnosti oddlužení se koncentruje do fáze po povolení oddlužení a to na schůzi věřitelů podle § 403 odst. 2 IZ, kde mohou věřitelé vyslovit své stanovisko k oddlužení. Dále odkázali na podobný případ ve věci vedené před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 27255/2015 a na následné zrušující usnesení Vrchního soudu v Praze.

Proto navrhovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a oddlužení povolil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 389 odst. 2 IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže

a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo

b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo

c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 403 odst. 2 IZ věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) a jeho přípustnost z hlediska splnění věcných podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení, a to na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení (viz závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sen zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněného pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z usnesení ze dne 31.3.2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněného pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pokud se týká problematiky oddlužení v případě dlužníků majících závazky z podnikání, soudní praxe se při aplikaci insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 ustálila na závěrech plynoucích z usnesení ze dne 23.9.2015, sp. zn. 1 VSOL 918/2015, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 49/2016 (dále též R 49/2016). V něm Vrchní soud v Olomouci mimo jiné dovodil, že:

1. Dlužník je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit všechny pro rozhodnutí o věci (pro rozhodnutí o povolení oddlužení) významné skutečnosti, tedy i to, že má dluhy z podnikání, které ovšem řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání. Má-li dluhy z podnikání, je povinen tvrdit existenci některé z výjimek (§ 389 odst. 2 IZ) ze zákonem stanovené překážky bránící uplatnění institutu oddlužení (§ 389 odst. 1 IZ).

2. Pokud dlužník v návrhu na povolení oddlužení souhlasy věřitelů podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ jen tvrdí, ale nedokládá, není zatím postaveno najisto, zda dluhy z podnikání brání či nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Tyto pochybnosti jsou důvodem postupu dle § 397 odst. 1, věty druhé IZ, tedy povolení oddlužení a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

3. Pokud ovšem dlužník v návrhu potřebné souhlasy podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ ani netvrdí, nebo dodatečně na výzvu soudu sdělí, že souhlasy nemá, anebo vyjde-li v řízení najevo výslovný nesouhlas jednoho z věřitelů, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (a nejde o pohledávky dle § 389 odst. 2, písm. b/ nebo c/ IZ), dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, a nikoliv pro povolení oddlužení podle ustanovení § 397 odst. 1, věta druhá IZ a následnému svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

4. Podmiňuje-li věřitel, vůči němuž má dlužník nezajištěný závazek z podnikání, svůj souhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením uspokojením 100 % všech jeho pohledávek, nelze to považovat za souhlas s řešením úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ.

Je přitom nezbytné si uvědomit, že insolvenční zákon ani ustálená soudní praxe nestanoví formu, jakou by věřitel měl svůj souhlas s oddlužením vyjevit. Při vědomí toho, že dle § 559 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem, lze dovodit, že takový projev vůle může dát příslušný věřitel různým způsobem (ústně, písemně, konkludentně), přičemž bude namístě z něj vycházet, pokud okolnosti případu nedají vzniknout kvalifikovaných pochybnostem o tom, co chtěl věřitel vskutku dát najevo.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že přihlašuje-li věřitel svou pohledávku pocházející z dlužníkova podnikání do řízení v době, kdy je z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku jednoznačné, že dlužník se domáhá řešení svého úpadku oddlužením, pak lze důvodně očekávat, že takovýto věřitel svůj případný nesouhlas s oddlužením dá zřetelně najevo, například tak, že příslušnou listinu obsahující jeho stanovisko k navrhovanému oddlužení k přihlášce přiloží. Neučiní-li tak, může soud pro potřeby dalšího řízení předpokládat, že věřitel je s oddlužením srozuměn (aniž by tím samozřejmě byl zbaven možnosti svůj postoj změnit a při schůzi věřitelů hlasovat jinak-§ 399 a 403 IZ) a z tohoto jeho postoje vycházet. Kupříkladu označí-li dlužník v insolvenčním návrhu jednoho věřitele s pohledávkou z dlužníkova podnikání a tento věřitel přihlásí tuto pohledávku, aniž by jakkoli proti dlužníkem požadovanému řešení úpadku oddlužením brojil, pak soud nemusí po dlužníku vyžadovat zaplacení zálohy a (nebrání-li tomu jiné zákonem předvídané okolnosti) bez zbytečného odkladu zjistit dlužníkův úpadek a povolit oddlužení.

Z obsahu spisu plyne, že podáním doručeným soudu I. stupně dne 26.2.2016 se dlužníci domáhali zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením.

Dlužníci měli závazky vůči 23 věřitelům v celkové výši 3.215.187,72 Kč. Dlužník podnikal jako osoba samostatně výdělečně činná a z podnikání pocházely závazky vůči věřitelům: Československá obchodní banka, a.s., Česká kancelář pojistitelů, Ing. Petr Kokeš, Instrum Justitia, s.r.o., NPS, s. r.o., Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Společenství vlastníků jednotek domu Pražská 709, Dolní Břežany, IZOMAT Praha, s.r.o., STUDIO INTERIER-JANÍČEK, s.r.o., Kovové profily, s.r.o., Vodafone Czech Republic, a.s., Finanční úřad pro hlavní město Praha, Jana Blacká, Allianz pojišťovna, a.s., T-mobile Czech Republic, a.s., KT-ROS Prachatice, s.r.o., Ferona, a.s., Pražská správa sociálního zabezpečení.

K výzvě soudu I. stupně ze dne 8.3.2016 (A-9) dlužníci ohledně závazků z podnikání uvedli, že souhlasy věřitelů s pohledávkami z podnikání dlužníků s řešením úpadku oddlužením nemusí být součástí insolvenčního návrhu a odkázali na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 18.7.2014 č.j. 3 VSPH 517/2014-A-14 a ze dne 26.8.2014 č.j. 3 VSPH 654/2014-A-15.

Odvolací soud neshledává v této prvotní fázi insolvenčního řízení žádný relevantní důvod, pro který by nemělo být oddlužení dlužníků povoleno. Jakkoli se dlužníci mýlí, pokud dovozují, že není jejich povinností předkládat souhlas věřitelů (s podnikatelskými pohledávkami) s řešením úpadku oddlužením (v tomto směru je třeba závěry rozhodnutí, na něž dlužníci odkazují, pokládat za překonané, naopak je nutno vycházet z ustálené soudní praxe prezentované právě usnesením R 49/2016), přesto v souzené věci odvolací soud zatím podmínky pro prohlášení konkursu nenachází. Je tomu tak právě proto, že věřitelé svou možnost dát najevo, že s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí, nevyužili, ač z insolvenčního rejstříku je již od počátku (od zahájení insolvenčního řízení) seznatelné, čeho se dlužníci domáhají, tedy mimo jiné i řešení svého úpadku formou oddlužení. Je namístě takto vyjádřený postoj věřitelů respektovat a rozhodování o způsobu řešení úpadku spíše koncentrovat až do další procesní fáze-schůze věřitelů, kde věřitelé s pohledávkami z podnikání ještě mohou svůj pro dlužníky dosud příznivý náhled na věc k řešením úpadku dlužníků oddlužením změnit.

Za situace, kdy z obsahu spisu plyne, že věřitelé (i ti s podnikatelskými pohledávkami) jsou s oddlužením spíše srozuměni, jeví se odvolacímu soudu napadené usnesení v bodech II. a III. výroku předčasným, a proto je v tomto rozsahu podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. srpna 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík