1 VSPH 1507/2012-A-16
KSUL 77 INS 20579/2012 1 VSPH 1507/2012-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Lucie anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem K.H. Borovského 135/13, 434 01 Most, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 20579/2012-A-10 ze dne 16. října 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 20579/2012-A-10 ze dne 16. října 2012 se m ě n í tak, že se dlužnici ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je třeba zajistit prostředky k průběhu insolvenčního řízení a že smyslem zálohy je materiální zajištění výkonu funkce insolvenčního správce. Soud uvedl, že výpočtem zjistil, že dlužnice by za příštích 5 let nemohla ze svého příjmu zaplatit věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek, neboť její jediný příjem, který lze postihnout výkonem rozhodnutí, je rodičovský příspěvek, který činí částku 7.600,-Kč měsíčně. Po odečtení nezabavitelné částky z takového příjmu však nelze provádět srážky určené na plnění splátkového kalendáře. Prostředky, z nichž by dlužnice měla hradit splátkový kalendář, by tak tvořil pouze příspěvek ve výši 4.000,-Kč, který se zavázal platit dlužnici pro účely oddlužení Vladimír Klouček. Za těchto podmínek však dle soudu I. stupně nebude možné dlužnici povolit oddlužení, neboť sice je předpoklad uspokojení pohledávek věřitelů v rozsahu 30 % jejich pohledávek, ale nelze připustit, aby k uspokojování věřitelů došlo výhradně z jiných prostředků než z příjmů dlužnice. Přislíbený příspěvek soud navíc neshledával jako věrohodný s ohledem na doloženou výši měsíčního příjmu osoby, která se jej zavázala poukazovat. Proto uložil dlužnici zálohu ve výši 30.000,-Kč, aby v případě prohlášení konkursu na její majetek byly zajištěny prostředky na hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které v případě prohlášení konkursu činí alespoň 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby soud napadené usnesení změnil a snížil ji, popřípadě neukládal zálohu, neboť dlužnice je nemajetná a nemá na její úhradu prostředky. V odvolání namítala, že pomocí příspěvku svého přítele Vladimíra Kloučka je schopna podmínky oddlužení spočívající v minimální úhradě 30 % zjištěných pohledávek věřitelů dosáhnout.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b/ vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh se podává, že dlužnice je vdaná, má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem a její závazky vůči 10 věřitelům činí 450.138,80 Kč, v době podání návrhu dosahovala měsíčního příjmu 16.000,-Kč. Její příjmy tvoří rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč a dávky státní sociální podpory v celkové výši přibližně 9.000,-Kč měsíčně. Další osoba se zavázala dlužníku poskytovat pravidelný příspěvek pro účely plnění splátkového kalendáře v oddlužení částku 4.000,-Kč měsíčně.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Odvolací soud je toho názoru, že se zřetelem na počet věřitelů, celkovou výši závazků a výši celkového měsíčního příjmu dlužnice (včetně smlouvy o důchodu ve výši 4.000,-Kč) lze mít za to, že podmínky pro povolení oddlužení dlužnice svým podáním dodatečně doloží a je pravděpodobné, že soud přistoupí k povolení oddlužení. Soudní judikatura totiž směřuje k hodnocení situace, kdy dlužník dokládá svoji schopnost plnit splátkový kalendář pomocí prostředků získaných za tímto účelem od třetí osoby, spíše k tomu, že plnění splátkového kalendáře z takového zdroje příjmů (bez dalšího) nemůže vést k závěru, že je v rozporu s účelem oddlužení (k tomu více v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2012 sp.zn. 29 NSČR 22/2012). Nastíněné hodnocení skutkového stavu přichází v úvahu zřejmě i v této projednávané věci, kde dlužnice pobírá pro potřeby své rodiny další příjmy, jež mohou dlužnici (a osobě, jež se zavázala dlužnici přispívat) umožnit s pomocí přislíbených prostředků období plnění splátkového kalendáře překlenout, čímž se možnost neúspěchu tohoto způsobu řešení úpadku snižuje.

Proto odvolací soud shrnuje, že dlužnice nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, a uložení povinnosti zaplatit zálohu je namístě. Její výše pro prvotní fázi insolvenčního řízení pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku však s ohledem na shora uvedené postačuje v částce 5.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře v rámci měsíčních splátek.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 14. listopadu 2012

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová