1 VSPH 150/2013-P95-9
MSPH 98 INS 16225/2012 1 VSPH 150/2013-P95-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: UNIX, s.r.o., identifikační číslo 41187784, sídlem Praha 9, Prosecká 74, o odvolání věřitele č. 95 Milana Kaplického, nar. 3. února 1948, bytem Praha 9, Písčitá 544, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 16225/2012-P95-2 ze dne 22. listopadu 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 16225/2012-P95-2 ze dne 22. listopadu 2012 se zrušuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl přihlášku pohledávky věřitele Milana Kaplického (dále jen odvolatel ) a v bodě II. výroku rozhodl, že právní mocí usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 17.9.2012 (A-12) bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a věřitelé byli vyzváni k přihlašování pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku, jehož účinky nastaly dne 17.9.2012, přihlašovací lhůta uplynula dne 17.10.2012. Protože odvolatel doručil přihlášku osobně soudu dne 16.11.2012, soud postupoval podle § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl tak, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal. Namítal, že přihlášku podal soudu dne 16.11.2012 na základě dopisu zaslaného dne 1.11.2012, doložil dohody o provedení práce a nevyplacené výplatní pásky. Namítal, že v obchodním rejstříku ani v insolvenčním rejstříku nenašel výzvu k přihlašování pohledávek. V doplnění odvolání ze dne 7.1.2013 odvolatel nesouhlasil s rozhodnutím o uspokojení svých splatných mzdových nároků ani s postupem soudu při rozhodování o uspokojení mzdových nároků, žádal o vysvětlení metodiky postupu při uspokojování mzdových nároků vzhledem k tomu, že jeho mzdový nárok byl Úřadem práce Praha 3 odmítnut.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 169 odst. 1 písm. a) IZ jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak. Podle § 169 odst. 2 IZ není-li dále stanoveno jinak, pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Podle § 203 odst. 1 IZ se pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň uplatňují vůči insolvenčnímu správci pořadem práva tak, jako by insolvenční správce byl v nich dlužníkem. Podle § 203 odst. 2 až 5 IZ neuplatní-li dlužníkův zaměstnanec pracovněprávní pohledávku uvedenou v § 169 odst. 1 písm. a) v jiné výši, pokládá se jeho pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka nebo z evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Insolvenční správce uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty. Neuspokojí-li insolvenční správce pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti insolvenčnímu správci; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním správce nebo náhodou, která se mu přihodila. Po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby nebo insolvenčního správce, kterým se rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, doručuje, a to zvlášť.

Z citovaných ustanovení je zřejmé, že se pracovněprávní pohledávka odvolatele považuje za uplatněnou-aniž by bylo třeba ji přihlašovat-ve výši plynoucí z účetnictví dlužníka nebo z evidence, kterou dlužník vedl podle zvláštního právního předpisu, jinak ji mohl odvolatel uplatnit-bez ohledu na lhůtu pro přihlášení pohledávek (§ 173 odst. 1 IZ)-vůči insolvenčnímu správci postupem podle § 203 IZ a nikoliv vůči insolvenčnímu soudu přihláškou podle § 173 IZ.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 41 odst. 2 o.s.ř. posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Toto ustanovení ukládá soudům povinnost posuzovat každý procesní úkon podle obsahu (smyslu) projevu vůle účastníka; pro posouzení procesních úkonů proto není významné, jak je účastník označil, ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje (jak je on sám hodnotí).

V posuzované věci z obsahu spisu plyne, že usnesením ze dne 17.9.2012 (A-12), které bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno téhož dne, soud vyzval věřitele dlužníka k přihlašování pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Odvolatel přihlášku doručil soudu osobně dne 16.11.2012. Pohledávka odvolatele ve výši 12.025,-Kč spočívala v neuhrazeném nároku z titulu dohod o provedení práce za období 5-6/2012, kdy měl odvolatel pro dlužníka provést práci-dopravu v rozsahu celkem 24 hodin.

Odvolací soud nemá pochyb o tom, že podání ze dne 16.11.2012 je podle svého obsahu právě podáním, jímž odvolatel v souladu s § 203 odst. 1 IZ uplatnil svoji pracovněprávní pohledávku (§ 169 odst. 1 písm. a/ IZ), byť je odvolatel hodnotil (označil) jako přihlášku pohledávky a učinil je nesprávně vůči insolvenčnímu soudu a nikoliv vůči insolvenčnímu správci. K uspokojení této pohledávky může dojít kdykoliv po rozhodnutí o úpadku dlužníka-umožňuje-li to stav majetkové podstaty-bez toho, že by ji bylo třeba přezkoumat na přezkumném jednání. V případě, že ji insolvenční správce v plné výši a včas neuspokojí, je odpovídajícím právním prostředkem pro její vymožení žaloba podaná u příslušného okresního soudu proti insolvenčnímu správci o její zaplacení s tím, že po právní moci rozhodnutí o žalobě určí insolvenční soud lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství a to, která část majetkové podstaty může být použita k jejímu uspokojení.

Z uvedeného vyplývá, že je pojmově vyloučeno uvažovat o nároku odvolatele tak, že měl být uplatněn přihláškou. Jestliže odvolatel přesto uplatnil nárok na uspokojení svého pracovněprávního nároku formou přihlášky pohledávky, nebyl důvod postupovat podle § 185 IZ a spojovat s takovým uplatněním důsledky plynoucí z toho, že přihláška byla podána opožděně.

V této situaci měl soud I. stupně posoudit podání odvolatele podle obsahu jako uplatnění pracovněprávního nároku a postoupit je insolvenčnímu správci jako osobě, která má jako jediná (při splnění zákonem stanovených předpokladů) nejenom kompetenci, nýbrž i povinnost k jeho splnění.

Pouze pro úplnost odvolací soud doplňuje, že považuje za žádoucí, aby insolvenční soud v obdobných případech vhodným způsobem vyrozuměl věřitele, popř. další účastníky řízení, o tom, jak naložil s přihláškou pohledávky, například usnesením, jímž se upravuje vedení řízení. Proti nesprávnému úsudku soudu o tom, že podle obsahu nejde o přihlášku pohledávky, se věřitel může bránit obdobně jako v případě, kdy insolvenční správce postupem podle § 189 odst. 1 IZ nezařadí do seznamu pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení či další pohledávky, u kterých to stanoví zákon, návrhem, aby jeho pohledávka byla zařazena do seznamu přihlášených pohledávek. O tomto návrhu je insolvenční soud povinen rozhodnout usnesením, proti němuž je odvolání přípustné.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora (ostatně k režimu uplatňování nároků, jež se v insolvenčním řízení nepřihlašují, se Vrchní soud v Praze již v zásadě shodným způsobem vyjádřil v usnesení ze dne 21.1.2010 sp.zn. MSPH 96 INS 714/2009, 2 VSPH 576/2009-P222) postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. února 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová