1 VSPH 150/2016-A-12
KSPH 64 INS 31086/2015 1 VSPH 150/2016-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Františka Kučery v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , IČO 60518227, bytem Obchodní 673, Štětí, zahájené na návrh BP Integralis Limited, reg. č. 255048, se sídlem Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Nikósia, Kyperská republika, zast. Mgr. Ivo Siegelem, advokát, se sídlem Školská 38, 110 00 Praha 1, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 64 INS 31086/2015-A-6 ze dne 22. prosince 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 64 INS 31086/2015- A-6 ze dne 22. prosince 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh BP Integralis Limited n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením z 22.12.2015 odmítl insolvenční návrh, jímž se BP Integralis Limited (dále jen navrhovatel) domáhal vydání usnesení o zjištění úpadku dlužníka a jeho manželky Pavlíny Smolíkové.

V odůvodnění soud uvedl, že navrhovatel se insolvenčním návrhemze 14.12.2015 domáhal zjištění úpadku dlužníka, odkázal na ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona a uvedl, že návrh neobsahuje především konkrétní údaje o pohledávkách dalších věřitelů dlužníka, zejména pak o jejich splatnosti, když navrhovatel pouze uvedl, kdy nejpozději splatnost nastala. Existence těchto pohledávek není nijak doložena listinami přiloženými k insolvenčnímu návrhu, když za takovou listinu nemůže sloužit pouhý výpis z katastru nemovitostí. Protože pro vady návrhu nebylo možné v řízení dále postupovat, rozhodl soud prvního stupně o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona. V závěru pak soud poukázal na svou místní nepříslušnost.

Navrhovatel napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž uvedl, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně o tom, že dostatečně neprokázal dlužníkův úpadek. V insolvenčním návrhu uvedl a řádně označil celkem čtyři další věřitele dlužníka, uvedl výši jejich pohledávek a dále doplnil, že ohledně těchto pohledávek jsou již od r. 2013, resp. u jedné pohledávky od r. 2012, vedeny exekuce. isir.justi ce.cz

Z toho tedy vyplývá, že uvedené závazky dlužníka jsou vykonatelné, tudíž i splatné. Soud tím, že nepovažoval informace z katastru nemovitostí za dostatečné k prokázání dalších pohledávek za dlužníkem, posuzoval insolvenční návrh věcně, k čemuž ovšem nemá tato fáze insolvenčního řízení sloužit. Navrhovatel považuje za dostatečně specifikovanou i svou vlastní pohledávku za dlužníkem, když uvedl důvod jejího vzniku, její výši i splatnost. Dále vysvětlil, že si je vědom místní nepříslušnosti soudu -insolvenční návrh zde podal z toho důvodu, že u stejného soudu podával návrh i na manželku dlužníka a nemohl tudíž vědět, zda nebude žádost projednána v rámci režimu společného oddlužení manželů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 97 odst. 1) insolvenčního zákona lze insolvenční řízení zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu.

Podle ust. § 83 a) insolvenčního zákona není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, není v insolvenčním řízení přípustné spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení.

Podle ust. § 394a odst. 1 věta první insolvenčního zákona mohou manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, podat tento návrh společně.

Odvolací soud zjistil, že navrhovatel podal dne 14.12.2015 insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění úpadku manželů Pavlíny a Jana Smolíkových; dne 15.12.2015 vydal insolvenční soud vyhlášku (č.d. A-3) o zahájení insolvenčního řízení ve věci (toliko) dlužníka, jež je vedeno pod shora označenou spisovou značkou. Dne 15.12.2015 vydal insolvenční soud na základě téhož insolvenčního návrhu navrhovatele vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice Pavlíny Smolíkové (č.d. A-3), jež je vedeno pod sp. zn. KSPH 64 INS 31163/2015.

Z obsahu insolvenčního návrhu je přitom zřejmé, že se jím navrhovatel domáhal zjištění úpadku obou manželů Smolíkových současně, to znamená, že podal jediný insolvenční návrh směřující proti dvěma různým dlužníkům. Vzhledem k tomu, že insolvenční zákon-vyjma výše citovaného ust. § 394a odst. 1 insolvenčního zákona nepředpokládá vedení společného insolvenčního řízení ve věci více dlužníků (spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení dokonce zapovídá) a neupravuje ani podání (jediného) insolvenčního návrhu proti více dlužníkům, není možné insolvenční návrh směřující proti dlužníkovi a jeho manželce projednat jako společný, a vést za tím účelem ve věci obou dlužníků jediné insolvenční řízení. Z tohoto důvodu Vrchní soud v Praze jako soud odvolací uložil soudu prvního stupně usnesením 2 VSPH 273/2016-A-13 ze dne 11.4.2016 v insolvenčním řízení ohledně Pavlíny Smolíkové, aby soud prvního stupně jednoho z dlužníků (manželů) vyloučil k samostatnému řízení. V reakci na uvedené usnesení soud prvního stupně usnesením č.j. KSPH 64 INS 31086/2015-A-10 ze dne 29.6.2016 ohledně dlužnice

Pavlíny Smolíkové rozhodl, že se vylučuje k samostatnému řízení a bude pod spisovou značkou KSPH 64 INS 31163/2015.

Za tohoto stavu řízení, kdy je pod spisovou značkou KSPH 64 INS 31086/2015 je vedeno insolvenční řízení pouze proti Janu Smolíkovi (dále dlužník) se odvolací soud zabýval tím, zda je odvolání důvodné.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle ust. § 103 insolvenčního zákona a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v ust. § 104 insolvenčního zákona (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku.

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Ze spisu odvolací soud ověřil, že navrhovatel v rámci svého návrhu popsal, že má vůči dlužníkovi a jeho manželce Pavlíně Smolíkové pohledávku v celkové výši 1.060.496,-Kč, když podle navrhovatele lhůta k úhradě uvedené pohledávky uplynula marně dne 24.7.2011. O povinnosti uhradit uvedenou pohledávku bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem rozhodce JUDr. Danielou Žihlovou č.j. 002 SRKCR-014/2011 ze dne 23.10.2011, který nabyl právní moci dne 09.12.2011 a vykonatelnosti dne 12.12.2011.

Navrhovatel dále označil další věřitele dlužníka, a to Vodafone Czech Republic a.s., s vykonatelnou pohledávkou výši 1.352,50 Kč splatnou nejpozději dne 10.5.2013, ohledně níž je vedeno pod sp. zn. 003 EX 3304/13 vedeno exekuční řízení, Českou podnikatelskou pojišťovnu, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530 s peněžitou pohledávku ve výši 1.113,-Kč, s příslušenstvím, která byla splatná nejpozději dne 20.1.2013, ohledně níž je vedeno pod sp. zn. 144 EX-5531/2013 exekuční řízení, GE Money Bank, a.s., IČO 25672720 s vykonatelnou pohledávku ve výši 10.630,91 Kč, s příslušenstvím, ohledně níž je vedeno pod sp. zn. 043 EX-37/2013 exekuční řízení a společnost ESSOX, s.r.o., která má za dlužníky peněžitou pohledávku ve výši 9.771,12 Kč, s příslušenstvím, byla splatnou nejpozději dne 10.6.2012, ohledně níž je vedeno pod sp. zn. 103 Ex-50188/2012 exekuční řízení. Uvedené tvrzení doložil výpisem z katastru nemovitostí-list vlastnictví č. 335 pro katastrální území Oskořínek, obec Oskořínek.

Odvolací soud konstatuje, že navrhovatel tím, že ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl datum splatnosti své pohledávky (24.7.2011) i konkrétní (nejzazší) datum splatnosti pohledávek dalších čtyř věřitelů, přičemž označil i spisové značky, pod nimiž jsou vedena proti dlužníkovi a jeho manželce exekuční řízení, čímž dostatečně vyhověl podmínkám stanoveným v ust. § 103 ve spojení s ust. § 3 insolvenčního zákona. Navrhovatel tedy dostál své povinnosti uvést v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, jež umožňují zhodnotit, zda se dlužník nachází v úpadku. Případný závěr insolvenčního soudu o tom, zda tyto údaje shledal bezvadnými, či nikoli (tj. závěr o tom, kdy a zda vůbec se ta která pohledávka stala splatnou), se může odrazit až v rozhodnutí o insolvenčním návrhu při posuzování otázky, zda má dlužník více věřitelů s pohledávkami splatnými po dobu delší třiceti dnů, popř. při posuzování, zda u něho nastala fikce neschopnosti plnit splatné závazky dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona. Případné zjištění, že další věřitelé nemají za dlužníkem pohledávku splatnou déle než 30 dnů, popř. že nebyla osvědčena jeho neschopnost plnit splatné závazky, se pak nutně projeví v zamítnutí insolvenčního návrhu dle ust. § 143 insolvenčního zákona, tedy v rozhodnutí ve věci samé.

Odvolací soud proto v souladu s ust. § 167 odst. 2 a ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadené usnesení způsobem uvedeným ve výroku.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 25. října 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu Za správnost: J. Vlasáková